Malý princ ve mně nastartoval touhu létat, říká herec Petr Batěk

Rozhovor     Legendární Laterna magika má v současnosti na repertoáru scénickou adaptaci slavné knihy neméně slavného letce Antoine de Saint-Exupéryho Malý princ a Flying Revue je u toho. V hlavní roli pilota tu vystupuje herec Petr Batěk.  

Petře, přijde mi silně, že Malý princ k tobě sedí. Mýlím se?

Ne, sedí to přesně. Malý princ je pro mě docela velký mezník. Přišel právě ve chvíli, kdy jsem si sám připadal jako na poušti. Pomohl mi uzavřít jednu životní kapitolu, udělat takový souhrn a zapřemýšlet se nad tím, kdo jsem, co vlastně chci.

Krize středního věku?

Ano, takový poločas… (smích). Ale detaily si nechám pro sebe…

Jak to přišlo? Myslím Malého prince.

Ono to všechno tak nějak souvisí a dobře do sebe zapadá. Režisér Vladimír Morávek mi tu roli nabídl právě včas. Já se ho potom ptal – a nejenom já, ptali se ho i jiní – proč. A on mi řekl, že když začal Prince připravovat, měl o mně jasno předem. Vysvětloval to tak, že jsem vzezřením chlapský typ, velký, mohutný chlap, ale s křehkou dětskou duší. A to on potřeboval pro Exupéryho. Čímž mi polichotil, ale myslím, že to trefil přesně. Spolupráce s Vladimírem je pro mě vůbec hodně zlomová. I tím, že je extrémně intenzívní.

V jakém smyslu?

Jsem workoholik, práci si ale vybírám sám a zrovna v tom období jí nebylo moc. Delší dobu jsem nezkoušel v divadle, což bylo sice fajn, protože jsem si odpočinul, ale postupně mi divadlo začínalo víc a víc chybět. Vladimír Morávek a Laterna magika mě vrátili do hry, a to opravdu intenzívně. Zkoušelo se dva a půl měsíce, skoro celodenně, k tomu půl roku předtím probíhaly dotáčky, protože v Laterně magice se jak známo pracuje s projekcí. Točili jsme nasedání do letadla, pouštní bouři i pád letadla filmovým stylem, a to probíhalo léto před tím, než se začalo zkoušet.

Letěl jsi?

Paradoxně ne. Ne že bych nechtěl, ale program při dotáčkách byl tak nabitý, že to zkrátka nešlo stihnout. Natáčeli jsme v Líních u Plzně s krásným historickým dvouplošníkem, já se učil nasedat pro kameru, startovat motor. Letadlo bylo sice dvoumístné, ve vzduchu musel být v letadle ovšem jen jeden člověk, protože Exupéry, a tedy i jeho hrdina, byl v letadle také sám a štáb pilota natáčel za letu z druhého stroje. Ale věřím, že své létání doženu i díky spolupráci s Flying Revue.

Tvoje létání v Malém princi tedy…

... bylo jenom na zemi. Sice jsem simuloval let, ale ve skutečnosti to bylo před green screenem u hangáru, kde pouštěli kouř z větráku a já jsem dělal, jako že letím. Reálně šel do vzduchu jenom pilot, který točil havárii a pád letadla.

Na jevišti je při představení scénografická maketa, nebo i části skutečného letadla?

Výtvarník vycházel z reálného letadla, na jevišti je ale jenom jeho část, protože je pro účely inscenace zabořené v písku a obrácené břichem vzhůru. Kolem je poházena spousta dobových artefaktů, které letec teroeticky mohl mít v letadle s sebou. Vladimír Morávek se hodně zabývá obrazovými kompozicemi, tak jsou tam i věci, které spíš souvisí s Exupérym, ale ve skutečnosti by si je do letadla nejspíš nevzal. Takže divadelní stylizace.

Je náročné scénu postavit?

Hodně náročné. Na jevišti je kromě letadla také z monitorů složená širokoúhlá plocha, je to vlastně největší kino v České republice. Proto se Malý princ hraje v blocích. Když se scéna postaví, tak hrajeme třeba pět dní za sebou.

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ, Laterna magika, národní divadlo Praha.

Změnilo se po Malém princi něco na tvém vztahu k létání?

Nezměnilo se nic. K létání mám kladný vztah. Hrozně mě bavilo, když jsem kvůli práci létal běžnou linkou třeba do Newcastlu. To bych si dovedl představit, takhle lítat do práce (smích).

A něco menšího? Také nějaká zkušenost?

Co se týká malých letadel, jednou jsem absolvoval vyhlídkový let v Čmeláku, a když pilot po startu zjistil, že jsem nejistý, začal toho zneužívat a dělal lumpárny. Ne že bych to nepřežil, snažil jsem se tvářit, že jsem v pohodě, ale byl jsem rád, když jsem potom z toho letadla vylezl a měl to za sebou. Dovedu si ale představit, že kdybych se naučil pilotovat a měl letadlo pod kontrolou, tak že se mi nahoře hodně líbí.

Petr Batěk na civilní fotografii. Foto: Petr Batěk.cz

Přemýšlíš o tom?

Přemýšlím. Zvlášť teď po Malém princi to pro sebe vidím jako takové neprobádané místo v životě. Tak bych to chtěl zkusit. Výhledově. Myslím, že reálné to je, už i proto, že jsem se seznámil s Jirkou Prušou. Nechám si od něj rád poradit.

Ale jak už jsem řekl, mám k létání respekt. Podobně jako k jízdě na koni. Kvůli jednomu natáčení jsem se na něm musel naučit jezdit a skončilo to tak, že mám teď koně vlastního. Ačkoli nejsem skvělý jezdec, základy ovládám, a tak možná podobně jako mi díky práci vstoupil do života kůň, jednou budu mít i svoje letadlo. Řekl bych, že to má v principu něco společného. Kdo začne koně brát na lehkou váhu, podceňovat ho, zle skončí, kůň to pozná. Proto je třeba koně respektovat a počítat s tím, že ne vždycky půjde všechno snadno. Může se stát cokoli. Když jsi ale připravený, zvládneš to. Párkrát se mi kůň splašil a zatím jsem to vždycky ustál, neshodil mě, protože jsem počítal s tím, že se to může stát, a byl jsem připravený. Myslím, že s létáním je to podobné.

Hraje Malý princ v tvých úvahách o vlastním létání roli zásadní, nebo by to stejně přišlo?

Myslím, že mě na to znovu upozornil. Tím že hraju pilota, navíc pilota, který spadnul z nebe, mi to tuhle myšlenku znova, nebo možná poprvé vážně vnuklo.

Co všechno jsi už kvůli tomu absolvoval?

Moc toho není. Dostal jsem postřehy a životopis Exupéryho, od Jirky Pruši jednu odbornou knihu o letecké dopravě, jednu knihu o létání pro laiky a pár čísel Flying Revue, kde si zatím prohlížím obrázky a zajímá mě ten pohled seshora.

Petr Batěk na civilní fotografii. Foto: Petr Batěk.cz

Jaký druh létání ti nejvíc konvenuje?

Já mám rád svobodu a volnost, nepotřebuju ani v životě překonávat žádné rekordy a rychlosti. Takže mě by vyhovovalo dostat se jednou do takového stavu, kdy se budu moct sám proletět, kam se mi bude chtít. Ale samozřejmě nějakým relativně bezpečným způsobem. A prý není nic lepšího, než větroň.

To je asi nejnáročnější a zároveň nejkrásnější létání. Co velká letadla?

Mně se ohromně líbí. Miluju přistání a starty. Baví mě i ten servis okolo… čekání na letišti, průchod gatem, nástup. A pak, když se dostaneš nad mraky, dole zamračeno, nahoře krásně, když vidíš bílé peřiny pod sebou, to je nádhera…

Jan Dvořák

Foto: Laterna magika, Pavel Nesvadba