Pár informací ke světovému rekordu v délce letu bez mezipřistání

Pokud chceme aby takový rekord byl uznán mezinárodní leteckou federací FAI, pak je potřeba prostudovat požadavky, které platí pro kategorii rekordu, který plánujeme překonat. V případě rekordu v délce letu bez mezipřistání jsou to především následující požadavky:

Při letu na uzavřeném okruhu (stejný bod vzletu jako přistání) je potřeba, aby tvar okruhu odpovídal obecným parametrům, kterými jsou v procentech z celkové délky okruhu vyjádřené minimální a maximální délky jednotlivých úseků. Já jsem plánoval letět pětiúhelník (4 otočné body) a tak požadavky byly následující: každý úsek musí mít délku mezi 15 a 25% celkové délky pětiúhélníku. Zároveň spolu jednotlivé úseky nesmějí svírat úhel větší/menší než 135 stupňů. Celkovou délku okruhu jsem plánoval na 2064 km, ale při sledování předpovědi počasí i testovacím vážení jsem zjistil, že cestou potkáme poměrně silný protivítr a zároveň že nebudeme mít možnost vzít s ohledem na MTOW letadla více než 142 litrů. Připravil jsem tedy ještě alternativní variantu, kdy sice zůstal v principu stejný tvar okruhu, ale třetí a čtvrtý otočný body byly blíže a celková délka okruhu se tak snížila na 1915 km. I tak musely jednotlivé úseky ale samozřejmě odpovídat požadavkům FAI. Proto bylo lepší si alternativu spočítat v klidu na zemi a ve vzduchu se pak už jen podle situace rozhodnout kterou alternativu letět.

Dalším požadavkem je dodržení MTOW daného letadla. Tento pokus o rekord jsme letěli na stroji Shark 600 s MTOW 600 kg. Vážení letadla musel proběhnout na certifikovaných váhách těsně před vzletem. Abychom si váhu odhadli již před letem podle toho jsme mohli doladit naše kalkulace, letadlo i s posádkou jsme nahrubo zvážili již den před odletem. Ukázalo se, že maximum paliva bude cca 140 litrů. Těsně před odletem jsme vážení dělali znovu. Kvůli kamerám na palubě se váha zdvihla a tak jsme museli vyndat pití, sundat boty a nechat doma fotooaparát. Pak jsme teprve vážili přesně 600 kg a mohli jsme vyrazit. Abychom zbytečně neztráceli palivo ohříváním motoru, tak motor jsme předehřáli již před vážením a spotřebované palivo doplnili. Požadavky jsou i na posádku – pilot i kopilot musí být piloty a mít sportovní licenci FAI.

Těsně po vzletu rekordního letu jsme začali plíživé stoupání 100 stop za minutu směrem na západ. Postupně jsem ladil motor tak, že následně měl v přímém letu spotřebu cca 12 litrů na hodinu. Pak přišel první otočný bod, zhoršená viditelnost, déšť a silný východní/boční vítr. Nad druhým otočným bodem severně od Berlína jsme se pak stočili na východ proti větru o síle cca 30 kmh a přišly první obavy zda to budeme schopni doletět. V protivětru jsem se snažil alespoň trochu využívat termiku a tak jsem letěl pod řadou kumulků. Někdy kolem třetí odpoledne pak přišla volba, zda pokračovat dalších asi 50 km na východ nebo se už stočit na jih a letět ten alternativní, kratší okruhu. Eliška byla rozumnější než já a tak si přála, abych to už stočil na jih. Nakonec jsem poslechl. Pak přišla ještě poslední volba, zda čtvrtý otočný bod letět podle původního nebo alternativního plánu. I tady se Elišce více líbil ten bližší a tak jsme se nad čtvrtým otočným bodem stočili na západ směrem na Příbram.

Zpět na letiště v Příbrami jsme se vrátili v 18.32, tedy po 10 hodinách a 26 minutách letu. Neuletěli jsme sice vzdálenost přes 2000 km, jak jsem původně plánoval, ale doletěli jsme v klidu a s bezpečnou rezervou paliva v nádržích (17 litrů). Rekord 1915 km na uzavřeném okruhu byl organizací FAI předběžně přijat a nyní budou úředníci organizace ještě analyzovat záznamy z loggerů, aby mohli rekord opravdu potvrdit.

Autor: Jiří Pruša