O neobvyklých přistáních

Flying Revue 4/2018     Náš webový seriál videí z přistání na neobvyklých plochách jste už určitě zaznamenali. V tištěné Flying Revue k němu najdete podrobný popis neobvyklých přistání. Ochutnávku nabízíme i zde. 

Cessna 172 Jiřího Pruši po přistání na pláži v oblasti Marlborough Sounds na Novém Zélandě.

Když plánujeme, kde přistát, tak obvykle myslíme na víceméně vodorovnou betonovou nebo travnatou přistávací dráhu. Těch míst, kde se přistává nebo dá přistát, je ale samozřejmě o něco víc. Během leteckých expedicí jsem měl možnost udělat pár zajímavých přistání. Většina z nich je i zachycená na záběrech z kamer či na fotografiích, a tak jsme se rozhodli připravit sérii článků popisujících neobvyklá přistání a zároveň vás pozvat na zhlédnutí videí, která budou na našem webu jednotlivé články doplňovat. 

Poslední letecká expedice Flying Revue vedla na Nový Zéland, který nabízí pro neobvyklá přistání dost příležitostí. Současně jsem měl to štěstí, že jsem mohl svoje plány a letecká přání konzultovat s místním, velmi akčním leteckým instruktorem Davidem, bez jehož rad bych se o většině těch míst prostě ani nedověděl.

Přistání na Nopera airstrip na Novém Zélandě.

Flying Revue 4/2018

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 80-85 ve Flying Revue č. 4/2018. Časopis vyšel 28. června 2018.

Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Jak se stát členem Klubu Flying Revue?

Přistání na pláži

Mým velkým přáním bylo už několik let přistát na pláži. Přemýšlel jsem o tom už loni při letu nad pláží ostrova Fraser Island v Austrálii. Nebylo to ale možné. Po plážích tam jezdí hodně čtyřkolek a jak jsem zjistil, pro přistání na pláži je tam potřeba licence. Přistál jsem tedy jen na písečně travnaté dráze Orchid Beach, která leží těsně u pláže ostrova. Při otáčení jsem se tam zabořil do měkkého písku a nějakou chvíli jsem musel pravé kolo z měkké půdy vyhrabávat.

Letos v únoru jsem hned po příjezdu na letiště Nelson na Severním ostrově možnost přistát na pláži prověřoval a dověděl jsem se, že na Novém Zélandu to možné je. Plážemi je tu lemovaná řada neobydlených ostrovů i v nedaleké oblasti Marlborough Sounds, a tak tu není ani nebezpečí střetu se čtyřkolkou.

Jiří Pruša na letišti Nelson na severu Jižního ostrova, odkud na počátku roku 2018 podnikal lety kolem Nového Zélandu.  

S Davidem jsem probral přípravu a techniku takového přistání. Přistát na pláži totiž nejde vždycky a ne všude. Je potřeba zvolit vhodný čas odlivu i pláž, která má jemnější písek a ne příliš strmý příčný sklon. Suchý hrubý písek se boří nejvíc, a tak je potřeba přistát do jemnějšího vlhkého písku, který ale není pod vodou. Zda je pláž pro přistání opravdu vhodná, je potřeba prověřit – nejlépe letmým přistáním, při kterém se dá vyhodnotit, zda se kola neboří. V Cessně C172, kterou jsem tu celou expedici kromě seznamovacího letu létal, byla tato úloha celkem jednoduchá, protože na kola je z kabiny dobře vidět.

Poprvé jsem se pro letmé přistání rozhodl při letu nad velmi divokým západním pobřežím Jižního ostrova, kde je množství zcela prázdných pláží, na které nevedou žádné cesty ani silnice. Byl odliv a pruh jemného, vlhkého písku mezi suchou pláží a mořem se zdál dostatečně široký. Sklesal jsem proto pár metrů nad pláž a rozhodoval se, kde se přesně dotknout. Bylo dobré, že jsem nespěchal, protože během vyčkávání jsem na pláži zahlédl několik velkých polen vyplavených vlnami na břeh. To bylo velké poučení a já jsem raději zase vystoupal. Poté jsem našel kus čisté pláže bez překážek, přeletěl jsem jej a vrátil se na stejné místo udělat letmé přistání. Chvíle napětí při podrovnání a sledování, zda se levé kolo nezačne bořit. Nebořilo se, ale na plné přistání jsem si ještě netroufl, a tak jsem přidal plyn a pokračoval v letu nad pobřežím.

Text a foto: Jiří Pruša