Neoficiální rekord v doletu UL letadlem

Ten, kdo by chtěl absolvovat skutečně dálkový let s dnešním moderním UL letadlem, narazí mimo jiné i na problém s trváním letu a s tím související definicí letu za vidu,

Příprava na odlet na letišti Příbram - LKPM

neboť noční lety jsou na UL letadlech s českou registrací zakázané. Přesto existuje řešení, které mi nedávno dovolilo absolvovat let překonávající vzdálenost 3 000 km.

V minulém roce se nám s Eliškou Kudějovou podařilo uletět oficiální FAI rekord v délce letu UL letadlem bez mezipřistání. Bylo to 1 915 km. Podmínky FAI této kategorie rekordu říkají, že takový let musí být letěn na uzavřeném okruhu, kde délka stran i jimi svírané úhly mají také přesná omezení. Navíc, posádka musí být dvoučlenná. Nemůže se tedy s ohledem na omezení daná MTOM jednat o skutečně absolutní rekord v délce doletu. Toho by bylo možné dosáhnout jen s jednočlennou posádkou, maximálním množstvím paliva a zároveň na přímé trati, která by byla letově také podstatně zajímavější než uzavřený okruh s návratem na letiště odletu.

Plánování

Při kalkulacích, postavených na výsledcích našeho rekordního letu i ze zkušenosti ze svých dvou předchozích dálkových letů bez mezipřistání (Benešov – Lisabon a Reykjavík – Praha), jsem došel k závěru, že bych měl být na stroji Shark 600 schopen uletět vzdálenost přes 3 000 km. Tuto vzdálenost jsem plánoval uletět z Lisabonu do Larnaky nebo z Larnaky na některé z letišť na španělském pobřeží. Jako problém se ale ukázalo to, že let by mohl trvat až nějakých 18 hodin, což už je časové rozpětí, které se nevejde do definic letu za vidu ani v době nejdelšího slunečního svitu. Noční let je zároveň na UL letadlech s českou registrací zakázaný a můj Shark 600 zároveň nemá veškeré vybavení vyžadované pro noční lety. Proto ani případná přeregistrace do rejstříku jiného státu by neměla smysl.

Po troše přemýšlení a diskuse jsem došel k jednoduchému řešení: „Když poletím ze severu na jih, tak mohu využít polárního dne“. Vzpomněl jsem si na letiště Alta ležící v severním Norsku asi 400 kilometrů nad severním polárním kruhem, kde jsem byl před dvěma roky. Vyšlo mi, že při vzletu někdy kolem desáté hodiny večer poletím za stálého světla polárního dne a někde u Stockholmu doženu rozbřesk, který pak otevře den nad Evropou pro celý zbytek cesty. Po celé trase tedy budu moct letět za vidu bez ohledu na aktuální denní či noční dobu.

Rozhodl jsem se, že vzlet provedu z letiště Honningsvag (ENHV), které leží ještě asi 100 km severně od Alty, to znamená asi 500 km severně od severního polárního kruhu a pár kilometrů od ikonického Nordkappu. Cíl tratě jsem se rozhodl najít na bližší straně Jaderského moře, tedy v Chorvatsku. Zbavil jsem se tak nutnosti rozhodovat zda Jaderské moře přeletět nebo ne. Jako cíl jsem zvolil letiště Brač ležící jižně, asi uprostřed chorvatského pobřeží. Celková délka trasy tak vyšla na 3 189 km.

Text: Jiří Pruša

Foto: Jiří Pruša pokud není uvedeno jinak

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 80-86ve Flying Revue č. 5/2024. Na stáncích je časopis ke koupi od 29. srpna 2024. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.