26.12.2018
Flying Revue 1/2019 V posledních třech číslech našeho časopisu jsme čtenáře přivedli na mimořádná letiště a přistávací plochy několika kontinentů. V čísle 1/2019 i můžete přečíst závěrečný díl. V upoutávce se dnes vypravíme na africký kontinent do Botswany, Namibie, Západní Afriky a Senegalu.
Letiště Etosha v Namibii patří k hotelu stejného jména a nemají tu benzín. Já sem však letěl, protože mě ujistili, že ho mají. Letiště vypadalo z letadla spíš jako kus nepoužívané silnice, já však měl benzín na dně, tak jsem musel chtě nechtě přistát.
Přistání dopadlo dobře a dokonce jsem dostal možnost letadlo zaparkovat pod plechovou střechou, která ho chránila proti slunci. Po benzínu ale ani stopy, jen nafta. Omlouvali se, prý tu žádné letadlo už léta nepřistálo, tak jim rozdíl mezi naftou a benzínem pro mé letadlo nepřišel nijak významný.
Nakonec ředitel hotelu pochopil, že se mě jen tak nezbaví, a tak jsem jeden den strávil jízdou po lesních cestách do asi 100 km vzdáleného městečka Tsumeb a zpět. Večer jsem se vítězoslavně vrátil se sto litry benzínu a druhý den jsme tak mohli pokračovat v cestě.
Doletět z Johannesburgu do džungle v oblasti delty řeky Okavango v Botswaně znamená asi 4 hodiny letu nad pouští Kalahari. Letěli jsme vypůjčeným SR20 směrem, kde jsme doufali najít dráhu s exotickým názvem Xakanaxa. Podle GPS měla být vzdálená nějakých 150 kilometrů, asi tři čtvrtě hodiny letu. Když jsme se blížili k místu, kde měla být, nikde nic. Pod námi se rozprostíraly jen bažiny a džungle.
» V nejnovějším čísle Flying Revue 1/2019 si můžete přečíst o neobvyklých přistáních na těchto letištích: Saint Louis (Senegal), Tarfaye/Cap Juby (Maroko), letiště Princezny Juliany (Karibik), letiště Gustafa III. (Karibik).
Nakonec se ukázalo, že dráha byla skrytá za vysokými stromy. Radost mi trochu zkalila první instrukce z rádia: "Udělejte nízký průlet, abyste rozehnali antilopy a odehnali lvy. Pak přistaňte a nevystupujte z letadla, dokud k vám nepřijedeme. Nemusíte se ničeho bát, máme pušky.“ Udělal jsem tedy nízký průlet a doufal, že dělám dostatečný rámus na to, aby pasoucí antilopy utekly a s nimi i ti případní lvi.
Dráhu nikdo asi dlouho nepoužíval a tak byla trochu zarostlá. Přistát na ní se mi ale podařilo bez problému, dojel jsme na stojánku a skutečně v jeepu přijeli dva muži s puškami. Působili přátelsky, lvi se neobjevili. Tak jsme letadlo připevnili k vědrům s pískem a odjeli na noc do slíbeného srubu.
Dnes už neexistující letiště Cap Juby v Maroku má za sebou slavnou historii - pevnost v jeho bezprostřední blízkosti byla sídlem stanice legendární francouzské letecké společnosti Aéropostale. Ředitelem této stanice byl navíc v letech 1927-28 Antoine de Saint-Exupéry, který zde napsal svou knihu Kurýr na jih.
Jednou za rok se sem ale letadla vracejí, a to u příležitosti každoroční Rallye Aéropostale, již už po léta pořádají francouzští letečtí nadšenci a v roce 2017 přizvali i nás. Pořadatelé písečnou dráhu letiště Cap Juby tedy každoročně na jeden den zprovozňují, aby tu mohla přistát, přenocovat a druhý den odtud odletět dál na jih letadla účastníků rallye.
Přistání zde klade jisté nároky na pozornost - jednak písečná dráha není v písku moc vidět, za druhé tařka v ose dráhy stojí vysoká anténa vojenského vysílače, za třetí tu všude poletuje písek a ostré kamínky. Na přistání jsme šli mírně zešikma, aby nás boční vítr nenafoukal na zmíněný vysílač.
Po přistání jsme citlivé části letadla museli obalit potravinovou fólií, abychom je uchránili od prachu a písku. Ráno jsme si ještě udělali brigádu na dráze, aby naši návštěvu na slavném pouštním letišti přežily i naše pneumatiky.
Letiště v senegalském Saint Louis bylo otočným bodem rallye Aéropostale. Najít ho ale nebylo snadné - neměli jsme mapu. Pro severního souseda Senegalu, Mauretánii, jsme měli aspoň automapu, pro Senegal ani tu.
Věděli jsme ale, že se blížíme, tak jsme se snažili letiště doslova vykoukat z všudypřítomného písečného oparu. Podařilo se, a to bylo dobře, protože benzín po pěti hodinách letu povážlivě ubýval.
Nasadili jsme na dlouhé finále a mířili k prahu dráhy 36. Dosednutí nám zpestřil jakýsi kůň, který se rozhodl před námi dráhu přeběhnout, ale přeskočili jsme ho a bezpečně přistáli. Na letišti nás přivítala zajímavá místní hudebně kejklířská skupina a vojáci, jejichž úkolem bylo celých 48 hodin našeho pobytu letadla Rallye Aéropostale na letišti řádně hlídat.
Text a foto: Jiří Pruša
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »