Myšlenky z druhé strany rádia, část 2.

 Je to skoro již dva roky, od vydání prvního článku “Myšlenek z druhé strany rádia”, a za tu dobu mám hlavu plnou nových myšlenek, se kterými se s Vámi chci dnes, opět podělit.

Během těch dvou let jsem zkoušel nastartovat z AFISu a Rádia nadějnou kariéru řídícího u státního podniku Řízení letového provozu, která však za podivných okolností nedopadla úplně podle mých představ, ale dala mi životní lekci.

Shodou okolností, pár týdnů po ukončení výcviku, se naskytla možnost převzít zodpovědnost na travnatém letišti za “věž”, dispečery a všechno, co létá a nebo se chystá letět. U aeroklubových  letišť je obdobná pozice pojmenována VLP (Vedoucí Letového Provozu), který má, ale i zodpo-vědnost za letadlovou techniku. U soukromého letiště je funkce “VLPáka” tedy omezena jen na věž, letiště jako takové a letecký provoz cizích letadel. Nicméně starost o letadla, na tomto letišti, ale doplňuji ještě ve své letecké škole, takže mám o zábavu postaráno :).

Letiště, louka, poplatky…

Letiště jsou specifická místa. Jelikož naše země nemá námořní přístavy, je každé letiště bráno jako strategický bod. O některé se stará nezisková organizace např. aeroklub, o některé kraj/město a některá letiště musí přežít svou existenci na čistě komerční bázi. Dejme stranou řízená letiště, jako jsou Karlovy Vary, Ostrava, Pardubice, Brno a Ruzyně, protože většina z nás pilotů, stejně nejvíce využívá právě ta travnatá, neřízená. Novináři a reportéry všeobecného tisku, s radostí přezdívaná “letiště sportovní”.

Většina z nás ví, že zde existují nějaké nadnárodní a národní předpisy, které dávají pilotovi a provozovateli nejrůznějších leteckých aparátů takovou jistotu, že každé letiště má jednotný systém drah, praporků, větrného pytle, věže, ale mělo by mít i stanovenou jednotnou kvalitu nabízených služeb a především zajištění určité úrovně bezpečnosti.

Jako pilot a řadový “dispečer” jsem měl možnost získat trochu zkreslený pohled na věc, a to jen díky viditelné části a situacím, které se stanou jen když jsem zrovna na letišti. Teď už si letiště nosím i domů.

“Moje” domácí letiště funguje čistě na komerční bázi. Splňuje veškeré platné legislativní požadavky právě pro to, aby byl zajištěn správný chod letiště. Je například plně oploceno, hlídá se zde vstup neoprávněných osob, má plně funkční zásahové vozidlo pro případ incidentu. Travní porost je celkem kvalitně udržován a roční provoz je zde opravdu vysoký a pohybuje se v tisícovkách.

Jako dítě si pamatuji dobu, kdy zde vedla cyklostezka, lidé zde chodili venčit psy a letiště bylo bráno jako park pro blízké sídliště. Potom se začaly množit incidenty, kdy pes vběhl na dráhu, cyklisté jezdili napříč letištěm nebo lidé začali v noci mezi dráhami kempovat. Cedule i plůtky byly neustále poničené, takže jediné řešení tehdy bylo, celé letiště oplotit dřív, než se stane vážná nehoda. A pomohlo to! Pilot ví, že když u nás na letišti přistane, nevběhne mu do dráhy pes nebo turista, v případě incidentu je u něho do pár sekund zásahové vozidlo s proškolenou posádkou.

Ale tohle všechno, jak jistě uznáte, není zadarmo. A hlavně není důvod, aby někdo na sebe bral takovou zodpovědnost s hromadou práce a celé to dotoval z vlastní kapsy. Od toho jsou např. letištní poplatky. Na našem letišti jsou přistávací poplatky hlavním zdrojem příjmů pro zachování chodu celého letiště, ale i hlavním zdrojem diskuzí mezi leteckou veřejností. Platíme z nich například naftu do traktoru, vybavení věže, no prostě celé letiště udržujeme v chodu tak, jak se opravdu má. Nemáme tu několik desítek dobrovolníků každý víkend, kteří by zde práci dělali za to, aby mohli létat, ta doba už asi minula.

Občas se mi stane, že přiletím na “neziskové” letiště v provozní době, kde není vůbec nic a žádná služba, jen z budovy aeroklubu nebo jiné instituce, provozující toto letiště, přiběhne místní osoba a po vyslechnutí odkud jsem přiletěl mi nasolí přistávací poplatek, protože ho “u nás” také vybíráme. Kdybych přiletěl z jiného letiště, byl bych vítán pomalu pečenou kachnou s knedlíkem. 

A tenhle přístup mě pokaždé zamrzí. Létání, jako každý jiný obor, je vždy o lidech. U nekomerčních letišť je výhoda, že v případě ztrátového provozu, peníze doplatí stát, kraj, město apod.                 U soukromých letišť, v případě ztrátového provozu, není důvod letiště držet při životě, a tak se raději na pozemcích postaví něco, co přinese zisk! Je tedy vybírání poplatků opravdu "zlodějna", jak slýchávám všude okolo nebo ne? 

Dobrý výhled ze stanoviště poskytování informací na plochu letiště je důležitý pro zajištění provozní bezpečnosti. Z klubovny toho moc vidět většinou není…

Elektronika a předletová příprava….

Žijeme v moderní době, ale podle mě, je technologie stále spíše našim pánem než sluhou, i když nejrůznější navigační pomůcky nám dokáží jedním povelem naplánovat celou trasu letu VFR přes půl Evropy, a člověk/pilot? Ten obecně, rychle zpohodlní.

Znáte to. Probudíte se, vidíte modrou oblohou, v euforii zavoláte kamarádovi, jedete na letiště a přemýšlíte kam dneska poletíte. “Kde máš mapu?”, “Někde vzadu, mám to v tabletu”.  A letíte. Najednou přistanete, kola podvozku se zabořila do dráhy a letadlo zastavilo na pár metrech. Letiště podmáčené, a ejhle NOTAMem zavřené. Netvrdím, že by papírová mapa z batohu pomohla, ale už jenom její rozložení by tu leteckou euforii mohlo malinko zpomalit a třeba by pilota napadlo i to, pro jistotu se zeptat na cílovém letišti, jestli mohou přistát.

Jako člověka sedícího skoro denně na “věži”, mě nedůsledná předletová příprava nepřestává den-nodenně překvapovat. 

Naše letiště má specifický prostor. Nemáme obvyklé ATZ, ale tzv. prostory TRAGA. Je to vlastně ATZ, ale je aktivní, jen když to sousední řízená letiště dovolí. A oni nemají důvod nám to nepovolit. Dokud se nenajde někdo, kdo chce na oběd do města, sedne do letadla bez přípravy a nadělá      v našich prostorech neskutečnou paseku. Okruh v protisměru, narušení všech okolních CTR, ohrožení, zde létajících dopravních letadel. V tomto případě sousední řízená stanoviště ztratí důvěru ve spolupráci. Z 1500 přistání měsíčně je to jeden člověk, ale je dosti vidět. 

A tak z 5 minut, které mohl dotyčný pilot strávit u čtení VFR Manuálu, se stane pro 5 lidí práce na měsíc, ztráta několika desítek tisíc korun kvůli odklonění "velkého" provozu, ztráta důvěry a několik bezpečnostních schůzí. Je to ze špatných návyků během výcviku, nebo pocitem nesmrtelnosti?

Naší instruktoři jsou dopravní piloti…

Letecké školy tvoří na našem letišti 90% provozu a jelikož je instruktorů obecně málo, po čase stráveném na věži už znáte všechny. Od stylu nastartování motoru, pojíždění, komunikace, létání apod. Každý instruktor má již své návyky,  které předává svým studentům. Po několika letech se tedy dá i určit, kdo dotyčného pilota cvičil. 

S příchodem coronaviru a jeho následků pro leteckou dopravu, se počet FI najednou rapidně zvýšil. Velká skupina dopravních pilotů, kteří ze dne na den přišli o své zaměstnání, se vrátila k našemu GA (general aviaton) tím, že absolvovali výcvik k získání instruktorského oprávněni k výcviku nových pilotů.

Pro letecké školy to byla a je opravdu spása. A opravdu, více jak půlka z nových instruktorů z řad dopravních pilotů je naprosto skvělá. Dokonce několik z nich, jak je mi známo, už se nechce do velké dopravy vrátit. A pak je tu ta zbývající část, kdy se ukázalo, že "ne každý řidič kamionu umí učit motokros". A tady opět platí věta, jak je pokora u létání důležitá. Raketově nám vyrostl počet incidentů, které způsobili právě noví instruktoři z velkého létání. A proč? Protože opět podcenili přípravu. VFR a IFR létání je diametrálně odlišné. A čím více se zdá pro piloty Boeingu létání s Cessnou primitivní, tím rychleji se dostanou do problémů.

Vy nás neřídíte, můžu si dělat co chci...

Pořád dokola. Ano, my, osoby poskytující informace na Rádiu, vás opravdu neřídíme, jen nechceme vypisovat formulář letecké nehody/incidentu. Věděli jste, že v ATZ je povinnost být na spojení? Pilot jisté čtyřmístné Cessny argumentoval průlet ATZ bez spojení v okruhové výšce slovy "vždyť jsem v Géčku (prostor třídy G, pozn. redakce), a tady si můžu dělat co chci"

Předpis, selský rozum i základ slušného chování hovoří jasně. Tak proč to nerespektovat? 

Samozřejmě záleží i na kvalitách konkrétních osob, co sedí na věži. (Ne na těch, co běhají s ručkou po letišti). Jak kvalitní může být člověk na rádiu, sedící zde 2x do roka "za trest", protože mu to nařizuje interní směrnice jeho klubu? Odpovězte si sami.

Závěrem

Oproti prvnímu dílu jsem toto pokračování zaměřil spíše na zamyšlení k určitým situacím, které se stávají dnes a denně po celé republice. 

Na slušné reakce budu rád reagovat.

robert@flyczech.eu