Naposledy letěl před 34 lety, k šedesátinám dostal MiG-15bis SB 3255 renovaci

Vyrobili ho v roce 1956. V roce 1982 naposledy letěl. Nyní, po šedesáti a půl roce od chvíle, kdy sjel z výrobní linky, ho Vojenský historický ústav Praha a Vojenský technický ústav představili veřejnosti po pětiměsíční renovaci a vypadá opět jako zbrusu nový. 

MiG-15 patří mezi legendy. Byl jedním z prvních proudových letounů se šípovým křídlem, svého času byl jedním z nejrozšířenějších proudových letounů na světě. Stroj MiG-15bis SB s číslem 3255 nyní můžete po pětiměsíční renovaci opět vidět v Leteckém muzeu Kbely v jeho unikátní sbírce proudových letadel.

Vojenský technický ústav (VTÚ) provedl u legendární „patnáctky“ zevrubnou repasi spočívající v desítkách mnohdy technologicky velice náročných odborných prací, jejichž hodnota byla zhruba 800 000 korun. „V případě restaurování letounu MiG-15bis SB se jedná již o několikátou spolupráci mezi dvěma vojenskými ústavy,” připomněl ředitel VTÚ Jiří Protiva.

Letoun s výrobním číslem 613255 strávil ve vzduchu při 2 506 vzletech takřka 1800 hodin, létal od roku 1956 do roku 1982. V posledních letech jste ho mohli vidět ve venkovní expozici kbelského muzea. Po renovaci se ovšem stěhuje do hangáru. Bylo na něm provedeno odstranění povrchové koroze draku, a to tryskáním ultra vysokotlakým vodním paprskem, byl demontován překryt kabiny, včetně vystřelovací sedačky, závěsníky na zbraňové systémy. Byl proveden nový nástřik trupu, včetně výsostných znaků. Závěrečnou etapou byla kompletace stroje.

MiG-15 č. 3255 po renovaci v hangáru Leteckého muzea Kbely.

Dobře jsou nyní vidět například v přídi usazené renovované kanóny. Ty mechanici při předvádění letounu spustili a bylo možné si tedy celý mechanismus i zbraně prohlédnout (viz fotogalerie). VTÚ již dříve pro Vojenský historický Ústav zrenovoval letouny Messerschmitt Me-262 a Jakovlev Jak-17.

Ředitel Vojenského historického ústavu Praha plukovník Aleš Knížek při předávání letounu po pětiměsíční renovaci, která proběhla ve Vojenském technickém ústavu počátkem prosince 2016, řekl: „Jsme velice rádi, že dlouhodobá spolupráce mezi oběma institucemi takto úspěšně pokračuje. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na renovaci tohoto cenného stroje podíleli, a jistě se můžeme těšit, že i další stroje z našich sbírek získají díky jejich schopnostem tak skvělou podobu, jakou má nyní tento MiG-15bis SB. Vojenský historický ústav Praha se může pochlubit světově unikátní sbírkou obsahující proudová letadla první generace ze 40. a 50. let 20. století. V nové muzejní sezóně v příštím roce bude tento MiG-15 opět součástí kolekce a bude k vidění v hangárech Staré Aerovky.“ 

MiG 15 na airshow Aviation Nation 2011 v Nevadě svedl pro diváky souboj s F-86. Zdroj Wittmann51, YouTube

Letoun přišli přivítat do Leteckého muzea Kbely i piloti, kteří s ním mají bohaté zkušenosti. Všichni se shodovali, že šlo o letoun vysoké kvality, který byl zcela konkurenceschopný americkým strojům (viz video výše) – to se ostatně projevilo i ve válce v Koreji, kde byl na počátku 50. let nasazen. „Bylo to dobré letadlo, sám jsem na něm začínal a můžu jen potvrdit, co říkají všichni,“ zmínil například Oldřich Pelčák, druhý československý kandidát na let do vesmíru. S letounem bylo možné přistát i na krátké travnaté ploše, byl velmi odolný, jeho rychlost překračovala i 1 000 kilometrů v hodině. 

MiG-15 byl od roku 1952 vyráběn licenčně také v Československu a stal se vůbec nejrozšířenějším letounem v historii československého letectva. Nejprve se vyráběl v závodě Rudý Letov a později v Aeru Vodochody. Produkce v Aeru nejen pro potřeby československého letectva, ale i na export, činila úctyhodných 3 405 strojů.

Po příchodu modernějších typů do výzbroje bylo mnoho MiGů 15 přestavěno na celou řadu variant pro různé účely. Jedním z nich je i letoun i právě zrenovovaný MiG-15bis SB, který představuje stíhací bombardovací variantu určenou především pro ničení pozemních cílů. Tato úprava vznikala přestavbou starších strojů od roku 1968 v Leteckých opravnách Kbely.

MiG-15bis SB naposledy letěl v roce 1982. Zde na záběru před renovací. Zdroj: Válka.cz

Letoun MiG-15bis SB (3255), výrobní č. 613255 renovovaný ve VTÚ L a PVO má za sebou pestrý životopis. Byl vyroben 19. května 1956 a postupně sloužil na letištích ve Sliači, Hradčanech, Přerově a Hradci Králové. Stroj dolétal v roce 1982 a patří tak k posledním MiG-15 létajícím v československém letectvu.

Poslední let uskutečnil pilot Kučera 15. října 1982. Stroj při 2 506 vzletech nalétal téměř 1 800 hodin. Do sbírek VHÚ byl předán v březnu 1985. Poté byl vystavován ve vnějších expozicích Leteckého muzea. V roce 2016 byl přemístěn do areálu Staré Aerovky, kde v hangáru V vznikla expozice bombardovacích letounů. Od června 2016 na něm probíhala renovace ve VTÚ L a PVO do původního stavu.

Vojenský historický ústav a jeho Letecké muzeum ve Kbelích se pyšní kompletní řadou sovětských letounů z konstrukční kanceláře Mikojana a Gurjeviče, které sloužily v československém a později českém vojenském letectvu. Nyní byla u jednoho z nich, letounu MiG-15bis SB, úspěšně završena renovace ve Vojenském technickém ústavu letectva a PVO. Letoun byl slavnostně představen v jednom z hangárů na kbelském letišti. 

MiG-15bis SB

- Motor: Klimov VK-1 (26,5 kN)
- Rozpětí: 10,08 m
- Délka: 10,86 m
- Hmotnost prázdného letounu: 3 740 kg
- Max. vzletová hmotnost: 5 641 kg
- Max. rychlost: 1 075 km/h
- Dostup: 15 500 m
- Dolet: 1 680 km

Mikojan-Gurjevič MiG-15

Stavba prvního prototypu stíhacího letounu I-310 poháněného britským motorem Rolls-Royce Nene I začala na jaře 1947 a první start absolvoval 30. prosince 1947. V polovině března 1948 bylo rozhodnuto o zavedení I-310 do sériové výroby pod označením MiG-15. Od roku 1949 se vyráběla verze MiG-15bis s výkonnějším motorem a od roku 1950 také dvoumístná cvičná verze označená MiG-15UTI.

V roce 1951 byla v Moskvě podepsána dohoda o licenční výrobě MiG-15 v Československu. Ta se rozběhla v roce 1952 v Letovu a následující rok v Aeru ve Vodochodech. V Československu bylo vyrobeno 3 405 strojů MiG-15, MiG-15bis a MiG-15UTI. Letouny byly zpočátku označovány jako S-102 (MiG-15) a S-103 (MiG-15bis). Od roku 1958 byly některé stroje adaptovány na bitevní verzi MiG-15SB respektive MiG-15bis SB se čtyřmi závěsníky pro podvěsnou výzbroj.

Část letounů S-102 a S-103 tvoří rovněž fotoprůzkumné varianty MiG-15bis F a MiG-15bis R. Kromě různých kamer pro letecké snímkování nesly výzbroj zredukovanou na jeden kanón ráže 23 mm. V Československu vznikly také speciální verze MiG-15T (MiG-15bisT) pro vlekání cvičných terčů. Cvičná varianta MiG-15UTI se v Československu vyráběla pod označením CS-102 od roku 1955 v Aeru Vodochody, kde jich vzniklo přes 2 000 kusů. Tři upravené stroje MiG-15UTI sloužily ke zkouškám vystřelovacích sedadel VS-1 pro letoun L-39 Albatros.

Výzbroj sestává ze zabudované hlavňové výzbroje (1 x kanón N-37 ráže 37 mm, 2 x kanón NR-23 ráže 23 mm) a neřízené protizemní výzbroje nesené na podkřídlových závěsnících. 

Kanónová lafeta pro MiG-15

V Leteckém muzeu Kbely je vystavena také kanónová lafeta pro MiG-15. Lafeta je určena pro jeden kanón N-37 a dva kanóny NS-23 nebo NR-23. Kanón N-37 ráže 37 mm zkonstruoval A. E. Nudělman a vyráběl se od roku 1946. Zásoba munice v modulu činila 40 kusů granátů. Kanón NS-23 konstruktérů Nudělmana a Suranova má ráži 23 mm a v lafetě se nacházelo 160 granátů pro oba kanóny. Od roku 1950 ho nahradil kanón NR-23 stejné ráže, ale s vyšší kadencí. Celý modul je možné na lankách spustit na připravený montážní vozík, což velmi usnadňuje obsluhu zbraní a doplňování munice.

Za poskytnutí textu a fotografií děkujeme Vojenskému historickému ústavu Praha. Redakčně upraveno. 

-fr-

MiG-15 č. 3255 po renovaci v hangáru Leteckého muzea Kbely.