Made in China

Slovní spojení „Made in China“ vyvolá u většiny lidí pocit druhé jakosti a kopie, a naprosto stejně tomu bylo do nedávné doby i v letectví.

Jenže po licenčních a nelicenčních kopiích výrobků konstrukčních kanceláří MiG, Mil a Tupolev Číňané světu jakoby nic ukázali novou stealth stíhačku J-20. A ta mění situaci. Čína už nechce být odkázaná na vůli technologicky vyspělých zemí a snaží se o to i na poli letecké výroby.

Dobré vztahy s nepřítelem

Nejlidnatější země světa, obzvláště když v ní vládne komunistický režim, potřebuje ohromnou armádu, která by chránila výdobytky místní společnosti a zároveň i bránila místním před podlehnutím lákadlům okolního světa. Není proto divu, že už od padesátých let se Čína snaží získat co nejvyšší míru soběstačnosti ve výrobě letounů. Jenže domácí průmysl se po druhé světové válce nezmohl na víc než na výrobu pouhých několika leteckých dílů. Proto padlo rozhodnutí zahájit spolupráci se Sovětským svazem, který svolil s exportem některých technologií. Jenže na vysvětlení problematiky čínsko-ruských vztahů od konce druhé světové války by prostor v časopisu rozhodně nestačil. Proto se omezíme na prosté konstatování, že jádrem vztahů byl vždy mix měnících se politických vztahů a ekonomických zájmů na pozadí vazeb k ostatním zemím Asie a po ekonomickém vzestupu Číny i k velkým ekonomikám světa. Sovětskému svazu mnohdy vadily názory politických představitelů Číny, ale bylo lepší držet asijského obra na své straně zejména dodávkami čehokoli, po čem Číňané toužili. A tak do země draka putovaly stovky letadel, tisíce tanků, desetitisíce zbraní a milióny kusů nábojů.

(NE)licenční počátky

Úplně prvním licenčním strojem sovětského původu v Číně se stal cvičný Jak-18, stavěný pod jménem CJ-5 v továrně v Nanchangu. Na počátku roku 1954 dorazila do závodu kopie výrobní dokumentace a v červnu 1954 i vzorový Jak-18. O měsíc později již z továrního letiště vzlétl první licenční kus.