Adria Airways

   Tabulky                                                                                           Další informace

Základní charakteristiky:

Základní údaje:

Základní přepravní statistiky v kalendářním roce 2013 (zdroj: IATA WATS 2014):

Letadlový park (zdroj: server Airfleets.net, 18.10.2016)

Další informace:

Dnešní největší dopravce Slovinska byl založen v roce 1961 v rámci bývalé Jugoslávie jako čistě charterový dopravce pod názvem Inex-Adria Aviopromet, s oficiálním sídlem v Záhřebu v dnešním Chorvatsku a s primárním cílem přepravy turistů zejména ze západní Evropy do letovisek na pobřeží Jaderského moře. Flotilu tvořily zpočátku starší pístové letouny Douglas DC-6B, zakoupené od nizozemské společnosti KLM. Přestože šlo v té době již o neodvratně zastaralé stroje, jejich dolet umožnil v roce 1964 vstoupit dokonce na transatlantické lety do USA a Kanady pro přepravu tamní početné jugoslávské etniky. Krátce se dopravce na tyto spoje vrátil i počátkem následující dekády – ale již s pronajatými proudovými letouny Douglas DC-8-55. Mezitím, v již zmíněném roce 1964, přesídlila společnost Inex-Adria ze Záhřebu na tehdy nově otevřené letiště Ljubljana-Brnik.

V roce 1969, po fúzi se společností InterExport bázovanou v Bělehradě, se jméno dopravce zkrátilo na Adria Aviopromet a posléze se ustálilo na anglickém ekvivalentu Adria Airways. Od téhož roku se dopravce ujal role regionálního lídra v oblasti zavádění tehdy nejmodernějších letounů, které v rámci východního bloku (kam bývala Socialistická federativní republika Jugoslávie – navzdory řadě odlišností od typických satelitů Sovětského svazu – přece jen patřila) neměly obdoby, ať už šlo o typy DC-9-30 (1969), MD-80 (191) nebo Airbus A320 (již v roce 1989, tedy pouhé dva roky od zalétání prototypu tohoto tehdy převratného letadla, přičemž právě Adria byla celosvětově prvním provozovatelem typu s novějšími motory IAE V2500. Pro kratší linky byly pořízeny kanadské stroje Dash-7, poháněné navzdory kapacitě pouhých 37 míst čtyřmi turbovrtulovými motory (právě s těmito stroji uskutečnil dopravce na sklonku minulého století první vstup na linku do Prahy).

V roce 1991 bylo Slovinsko první zemí, která se na základě referenda rozhodla vystoupit z jugoslávské federace a vyhlásit samostatnost. Tím přišla Adria Airways o přístup na svůj tradiční trh sezónní přepravy turistů na pobřeží Chorvatska či Černé Hory a byla nucena se transformovat na pravidelného dopravce spojujícího ekonomicky relativně vyspělé Slovinsko zejména s jeho západoevropskými obchodními partnery.

V důsledku toho došlo k obměně flotily směrem k menším typům (částečně vynucené i útokem jugoslávského letectva na letiště v Ljubljaně během krátkého pokusu udržet soudržnost federace silou). Starší DC-9 a MD-80 a posléze i vrtulové Dash-7 byly nahrazeny tehdejšími průkopníky kategorie regionálních proudových letounů Bombardier CRJ-100 (posléze doplněné, resp. nahrazené, příbuznými typy CRJ-200, -700 a -900). Do současné skladby flotily posunula společnost náhrada původních Airbusů A320 nově dodanými A319, jejichž kapacita lépe odpovídá reálným potřebám trhu obsluhovaného dopravcem.

Logickým vyústěním orientace slovinské ekonomiky na partnerství zejména s Německem se stala úzká spolupráce s Lufthansou od roku 1996 a posléze členství ve Star Alliance od roku 2004. Adria Airways se může pyšnit tím, že jako jedna z prvních aerolinií obdržela certifikát bezpečnosti IOSA dle standardů IATA. 

Od ekonomické krize v letech 2008-9 se Adria Airways potýkala s obdobím ztrát, což posléze donutilo slovinskou vládu vzdát se svého 100% vlastnictví společnosti. V březnu 2016 převzala 96% akcií lucemburská společnost 4K Invest. Zatím se zdá, že se novému vlastníkovi daří společnost ekonomicky stabilizovat bez nutnosti razantních zásahů do flotily či sítě celkem 23 destinací převážně v západní Evropě.