10.1.2019
Narušitel - příběh pilota Už za dva týdny jde do kin po dlouhé době první film z leteckého prostředí z dob (ne)dávno minulých. Inspirací jeho režisérovi Davidu Baldovi byl kromě jiného i příběh jeho dědečka, bývalého špičkového armádního pilota Vladislava Baldy, který pro Flying Revue zavzpomínal na svůj letecký život.
Jak jste se k létání dostal?
Od mala mě bavilo stavět dřevěné modýlky letadel. Když mi bylo asi 16 let, kamarád mě vzal na letiště do Letňan, to prostředí se mi zalíbilo a později jsem začal létat.
Co vás na létání fascinovalo a fascinuje?
Nejvíce určitě volnost, kterou tam máte. Létání na krásných strojích československé výroby je nenahraditelné.
Jak se proměnil váš vztah k létání od mladého po zralý věk?
V zásadě nijak, ale čím jsem starší, tím víc ubývá zapálenost do létání jako za mladých let. Může to být i tím, že se změnily poměry v letectví, přišli noví lidé, a ne všichni cítí k létání to, co jsme cítili my.
Jak byste obecně srovnal přístup lidí k létání dnes a dříve?
Dříve se létalo pro radost, pro pocit volnosti. Dnes je to spíše komerční záležitost a ti, kteří by létat chtěli, ale nemají prostředky, se k tomu bohužel nedostanou. Nás to bavilo, starali jsme se o aeroklub, o letadla a především jsme měli k létání velkou pokoru, to se dnes už moc nevidí.
» Přečtěte si také další články k filmu Narušitel na webu FR.
Jak jste začínal? Od mládí ve Svazarmu?
Ano, jinak to ani nešlo. Svazarm si mimo jiné vychovával piloty pro armádu. Já jsem začínal jako plachtař na letišti Letňany.
Toužil jste se stát stíhacím pilotem od začátku?
Ano. Létání na stíhačkách je úplně o něčem jiném.
Kde jste absolvoval základní výcvik a na jakých letadlech?
Začínal jsem na kluzácích, jinak to ani dříve nešlo, poté, před odchodem do učiliště, jsme létali na motorových letounech. Vzpomínám si, že když nás poprvé posadili do motorového letadla, instruktor s námi začal dělat různé akrobatické prvky. Tím zkoušel, kdo to vydrží a je vhodný pro další výcvik.
Pak ze Svazarmu vybrali piloty, kteří mohli vstoupit do armády. Absolvoval jsem tedy všechny zdravotní prohlídky, nastoupil do učiliště v Košicích, kde jsme létali na Jak-11 a poté na MiGu-15.
Kde všude jste sloužil a v jaké pozici jste tam působil?
Začínal jsem v roce 1965 na letišti Hradčany, tam jsem létal na patnáctkách. Když v roce 1968 přišla Rudá armáda, byli jsme přerozděleni na jiná letiště. Já jsem začal působit na letišti v Líních, kde jsem strávil většinu služby v armádě. Zde jsem létal na MiGu-19 a 21. V osmdesátých letech jsem byl převelen do Hradce Králové, kde jsem sloužil do roku 1992. Do konce roku 1993 jsem působil jako armádní instruktor na letišti v Přerově. Od té doby až do roku 1998 jsem působil jako řídící letového provozu na letišti v Pardubicích.
» Příběh filmu Narušitel vychází také jako stejnojmenná kniha v nakladatelství Grada.
Kde vám bylo nejlíp?
Na každém letišti jsem byl rád. Nejvíce vzpomínám na letiště Líně a nedaleký aeroklub Plasy, tam jsem prožil větší část života a poznal mnoho kamarádů.
Bylo jich mnoho a s některými jsem pořád v kontaktu. Takovým nejvýraznějším byl již bohužel zesnulý kamarád Zdeněk Procházka, se kterým jsem létal v aeroklubu Plasy. Byli jsme velcí kamarádi.
Určitě máte za ta léta nepočítaně zážitků. Na jaký z nich nejde zapomenout?
Víte, do jisté míry to bylo pořád stejné, i když ani to se neomrzí. Co bylo však velmi zajímavé, bylo tzv. létání stratosfér. Byly to lety, kdy se musela nastoupat výška kolem 20 km. Během stoupání do této výšky jsme díky velké cestovní rychlosti těchto letadel přeletěli celou republiku.
Pilotní kabinu jste neopustil ani dnes. Na čem létáte?
Létám na Zlínu 126. Byl vyroben v roce 1954, což znamená, že letos oslaví 65. narozeniny.
Jaká letadla ve vaší pilotní kariéře byste zvlášť vyzdvihl a proč?
Vedle MiGů musím poznačit letouny československé výroby, především Zlíny. Rád jsem také létal na Delfínech, těch letadel by bylo hodně.
Vladislav Balda za řízením MiG-21R. Foto: Archiv V. Baldy
Ve vašem životě i ve filmu Narušitel vašeho vnuka Davida hraje důležitou roli Zlín-126, kterému říkáte s Davidem Drakouš a má pohnutou historii. Jak se to celé sběhlo?
Letoun měl domovské letiště v Plasích, kde byl také vyřazen. Zažil jsem ho tam ještě letuschopného, ale později tam už jen chátral a začaly se z něj ztrácet díly. Bylo mi toho letadla líto, už tenkrát mi ten kus byl nějak blízký. Říkal jsem si, že by bylo lepší, kdyby posloužil jako polytechnická pomůcka pro děti, tak jsem to začal vyjednávat a převoz byl dovolen.
Bylo jednání složité nebo i riskantní?
Jednání probíhalo s tehdejšími organizacemi. Vše to probíhalo v podstatě hladce až do chvíle, kdy jsme již po převozu zkusili nahodit motor. V ten moment přišlo ohlášení, že chceme uletět a letadlo nám bylo zabaveno a přestěhováno do jiné části obce. Tam synové potajmu chodili na letadle pracovat.
Zleva: Režisér a vnuk V. Baldy David, představitel hlavní role Jiří Dvořák a Vladislav Balda v debatě během natáčení. Foto: Actoress production
Proč vlastně bylo letadlo vyřazené? Prostě jen dosloužilo, nebo to bylo neuvážené?
Bylo už dolétané.
Co všechno jste museli na letadle opravit?
Muselo se to celé odrbat a dát dohromady. Chyběly přístroje, vyměnili jsme některé díly. Myslím, že jsme to dělali tři roky.
Jakou roli hrál Drakouš ve skutečnosti v úletu, o kterém David natočil Narušitele?
Tento kus přímo použit k úletu nebyl, avšak velká část filmu odpovídá tomu, co letadlo prožilo. Co se týká úletu, to je inspirováno jiným pilotem, který k němu použil sice také Z-126, ne však tento kus. Jinak by se ale dalo říct, že ve velké části filmu letadlo hraje samo sebe.
Jaký je druhý Drakoušův život? Teď si zahrál ve filmu, ale jaký je jeho civilní letecký život dnes?
Už je to více než 20 let, co začal „druhý život,“ jak to nazýváte. Od té doby se synem létáme pro radost různě po republice. Kolem roku 2000 jsme také podnikli několik cest po Evropě. Byli jsme na nejvýše položeném evropském letišti ve švýcarském Samedanu, dále několikrát na Slovensku, tam se velmi rádi vracíme.
Zalétněme na chvíli ještě k Narušiteli. David se pro scénář filmu inspiroval vašimi zážitky a vyprávěním – jak se liší výsledná podoba ovlivněná uměleckou licencí od skutečnosti?
Mnoho scén je inspirovaných mnou. Kompletní příběh je však poskládán z příběhů tří pilotů včetně mě. Musím říct, že práce na filmu mně bavila. Měl jsem už více příležitostí létat pro filmaře, a to konkrétně ve filmu Pod nohama nebe, kde mě armáda vybrala, abych plnil přání filmařů. Na natáčení Narušitele jsem byl velmi často a hlídal jsem dobovou přesnost jak armádních, tak aeroklubových scén.
Co vám přišlo při natáčení nejnáročnější z pohledu letce-nefilmaře?
Například mě překvapilo, jak se scény někdy až moc složitě nasvěcují.
Jaký je David spoluletec? Létáte spolu často? On říká, že díky vám si létání a letectví zamiloval.
Létali jsme spolu často a naučil jsem ho takové základy. Znát to na něm je, myslím, že letecký gen se nezapře a že bude létat dál.
Jak vnímáte poselství filmu? O čem je podle vás především?
Pro mě je důležité, že tam bude hodně letadel a létání. A myslím, že je také potřeba divákům ukázat touhu po svobodě i to, že to nebylo v té době zase tak jednoduché.
Jan Dvořák
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »