Létající hasiči

Říkáte si, že vidět Boeing 747 Jumbo nebo Il-76 plné vody se vám podaří pouze na snímcích po nouzovém přistání na vodní hladině? Omyl, i takto velká letadla byla upravena do podoby létajících cisteren pro hašení rozsáhlých požárů. Pojďme se dnes podívat blíže na leteckou výzbroj hasičů Spojených států, Kanady a Ruska.

Historie leteckého hašení trvá již více než šedesát let a není divu, že největšího pokroku bylo dosaženo v zemích s jednak úspěšným a rozvinutým leteckým průmyslem a jednak s rozlehlými lesnatými porosty, přímo volajícími po hašení ze vzduchu, tedy v Rusku a v USA. Služba leteckých hasičů na všech kontinentech může mít romantický nádech (viděli jste Spielbergův film „Always“?), ale především je nebezpečnou a namáhavou dřinou, skutečným válečným létáním v době míru.

Americké počátky

Mezi americké průkopníky zdolávání požárů za pomoci letecké techniky patří hasičské sbory z Floridy a Kalifornie. V padesátých letech poprvé použily lehké vrtulníky Bell H-13 k přepravě hasičů do místa zásahu. Malý stroj, čtenářům jistě známý ze seriálu M.A.S.H., uvezl pouze jednoho hasiče ve speciálním oděvu. Cílem letu bylo zejména sledování požáru a určení směru jeho šíření, často také položení výbušnin pro hašení odstřelem. Nedlouho po těchto pokusech vznikl v USA program Cal Fire, který dodnes sdružuje naprostou většinu amerických hasičských letek bez ohledu na jejich strukturu. Mezi první typy, masově zařazené k americkým hasicím jednotkám, patřily obyčejné zemědělské práškovací letouny. Kapacita jejich nádrží o objemu 700 až 1000 litrů ale pochopitelně neumožňovala bojovat s požárem na sto a více hektarech. Proto se hasiči koncem padesátých let minulého století obrátili na US Army, US Air Force a US Navy s prosbou o darování nepotřebné techniky. Po vyřazení od US Navy a USAF získaly hasicí společnosti řadu bývalých bojových letounů, od původně torpédových Grummanů Avenger, přes dvoumotorové A-26 a Cataliny až po obří Marsy, které po přestavbě pojaly až 27 300 litrů hasiva. Menší nádrž na 9000 litrů vody získal i další typ vyřazený od US Navy, námořní hlídkový dvoumotorový Lockheed P-2 Neptune. Dnes rozšířené Neptuny postupně nahrazuje jejich následovník, čtyřmotorový Lockheed P-3 Orion s vnitřním tankem o objemu 10 000 litrů.

Mezi nejstarší dnes provozované typy patří čtyřmotorový pístový dopravní letoun Douglas DC-6. Spodní část jeho trupu zabírá 8000litrová nádrž na vodu, do které lze přidat ještě 500 kg chemického smáčedla, dále slouží dva vývojoví následovníci DC-7 se shodným tankem.