ATR-42

   Tabulky                                            Další info                                            Víte, že...?  

Základní charakteristiky:

Základní údaje:

Rozměry a hmotnosti (není-li uvedeno jinak, platí údaje pro nejrozšířenější verzi ATR-42-500):

Provozní vlastnosti (není-li uvedeno jinak, platí údaje pro nejrozšířenější verzi ATR-42-500):

Provozovatelé:

Další informace:

ATR je konsorcium tvořené francouzskou firmou Aerospatiale a italskou Alenia; název je zkratkou francouzských slov "Avions de transport réginal" nebo italské obdoby "Aerei da Trasporto Regionale", což v obou případech znamená "Letadla pro regionální dopravu". ATR-42, kde číslo 42 označuje předpokládanou typickou kapacitu (i když pod neúprosným ekonomickým tlakem dnes najdeme v těchto letadlech zpravidla o 4 až 8 sedaček více), je jejich první společná konstrukce turbovrtulového letounu  pro krátké tratě, na které oba partneři oficiálně pracovali od roku 1981 a o tři roky později byl zalétán první prototyp ATR-42-200. První sériovou verzí nasazenou na sklonku roku 1985 do provozu u francouzské společnosti Air Littoral se stala ATR-42-300, vyráběná stejně jako ATR-42-320 se silnějšími motory PW121 až do roku 1996. Mezitím se stala ATR-42 základem pro větší ATR-72.

V současnosti nejrozšířenější verzi představuje ATR-42-500, jejíž prototyp byl zalétán 16.9.1994, která patří stejně jako ATR-42-600, zalétaná 16.10.2012, ke druhé generaci ATR-42. Letouny poznáme na první pohled podle šestilistých kompozitních vrtulí složitého "šavlovitého" tvaru namísto původních jednoduchých čtyřlistých, kromě toho byla ale zesílena konstrukce pro zvýšení maximální vzletové hmotnosti (původní ATR-42 se vlivem zvýšení počtu sedaček oproti původním předpokladům dostávaly na limit maximální povolené hmotnosti nákladu a často proto nebyly schopné odvézt například všechna zavazadla cestujících), přičemž zvýšená hmotnost letadla spolu s požadavkem dopravců na nasazení letounu i na letištích s krátkými dráhami, v horách nebo v tropických oblastech vedla k instalaci podstatně silnějších motorů PW127. Šestilisté vrtule spolu s vylepšenou protihlukovou izolací vedly k podstatnému snížení hluku v kabině, takže letoun je v tomto ohledu plně srovnatelný například s typy Saab 2000 nebo Dash-8 Q400, které ovšem snížení hlučnosti dosahují kromě šestilistých vrtulí i poměrně složitým systémem aktivního řízení hluku. ATR-42-600 k uvedeným modifikacím přidává ještě plně digitální (tzv. "skleněný") kokpit, mírně vylepšené motory a nižší spotřebu.

V barvách ČSA se od roku 1994 vystřídalo již 14 letounů ATR-42 různých verzí.

Paradoxem je, že vlivem nárůstu hmotnosti, který si vyžádal silnější motory, vykazují ATR-42-500/600 vyšší spotřebu paliva než původní letouny verze 300/320. Výrobce proto nabídl i alternativu v podobě verze ATR-42-400, která s verzí -500 sdílela šestilisté vrtule a tedy i benefit tiššího provozu, zachovala si však ekonomické parametry původních lehčích letounů. Ačkoli šlo o zdánlivě optimální kompromis pro dopravce, kteří nepotřebují létat v horách nebo v tropech, byly však nakonec v letech 1995/1996 vyrobeny pouze 4 kusy, z nichž dva převzala italská pobřežní stráž a dva České aerolinie (po nichž je v roce 2006 převzala venezuelská společnost ConViasa).