Kunovičtí mají svůj Tu-154, Moskvané zase Tu-144. Vidět ho můžete na dálnici u letiště Žukovskij

Historie   Pojedete-li, a proč ne, na moskevské letiště Žukovskij (ZIA), nemůžete minout novou dominantu křižovatky dálničního přivaděče k letišti a dálnice M5, obdivovaný i zatracovaný letoun Tu-144. Kunovičtí mají svůj Tupolev Tu-154, Moskvané svůj Tupolev Tu-144.

Umístění letadla na toto místo vzbudilo u moskevských obyvatel značný zájem, místo instalace letounu obyvatelé dokonce vybírali hlasováním v místním referendu. Místo je "tupolevovské" se vším všudy - i dálniční přivaděč se jmenuje Ulice Tupolevova. Mimochodem, dálnice M5 Ural vede z Moskvy do Čeljabinsku a měří 1879 km. Právě v Čeljabinsku se v roce 1918 odehrál slavný Čeljabinský incident, po kterém naši legionáři obsadili město a začala jejich pouť na východ a přes USA domů.

Ale zpět k Tu-144 v Žukovském. Nadzvukový Tupolev neumístili Moskvané k letišti Žukovskij (dříve Ramenskoje) náhodou. Právě na tomto, tehdy přísně střeženém letišti, technici pod dohledem Alexeje Tupoleva (syna legendárního konstrukéra Andreje Tupoleva) v roce 1968 zkompletovali první prototyp. Stroj CCCP-68001 se poté stal vůbec prvním vzletivším nadzvukovým dopravním letounem na světě, když na silvestra onoho roku 1968 provedl úspěšný vzlet a Rusové tak pro mnohé překvapivě o dva měsíce předstihli svého rivala, britsko-francouzský Concorde. Konec CCCP-68001 byl však hořký - jeho nedlouhý život ukončila fatální nehoda na pařížské airshow v roce 1973, kdy se před zraky deseti tisíců diváků zřítil k zemi, po výbuchu shořel a posádka zahynula. 

Tu-144, jenž zdobí příjezd k letišti Žukovskij, má číslo CCCP-77114 a pro přesun od Výzkumného ústavu M. M. Gromova, kde trávil svou penzi, ho museli podobně jako kunovičtí jejich Tu-154M "odstrojit". V tomto případě se jednalo především o demontáž křídel. 

Přípravné práce byly zahájeny už v roce 2015, později byly pro nedostatek prostředků a kapacit přerušeny a posléze obnoveny a dokončeny. Protože letoun sloužil po určitou dobu jako létající laboratoř, v první fázi proběhla demontáž měřících zařízení instalovaných v kabině a všech prvků, které nebyly instalovány v původním letounu. Následně byl restaurován povrch letounu a demontovány odnímatelné části křídel pro přepravu na místo určení. Proběhla také revize draku a motorových gondol. Po renovaci byl letoun opatřen dobovou livrejí Aeroflotu.

O přepravu se technici pokusili již v roce 2015, po pěti metrech se ale podvozek zabořil do terénu a bez hydraulických zvedáků nebylo možné s letounem manipulovat. Na křižovatku u letiště Žukovskij byl tedy letoun převezen až v červenci 2019. Na místě pak byla provedena kompletace křídel a ošetření spojů speciálním tmelem proti vlhkosti. Pro umístění letadla byly vyrobeny speciální podstavce, podobné těm, na nichž stojí rodný bratr tohoto stroje, Tu-144 CCCP-77112 na střeše leteckého muzea v německém Sinsheimu. Tam mají letečtí fanoušci ojedinělou příležitost porovnat oba konkurenční letouny, tedy Tu-144 a Concorde, vedle sebe. 

Za pomoci jeřábu byl pak CCCP 77114 v červenci 2019 vyzdvižen a upevněn na podstavce a v srpnu slavnostně představen veřejnosti. Letoun tak symbolicky tvoří jakousi bránu k letišti, na nějž "dohlíží" ze vzdálenosti dva kilometry od prahu vzletové a přistávací dráhy 12/30, a je tedy na dohled startujícím a přistávajícím letadlům na tomto teprve nedávno otevřeném mezinárodním letišti, jež disponuje nejdelší VPD v Evropě - 5402 m.

Tu-144 mají od roku 2017 vystavené veřejně také v Kazani. Jedná o stroj CCCP-77107, který 32 let stál ve dvoře místního Leteckého institutu.  

Trocha historie 77114

Letoun, jenž poprvé vzlétl 14. dubna 1981, drží několik světových rekordů. Postaven byl ve Voroněžském leteckém závodě v úpravě Tu-144D se sériovým číslem 08-2, posléze mu bylo přiděleno číslo CCCP-77114. V roce 1983 ustanovil rychlostní rekord 2013,5 km/h, když letěl po uzavřené trase o délce 1000 km s nákladem 30 000 kg, později ustanovil rekord na uzavřené trase 2 000 km s nákladem 30 000 kg v nadmořské výšce 18 200 m, kdy dosáhl průměrné letové rychlosti 2012,2 km. Poté byl vybaven zařízením pro výzkum působení radiace na zdraví člověka v horních vrstvách atmosféry. Poslední let se konal 27. února 1990. V té chvíli byl jeho nálet 82 hodin a 40 minut, z toho 28 hodin bylo nadzvukových. V roce 1993 byl letoun vystaven jako statický exponát na aerosalónu MAKS.

To však nebyl konec letového života 77114. V roce 1994 byl ve spolupráci s NASA upraven na létající laboratoř Tu-144LL (Летающая лаборатория Ту-144ЛЛ). Místo motorů RD-36-51A do něj byly nainstalovány motory NK-32-1 používané na strategických bombardérech Tu-160, bylo posíleno a upraveno křídlo. Slavnostní představení přestavěného Tu-144LL s novým číslem RA-77114 se uskutečnilo 17. března 1996 v Žukovském a 29. listopadu 1996 letadlo poprvé vzlétlo.

Od roku 1996 do roku 1999 provedl Tu-144LL 27 letů, ve vzduchu strávil 57 hodin 32 minut, z toho 12 hodin 32 minut nadzvukových. Definitivně poslední let pak letoun absolvoval 19. dubna 1999 a tím uzavřel zajímavou, byť nedlouhou éru celkem šestnácti postavených nadzvukových Tupolevů Tu-144.

Jan Dvořák

Poděkování: Stanislav Plášil, Milan Koutný