Kalendárium - Mario di Bernardi

Mario di Bernardi

 
Závodní letoun Macchi M.52 s odkrytovaným motorem

1.7.1893 – 8.4.1959

30. března přinesly benátské noviny a brzy na to i tisk v celé Itálii nadšenou reportáž z rekordního letu italského pilota Maria de Bernardiho. 319,7 mil za hodinu!! De Bernardi byl fantatický!

                             
Mario de Bernardi

Mario de Bernardi byl bezesporu jednou z velmi zajímavých a klíčových postav italského letectví první poloviny dvacátého století. Stíhací eso, testovací pilot, technický inovátor a vynikající akrobat se zapsal do historie italského vojenského i civilního letectví. Mezinárodně se však nejvíce proslavil jako člen italského týmu soutěžícího o Schneiderův pohár, rychlostní soutěže určené pro hydroplány a létající čluny, jehož soutěž v roce 1926 v americkém Hampton Roads vyhrál. Se závodními letouny společnosti Macchi se rovněž několikrát úspěšně pokusil o překonání absolutního světového rychlostního rekordu, přičemž naposledy se do rychlostních tabulek FAI zapsal právě 30.března roku 1928.

 
Macchi M.39 italského týmu během závodů na Hampton Roads v roce 1926

De Bernardi získal svá „křídla“ v roce 1913, 20. března roku 1916 pak získal odznak vojenského pilota. V témže roce se stal stíhacím pilotem 75. stíhací eskadry a v některých pramenech je mu přisuzován vůbec první sestřel nepřátelského stroje na italské frontě. Historické prameny mu většinou přisuzují čtyři sestřely jisté a jeden pravděpodobný. Již za války se ale de Bernardi projevil také jako vynikající testovací pilot (pro firmu Pomilio) a organizátor.

Díky svým schopnostem se ve dvacátých létech stal velitelem testovací základny italského letectva v Montecelio, pod kterou spadaly i základny Furbara a Vigna di Valle. V téže době se pak stal i součástí týmu italských pilotů, vybraných pro účast v prestižním Schneiderově poháru. Právě při těchto závodech se mu dostalo celosvětové pozornosti, když 13. listopadu 1926 zvítězil v závodě o Schneiderův pohár konaném na Hampton Roads ve státě Virginia ve Spojených státech.

 
Italský tým slaví vítězství de Bernardiho po závodě v roce 1926

Trať závodu o délce 350 km absolvoval se strojem Macchi M.39 s průměrnou rychlostí 396,698 km/h, čímž vytvořil nový světový rychlostní rekord pro hydroplány. O čtyři dny později pak 17. listopadu 1926 zlomil vlastní rekord a dosáhl se stejným letounem rychlosti 416,618 km/h (258,874 mph) na tříkilometrové trati na Hampton Roads.

 
Major Mario de Bernardi se svým rekordním Macchi M.39 z roku 1926

O rok později, 26. září 1927, byl de Bernardi opět mezi piloty zastupujícími Itálii v závodě o Schneiderův pohár, konaném tentokráte v italských Benátkách. V závodě, který 4. listopadu 1927 absolvoval na stroji Macchi M.52, však byl nucen brzy vzdát pro problémy s motorem. Nicméně pak se stejným stroje na tříkilometrové trati v Benátkách stanovil 4. listopadu téhož roku další rychlostní rekord, tentokráte s hodnotou 479,290 km/h.

V roce 1928 se sice závod o Schneiderův pohár nekonal, ale Italský tým se přesto do Benátek vrátil, a 30. března 1928 de Bernardi dokázal posunout hodnotu rekordu se speciálně upraveným hydroplánem Macchi M.52R na 512,776 km/h. Stal se tak prvním pilotem, který překročil rychlost 500 km/h.

 
Macchi M.52 při závodě v Benátkách v roce 1927

Hvězda de Bernardiho však nezapadla ani poté, co v roce 1931 definitivně získala Schneiderův Pohár Velká Británie. De Bernardi v témže roce vyhrál velké akrobatické závody v americkém Clevelandu, o dva roky později pak uskutečnil s letounem Caproni Ca. 111 dálkový let z Říma do Moskvy.

Na počátku druhé světové války se de Bernardi zúčastnil vývoje italských dálkově řízených letounů, nadále však působil i ve funkci testovacího pilota, převážně pro společnost Caproni. Uskutečnil tak mimo jiné i zálet italskéhoexperimentálního reaktivního letounu Caproni-Campini N.1, jehož pohon zajišťoval motokompresorový proudový motor.

 
Caproni N-1

Po skončení druhé světové války se de Bernardi věnoval vývoji malého sportovního letounu M.d.B. 02, který nakonec úspěšně zalétal v roce 1957. O dva roky později však dostal při předvádění svého letounu v Římě za letu infarkt. Skvělý letec do poslední minuty, i v tomto stavu dokázal bezpečně přistát. Bohužel však zemřel jen o několik minut později.

Text: Michal Beran