Je to jisté: Amélie Earhartová skutečně přistála na ostrově Nikumaroro

Amélie Earhartová - záhada vyřešena     Jedno z nejuhrančivějších tajemství v historii letectví - zmizení Amelie Earhartové při jejím obletu zeměkoule - našlo zřejmě své rozřešení. Nová studie publikovaná americkým forenzním antropologem Richardem Jantzem v časopise Forensic Anthropology Journal tvrdí, že kosti nalezené na opuštěném ostrově Nikumaroro v 40. letech 20. století jsou na 99 % pozůstatky legendární letkyně. 

Amélie Earhartová v kokpitu svého Lockheedu Electra 10E. Zdroj: Wikimedia

Zmizení Amelie Earhartové přineslo mnoho hypotéz a konspiračních teorií o tom, co se s touto průkopnicí letectví stalo. Jednou z hlavních hypotéz bylo to, že jejímu letadlu jednoduše došlo palivo a zřítilo se do oceánu. Jantz ve své studii podobně jako badatelé ze skupiny Tighart (psali jsme zde) tvrdí, že Lockheed Electra 10E s Earhartovou a Noonanem na palubě přistál na neobydleném atolu Nikumaroro v Tichém oceánu. 

Stalo se tak v červenci 1937 (přesně 2. 7.) během jejich letu kolem světa, při poslední etapě mezi Novou Guineou a Kalifornií. Ještě před mezipřistáním na Havajských ostrovech měli doplnit palivo na Howlandově ostrově, zhruba na polovině cesty mezi Guineou a Havají. Ostrov však nedokázali najít, byť od něj zřejmě nebyli až tak daleko – alespoň podle zpráv z pobřežní lodi Itasca, jež měla Earhartové poskytovat potřebné informace, až se k ostrovu přiblíží. V jedné z posledních zpráv, kterou radista na lodi obdržel, Earhartová hlásila, že ostrov nevidí a že jí dochází palivo. Následně, když stav paliva dosáhl kritické hodnoty, tedy pravděpodobně nouzově přistála na mělčině opuštěného ostrova Nikumaroro, 350 námořních mil jihozápadně od Howlandu. 

Posádka mohla zhruba týden po přistání vysílat nouzový signál a s největší pravděpodobností tak i činila. Například 15 letá teenagerka Betty Klencková zaznamenala v éteru volání: "Tady je Amelia Earhartová. Pomozte!". Klencková také tvrdila, že ji slyšela, jak se dohaduje s dezorientovaným mužem. Její tvrzení bylo však zamítnuto jako nevěrohodné. Zápisky komunikace Klenckové s (podle ní) Amélií Earhartovou si můžete prohlédnout zde. 

Badatelé ze zmíněné skupiny Tighart mají za to, že trosky letouny našli – na dně moře nedaleko ostrova, kam je podle nich zanesly z mělčiny mořské proudy. Badatelé nalezli i kosterní pozůstatky, ty však byly natolik malé, že z nich nebylo možno určit, zda patří slavné letkyni.  

Lidské kosterní pozůstatky včetně kosti pažní, vřetenní a holenní na ostrově nalezl již v roce 1940 britský úředník Gerald Gallagher. Podle D.W. Hoodlesse se však jednalo o pozůstatky Evropana malého vzrůstu. Nicméně nedávno Hoodlessova měření a závěry zkoumal forenzní antropolog Richard Jantz z Forenzního antropologického centra Univerzity Tennessee a ten došel k jiným výsledkům.

Profesor Jantz použil nejmodernější počítačové programy a porovnal měření kosterních pozůstatků s fyziognomií Earhartové na základě fotografií a oděvů, které po ní zbyly, a tvrdí, že Hoodlesovy závěry jsou nesprávné a že se s největší pravděpodobností skutečně jedná o pozůstatky ztracené letkyně. 

"Kosti jsou ve shodě s Earhartovou ve všech ohledech, které známe nebo jsme s to je rozumně odvodit. Délka pažní, vřetenní a holenní kosti je zcela v souladu s Ameliinou tělesnou výškou, rozměry lebky odpovídají rovněž ženské lebce," říká Jantz. Magazín Science Daily dokonce uvádí, že jejich shoda je 99%.  

Byť zůstává řada nezodpovězených otázek (konspirační teorie nepočítaje), například ta, že pokud Earhartová skutečně přistála na ostrově Nikumaroro, jak je možné, že letadla námořnictva, jež přelétala nad ostrovem týden po jejím zmizení, zde nezaznamenala žádné známky života. Přesto se, i díky novým zjištěním profesora Jantze, zdá, že teorie nouzového přistání na ostrově Nikumaroro je nejpřesvědčivější. Amélie Earhartová s navigátorem Fredem Noonanem zemřeli tedy s největší pravděpodobností na tomto ostrově v Pacifiku jako trosečníci.

-fr-

zdroj: Aerotime.aero, ScienceDaily.com, USAToday