Jan Šerhant a jeho “Válečná odysea” vzlétnou do oblak

Cesty do paměti      Je to už pár let, co se do Česka vrátila ikonická Baťova Electra, tedy Lockheed L-10A Electra. V březnu 1939, jen čtyři dny před nacistickou okupací ČR, zažila let opačným směrem - díky Baťovu šéfpilotovi Janu Šerhantovi. Povězme si více o tomto statečném a zajímavém muži. 

Představovat letecké veřejnosti Jana Šerhanta, bývalého šéfpilota letky firmy Baťa a také jednoho z našich letců létajících v Anglii u RAF, není snad ani třeba. V době nedávné se jeho jméno objevovalo v médiích, když se před pár lety na letiště Točná vrátil po dlouhém přeletu z USA letoun Lockheed L-10A Electra. A byl to právě stejný stroj, se kterým Jan Šerhant uletěl z naší země německým okupantům doslova před nosem!

Let, který trval šest let

Jan Šerhant v uniformě RAF za války. Foto: Archiv rodiny Šerhantových

Když musel 11. 3. 1939 chvatně nastoupit na otrokovickém firemním letišti do letounu Lockheed L-10A Electra s registrací OK-CTB, asi ho nenapadlo, že se vrátí domů po téměř nekonečných šesti letech v daleké cizině. Nakonec musel bojovat s německými bombardovacími letouny, podílel se na přepravě mnoha tun leteckého nákladu, významných osob, ale také válečných zajatců či zraněných vojáků.

Po zmíněném úletu se totiž přihlásil hned v Kanadě jako dobrovolník do RAF a poté, co se dostal do Anglie, začal létat u 68. noční stíhací peruti jako pilot vojenských transportních letounů. Nejčastěji sloužil na náročných dálkových letech na různá letiště v Africe, Středním východě a také v daleké Indii, přičemž o mimořádné situace za letu nebyla rozhodně nouze. Kromě letounů Bristol Beaufighter Mk. VIF  létal známé dvoumotorové Dakoty, dále čtyřmotorové Liberátory různých verzí a další stroje.

Po návratu do vlasti začal létat jako pilot u ČSA, bohužel jeho poválečný život "okořenili" komunisté perzekucí, kdy byl stejně jako jeho kamarádi létající u RAF od létání vyhozen a musel se zpočátku živit jako dělník na stavbách. Tady si ho všimli zástupci jednoho podniku, který montoval velké stavební jeřáby. Měl opravdu šikovné ruce, tak mu nabídli práci a komunistům, kterým se to pranic nelíbilo, zavřeli ústa argumentem, že když straníci neumí to co on, tak ať jsou pěkně z ticha, když na to nemají lidi – a byl klid. Šerhant jim dal svojí prací za pravdu a vypracoval se až na mistrovskou pozici. 

Tankování Beaufighteru přezdívaného Tomášek. Foto: Archiv rodiny Šerhantových 
Jan Šerhant za řízením Beaufighteru RAF. Foto: Archiv rodiny Šerhantových

Utajené vzpomínání

A právě v těch poválečných letech, kdy by bylo doslova sebevraždou na veřejnosti hovořit o létání u RAF, začal po chvílích psát své válečné vzpomínky. Neměl zřejmě tušení, kdo je vlastně bude číst, neboť v té době by je nikdo ani náhodou nevydal a ještě by mohl při snaze o jejich zveřejnění riskovat kriminál. Doma svým dětem raději vyprávěl o dlouhých dálkových letech u firtma Baťa, v rodinném kruhu nebylo nebezpečí prozrazení a následných velikých problémů s režimem, snažícím se vymazat jakoukolil zmínku o západních letcích.         

Jan Šerhant bezesporu patřil k velmi skromným lidem a navíc nezapomínal na své válečné kamarády. Vlasy jim všem zešedivěly, léta se podepsala na vráskách v jejich tvářích a mnohé z nich sužovaly nemoce. Přesto se pravidelně a v utajení potkávali v různých pražských restauracích. Navíc ve stejnou dobu se v Anglii scházeli ti šťastnější z nich, kteří před únorem 1948 stihli včas zmizet, aby zachránili sebe i rodiny od perzekucí a mohli také dále létat. Tak si na dálku připíjeli na zdraví.

Vždy, když jsem letěl do Anglie nejen jako pilot, tak jsem si při přeletu kanálu La Manche představoval naše piloty, jak statečně brání Anglii před útoky německých letců. Byl mezi nimi i Jan Šerhant a myslím, že vydáním jeho vzpomínek mu alespoň částečně můžeme za jeho činy poděkovat.

Střih v čase - po mnoha a mnoha letech na autogramiádu knihy o baťovských dálkových letech v jednom pražském knihkupectví pozvali i dceru Jana Šerhanta paní Šafránkovou. Krátce nato tato dáma zavítala na letiště Točná, kam během léta 2016 přinesla strojopis tátových vzpomínek jím nazvaný “Válečná odysea”. Desítky let ležel v archivu rodiny a všem na Točné bylo jasné jedno: takový unikát nesmí zůstat utajen.

Válečná odysea

Obálka knihy Válečná odysea. Foto: Archiv rodiny Šerhantových

A tak po neuvěřitelných osmi desítkách let od okamžiku, kdy Jan Šerhant začal tento válečný deník psát, spatřila světlo stejnojmenná kniha ve stejné podobně, v jaké ji Jan Šerhant napsal.

» Přijďte v sobotu 9. března 2019 v 10 hodin na Letiště Točná pokřtít knihu Jana Šerhanta Válečná odysea. Stanete se účastníky toho, jak na Točné bázovaná Baťova Electra vynese muže, jenž ji před dávnými léty u Bati létal, symbolicky po desítkách let v podobě několika výtisků jeho knihy opět vynese do oblak. 

Podařená obálka je mistrovským dílem výtvarníka Piotra Forkasiewicze, známého ilustrátora mnoha krabiček plastikových modelů letadel tuzemské firmy Eduard. Text byl po jazykové úpravě doplněn o četný poznámkový aparát, zůstaly v něm ale původní autorovy černobílé kresby, jimiž jsou v rukopise odděleny jednotlivé kapitoly.

Známý ilustrátor letecké techniky Petr Kolmann (podílel se i na nedávno publikované, velkoryse pojaté knize o historii letectví u nás Vzduch je naše moře) nakreslil krásné barevné bokorysy letadel, letecký historik a neúnavný sběratel informací kolem našich letců u RAF Zdeněk Hurt pomohl doplnit fotopřílohu.

Například fotografiemi, které se z oné doby zachovaly a na jejichž zadní stranu sám Jan Šerhant psával jména všech, kteří na nich byli zachyceni. Skromně si dovoluji poznamenat, že jsem se směl podílet na skenování a úpravě některých fotografií z alba rodiny Šerhantových, což byl pro mne neuvěřitelný zážitek. Po takových letech vidět originály unikátních fotografií, které by komunistický režim jistě nechal ihned bez náhrady zničit!

Kniha tak zachycuje až neuvěřitelný osud muže, bojujícího za naši svobodu na nebi hrdého Albionu, ale nejen tam. Bohužel, nebylo mu dáno dožít se znovu získané svobody, ale jeho děti poskytly jeho vzpomínky a mnohé fotografie nám všem ve formě zmíněné knihy a za to jim patří veliký dík. Tím se symbolicky završila jeho neuvěřitelná životní cesta plná zvratů a nečekaných událostí.

Jan Šerhant se narodil 6. 5. 1907 v Liblicích u Mělníka a zemřel v Praze 13. 2. 1983. 

S Electrou znovu do oblak

Lockheed Electra firmy Baťa v Otrokovicích. Tuto dámu, dnes bázovanou na letišti Točná, Jan Šerhant u Bati pilotoval. Foto: Archiv rodiny Šerhantových

Kniha samotná bude široké veřejnosti představena na letišti Točná, a to v sobotu 9. března od 10:00 hodin. Bude-li vhodné počasí, bude omezené množství výtisků knihy “vyvezeno” letounem Lockheed L-10A Electra, se kterým právě Jan Šerhant létal a knihy budou opatřeny speciálním razítkem pro tuto příležitost i s datem letu. Současně půjde o první letošní otevřený den letiště Točná.

Od pondělí 11. 3. 2019 bude kniha dostupná v knihkupectvích a v on-line shopu distributora Kosmas.cz. Vydání knihy se zhostila společnost Vintage Aviation s.r.o., jde o vázanou publikaci formátu 235x165 mm se 124 stranami textu a 16 stránkami fotografií plus barevnými bokorysy letadel.

Po letech tak máme všichni jedinečnou možnost seznámit se s osudy muže, který mimo skvělého létání uměl také poutavě vyprávět své zážitky.         

Pro Flying Revue  

Lubor Obendrauf