Víte, že ušetřit za letenku či zavadla můžete i správným výběrem letecké společnosti? Jak na to?

S kým letět na dovolenou či za prací? Jak ušetřit? Jsou nízkonákladové společnosti méně bezpečné? Co je to blacklist leteckých společností? To a mnohem více se dozvíte v článku. 

O výběru letecké společnosti rozhoduje často už to, kam chcete letět – buď prostě proto, že do dané destinace nikdo jiný nelétá, nebo proto, že nabídka dané společnosti, zejména četnost spojení či časy nabízené jejím letovým řádem, nejlépe vyhovují vašim potřebám. K důvodům volby leteckého dopravce se dále řadí i cena letenky (především v případě využití okamžité nabídky akčních cen), vaše členství ve věrnostním programu (frequent flyer programme) dané společnosti a pochopitelně nabízené služby a vnímání kvality daného dopravce. Věrnostní program obvykle nabízí možnost sběru mil pro příští využití či naopak čerpání benefitů v podobě přepravy ve vyšší přepravní třídě za nižší cenu nebo dokonce čerpání bonusové letenky. Při rozhodování hraje roli i to, že často je nutné využít spojení s přestupem, kdy se na realizaci celé cesty podílí někdy i více leteckých dopravců.

Bezpečnost

Blacklist   Vysloveně vyhnout byste se měli dopravcům, kteří mají zakázaný provoz ve vzdušeném prostoru Evropské unie. Evropská komise za tímto účelem vydává a průběžně aktualizuje blacklist, na kterém jsou uvedeni dopravci, kteří nesplňují přísná pravidla pro provoz a údržbu svých letadel čí kvalifikaci, výcvik a postupy svého personálu. Kromě dopravců výslovně uvedených na tomto seznamu je třeba být obezřetný i při využití některých lokálních společnosti zejména v zemích Afriky, Latinské Ameriky či ze zemí bývalého Sovětského svazu.

Lowcost dopravci  Naopak v žádném případě neplatí obecně rozšířená představa, že k méně bezpečným dopravcům patří nízkonákladové letecké společnosti – ano, tito dopravci se ze své podstaty snaží šetřit náklady ve všech oblastech své činnosti, ale především v letecky vyspělých regionech jako je Evropa či Severní Amerika si díky propracovanému systému dozoru vládních i mezinárodních autorit ani low cost dopravci v žádném případě nedovolí úspory realizované na úkor bezpečnosti. Někdy platí dokonce pravý opak: relativně nedávno vzniklé nízkonákladové společnosti s jednoduchou organizační strukturou mají zpravidla i jednodušší vnitřní postupy a komunikaci, nezatíženou svými interními historickými vazbami, což samo o sobě může eliminovat řadu potenciálních rizik v oblasti bezpečnosti provozu. To ale samozřejmě nemusí platit u low cost dopravců z jiných oblastí světa, kde navíc často přistupuje i problém pestrého mezinárodního složení personálu.

Starší letadla Také nemusí platit, že starší letadla jsou vždy potenciálně nebezpečná. Letadlo nelze srovnávat třeba s automobilem; má mnohem delší životnost a jeho provoz a především kvalita a způsob provádění údržby či oprav jsou po celou dobu životnosti povinně bedlivě a především průkazně monitorovány. Obecně proto platí, že starší letadlo v rukou seriózního dopravce, který se o něj řádně stará, je spíše bezpečné než zánovní letoun v péči pochybné letecké společnosti. Je však také určitě pravdou, že starší letadla jsou zranitelnější vůči zanedbané či nedostatečně kvalitní údržbě a zároveň že novou letadlovou techniku si mohou spíše dovolit seriózní dopravci ve vyspělých zemích, a proto se právě u rizikových společností nejčastěji setkáme se staršími letadly ve špatném technickém stavu, za který ovšem nemůže samotné stáří letadla, ale právě způsob, jakým se o něj jeho provozovatel stará (či mnohdy spíše nestará).

Hrozba dodatečných poplatků

Zavazadla Pokud cestujete „nalehko“ jen s menším příručním zavazadlem na kratší vzdálenost (do cca 2-3 hodin letu), pak se můžete řídit jen cenou nebo osobními preferencemi mezi dopravci nabízejícími požadované spojení. Pokud však předpokládáte větší bagáž či dokonce přepravu nadrozměrných zavazadel nebo speciálního vybavení třeba pro sport (lyže, jízdní kolo apod.), pak je třeba zjistit, zda daný dopravce vůbec přepravu takových věcí umožňuje a případně za jaké poplatky.

Je nutné si uvědomit, že zejména nízkonákladoví – ale stále častěji i klasičtí – dopravci požadují poplatky i za přepravu standardně velkého zapsaného zavazadla (tzn. zavazadla, které kvůli svým rozměrům, váze či obsahu již nelze vzít s sebou na palubu letadla), takže výhoda levných letenek nabízených určitým dopravcem může být po započtení dodatečných nákladů třeba právě na přepravu zavazadel snadno pominout. Je nutné si tedy před zakoupením letenky ověřit cenovou politiku dopravce ve vztahu k přepravě požadovaného typu zavazadel a limity pro bezplatnou přepravu. V některých případech je možné si při nákupu letenky zakoupit určité předplatné na přepravu zavazadel nebo jejich nadváhy – vyjde to levněji než doplatek při odbavení na letišti.

Jídlo a pití  Zejména u delších cest pak může hrát roli i nabídka bezplatného palubního občerstvení daným dopravcem či ceny produktů prodávaných během letu – možnost vzít si na palubu vlastní jídlo či pití je vlivem bezpečnostních opatření v letecké dopravě téměř nulová a někteří dopravci nabízející občerstvení pouze za úplatu mají tendenci tuto situaci zneužívat k nastavení přemrštěných cen jídla či nápojů z palubního prodeje.

Přístup dopravce k nabídce spojení s přestupem

Pokud daný dopravce nabízí spojení mezi požadovanými dvěma body pouze s přestupem na jednom či více mezilehlých letištích, je nutné si ověřit, zda prodává letenku skutečně na celé spojení a toto spojení garantuje (což je případ klasických, tzv. síťových dopravců), nebo zda toto spojení dokáže nabídnout pouze kombinací separátních letenek na jednotlivé lety, které na sebe v mezilehlých bodech shodou okolností časově navazují (což je častý případ nízkonákladových společností).

Čas na přestup V této souvislosti je třeba upozornit, že klasičtí (síťoví) dopravci sice prodávají spojení s přestupem, u kterých garantují cestujícímu, že se o něj v případě nepravidelností postarají a dopraví ho až do cílové destinace, ale některá běžně prodávaná spojení počítají s časy pro přestup na mezilehlých letištích tak krátkými, že je úspěšná realizace přestupu spíše teorií než praxí a cesta je pak spojena s nepříjemnostmi, výrazně opožděným příletem do cílové destinace narušujícím vaše plány apod.

Řešením je buď pro přestup využívat raději menší, méně přeplněná letiště (pokud taková alternativa existuje), případně si plánovat na přestup delší čas (tedy využít k přestupu nikoli nejbližší navazující, ale až další let, pokud takový existuje), a pokud už akceptujete spojení s extrémně krátkým časem pro přestup na velkém letišti, je dobré si ověřit, zda v rámci téhož dne neletí z přestupního letiště do vaší cílové destinace ještě další lety vámi zvoleného dopravce jako záloha pro případ, že byste takový rizikový přípoj nestihli. Posouzení reálnosti nabízeného spojení s přestupem však vyžaduje určité zkušenosti s cestováním a znalost přestupních letišť.

Velká letiště  Hovoříme-li o hlavních evropských hubech, tak v případě třeba Frankfurtu, Paříže, Mnichova nebo Amsterdamu jsou například během ranní špičky riziková spojení s přestupem pod hodinu, na londýnském letišti Heathrow to v případě různého příletového a odletového terminálu může být i více)

Kdo je skutečný provozovatel daného letu

Již řadu let je běžnou praxí, že letečtí dopravci rozšiřují nabídku spojení zajišťovaných svými vlastními letadly rovněž o spojení, zajišťovaných jinými dopravci na základě dohodnutých principů obchodní spolupráce. Tato spojení jsou pro zvýšení prodejnosti v rezervačních a distribučních systémech označena vedle kódu skutečného provozovatele takového letu i kódem spolupracujícího dopravce (hovoříme o sdílení kódů, tzv. codesharingu).

Regulatorní orgány leteckým dopravcům ukládají v takových případech povinnost informovat cestující o tom, že let označený kódem daného dopravce (tzv. marketingového partnera) je ve skutečnosti provozován letadlem jiného dopravce. Úskalí této problematiky pro cestující tkví nikoli v bezpečnosti, jak by se mohlo někomu zdát (v letecky vyspělých zemích Evropy, Severní Ameriky apod. si žádný dopravce nedovolí spojit své jméno s letem provozovaným společností, která nesplňuje přinejmenším stejná bezpečnostní kritéria jako on sám), nýbrž v tom, že skutečný provozovatel může mít jinak nastavené limity třeba právě pro již zmíněnou přepravu zavazadel, může mít jinak nastavené palubní služby či další atributy produktu a výsledkem tak může být nenaplnění očekávání a tedy zklamání ze strany cestujícího. 

Kromě sdílení kódů se může cestující setkat s letadlem jiného provozovatele, než na jakého si zakoupil letenku, také v případě, že si daná letecká společnost zajišťuje letadlovou kapacitu pro daný let pronájmem letounu i s posádkou od jiného provozovatele. V takových případech (na rozdíl od codesharingu) ovšem v plném rozsahu platí přepravní podmínky leteckého dopravce, pod jehož kódem je takový let realizován. Na druhou stranu – pokud se jedná o krátkodobý pronájem například za účelem vyřešení výpadku vlastního letadla třeba z důvodu jeho poruchy, cestující se o nasazení náhradního letadla jiného provozovatele často doví až v okamžiku, kdy do něj nastupuje. A nutno podotknout, že v letecky vyspělých zemích ani v tomto případě nehrozí, že by se tak cestující „bez varování“ ocitl v letadle potenciálně nebezpečné letecké společnosti.

Jiří Žežula