Jak na výcvik MEP 2.

Je náročné ovládnout dvoumotorák pro pilota se zkušenostmi pouze z jednomotorového letadla? P2006T od Tecnamu zkrotíte vcelku snadno. V minulém čísle jsme rozebrali základní teoretické znalosti a nyní nás čeká vlastní létání. Tak hurá do kabiny!

První start s novým letadlem je pro mne vždy vzrušující. Obzvláště pokud se jedná o zcela novou kategorii letadel. Ve twinu jsem se již vezl, vím jak akceleruje, jak stoupá a obratně létá, ale nyní je to poprvé skutečně jen na mně. Úkony, odbrzdit parkovací brzdu, poslední „life check“ a obě plynové páky posouvám plynule naplno dopředu. Twin se zmítá na zabrzděných kolech na prahu dráhy 27 benešovského letiště. Kontrola dosažených otáček vrtulí a tlaku plnění a odbrzďuji. Twin rychle vyráží kupředu a já si vychutnávám úžasný pocit za jeho berany. Vmc, Vr, odpoutat, Vy, přechod do stoupání, zabrzdit a zavřít kola, nastavit vrtule na stoupací režim, chvilku počkat do 300 stop, zavřít klapky, vypnout přídavné palivové pumpy. To je vše. Twin stoupá přes 1200 ft/min a za chvíli budu moci nastavit horizontální režim letu. Vše tu jde rychle za sebou, protože toto letadlo rychle letí.

Letové režimy P2006T jsou jednoduché. Jejich zvládnutí vám nebude dělat problémy ani v případě, že nemáte zrovna velký nálet či rozsáhlé zkušenosti z komplexních letadel. Řízení je svěží, a přitom nevyžaduje přílišnou pozornost pilota, síly v řízení jsou příjemně vyvážené. Twin je celý konstruovaný jako lehké letadlo, maximální vzletová hmotnost činí pouze 1180 kg. Základní letové úkony jsou nezáludné a všechny ovladače jsou umístěny přehledně, proto je zvládnutí letových postupů zcela intuitivní.

První lety

Stoupám do 3000 stop, což v okolí benešovského letiště odpovídá výšce asi 500 metrů nad terénem. První část osnovy přeškolení na vícemotorová letadla je zaměřena na nácvik techniky jednoduché pilotáže. Postupně se začínám s letadlem sžívat a v kabině twina se orientuji lépe a lépe. Zkouším si mírné i ostřejší zatáčky, lety na nízké i vysoké rychlosti a varování před pádovkou až pád. Postupně zkouším několikrát změnit hladinu letu, abych si zažil postupy pro cestovní stoupání a klesání. Přeci jen je zde oproti Cessně 172 anebo Echu, se kterými létám asi nejvíce, o jednu páčku víc – o stavění vrtule. Tedy vlastně o jednu dvojpáčku. Můj trpělivý instruktor Mirek Rohel mne už poněkolikáté upozorňuje, abych po změně režimu letu sesynchronizoval otáčky obou vrtulí. Kmitavý až vrnivý zvuk vrtulí při neshodných otáčkách slyším a uvědomuji si jej, ale stále jsem si nezvykl na něj reagovat a něco s tím udělat.