Expedice IRSKO 2016: Varhany na břehu Atlantiku i vtípky britských letišť

Dnes se mi po domluvě s věží dopravního letiště Edinburgh podařilo přeletět centrum města, které leží v CTR letiště. Nadchla mě ale také drsná krása Atlantického pobřeží a pobavily vtipné situace na britských letištích. Expedice IRSKO 2016 pokračuje.  

Na Britských ostrovech na můj vkus ráno příliš dlouho spí. V půl osmé na letišti obvykle není ani noha. Jenže já jsem už v šest ráno jak na trní, už se vidím v letadle (po nedělní letové pauze dvojnásob). Tak jsem zavzpomínal na mládí a osvojil si zde poměrně nezvyklou techniku příchodu na letiště - prostě přelezu zamčenou bránu...

Inishmore - Donegal - Dublin (Weston Airport), expedice IRSKO 2016.Na letiště v Inishmore na Aranských ostrovech, kam jsem doletěl v pátek (více v minulém článku), jsem se sice v sobotu ráno dostal standardní cestou, na start jsem ale musel čekat a já čekám nerad. Nejprve jsem musel pustit místní let, který letěl za pět minut zase dál, pak se ukázalo, že severoirské letiště Donegal (CFN) má dopoledne zavřenou dráhu. Důvod výluky mě dostal - nic takového jsem ještě neslyšel.

Vím, že dráha může být zavřená kvůli natírání čar (jednou v Calais), kvůli asfaltování (Mariahammer, Finsko), kvůli mlze atd. Ne tak Aerfort Dhún na nGall, jak se tohle letiště na severozápadním pobřeží Irska jmenuje irsky; Donegal byl ale zavřený proto, že se na dráze běžel 5 km běžecký závod…. Ke cti řídícího, který mi tu radostnou novinu oznámil, nutno dodat, že ve 13.00 byla dráha skutečně znovu otevřená. Když jsem tu pak pět minut poté ve 13.05 přistával, bylo po všem a lidé už jen doplňovali vyběhané kalorie. Jestli vás Donegal zaujal, na webu letiště je docela zajímavé promo video, které do tohoto drsného kraje na břehu Atlantiku láká turisty. Podívat se můžete tady.

Rychlé video na letišti Weston (Dublin), expedice IRSKO 2016.

Donegal s překvapeními nešetřil ani po přistání. Chtěl jsem tu natankovat, ale do nádrže s Avgasem se jim před rokem dostala voda, která benzín znehodnotila, a od té doby se nerozhoupali to vyřešit. Kdybych nebyl tak daleko na severu, skoro bych se nedivil, kdyby odpovědí na můj zoufalý pohled po sdělení téhle informace byl široký úsměv a okřídlené "maňana"... Naštěstí se mnou měli slitování a zavezli mě k pumpě. Pumpařka se nechala chvíli přemlouvat, protože mi musela půjčit kanystry, ale dobře to dopadlo. Mohl jsem tedy do letadla mohl nalít 80 litrů paliva, což bylo skvělé, jelikož mi to dodalo klid při následném letu do Dublinu - počasí se totiž dost zásadně zhoršilo a já většinu času letěl deštěm za nízké viditelnosti. Mohl jsem se tedy řešit pouze let samotný a nestrachovat se o stav paliva v nádrži.

Hlavní irské město jsem si měl užít víc, než jsem si přál; Dynamic musel kvůli zcela neletovému počasí strávit na sportovním letišti Weston (FIWT (ICAO)) celou neděli. Plánování pondělního přeletu do Belfastu bylo trochu složitější, protože Belfast je mezinárodní (Irsko -> UK) a Belfast City airport, kam jsem chtěl letět, není deklarováno jako mezinárodní a je proto potřeba 24 hodin napřed informovat celníky o příletu. 

V pondělí ráno jsem nemohl dospat, nemohl jsem se dočkat, až budu zase v letadle. Na letiště Weston jsem dorazil v půl osmé, brána zamčená, nikde nikdo, letiště otevíralo až v osm. Čekat venku se mi nechtělo, vracet se do města už vůbec ne, tak jsem bránu prostě přelezl. Z Westonu jsem nakonec odletěl až v půl desáté, protože po příchodu obsluhy se přivalila dost drsná přeháňka. Nedalo se ani tankovat, hrozilo, že do benzínu nateče voda.

Dublin - Belfast - Fife, expedice IRSKO 2016.Počasí se nakonec umoudřilo a já o půl jedenácté přistával na krásně prosluněném městském letišti Belfast City. Vše tu proběhlo skvěle (sic!) a já tak mohl vyšetřit hodinu času na prohlídku města, o kterém byl před lety tolik slyšet. Při potyčkách a teroristických aktech tu přišlo o život víc než tři tisíce lidí. Město je stále rozdělené, ale vše už je mnohem mírumilovnější. Jen se na noc zavírá zeď mezi katolickou a protestantskou částí a tu a tam narazíte na železobetonové bloky, které slouží k uzavírání silnic. Víra, která by měla být mírumilovná, tady lidi pořád rozděluje. 

V Belfastu jsou také loděnice, kde před sto sedmi lety společnost Harland and Wolff začala stavět (a o dva roky později úspěšně dostavěla) loď s tragickým osudem Titanic. Mají tam prý zajímavé muzeum, ale na to jsem už neměl hlavu ani čas. Po odletu z Belfastu jsem zamířil na severozápad k severoirským čedičovým "varhanám" Giant´s causeway (Obrova stezka). Podobné, jen výrazně menší jsou i u nás u Kamenického Šenova v Libereckém kraji; znáte je dobře z pohádky Pyšná princezna. Giant´ Causeway čítají 40 tisíc "píšťal, které se jako pozůstatek sopečné činnosti částečně skrývají pod hladinou moře - vidět jsou z nich jen horní plochy čedičových sloupců.

Z kokpitu za letu z Irska do Severního Irska, expedice IRSKO. 2016Počasí mi tradičně vyšlo vstříc přeháňkami, nakonec ale ustaly a já místo kroužení poblíž mohl nastoupit nad čedičové skály a točit a fotit. Vydržel jsem to snad hodinu – bylo tam moc hezky. Pak jsem se stočil na severovýchod a pokračoval směr Skotsko. To mě vítalo deštěm a mlhou, musel jsem proto nastoupat do 8 500 stop, pod mraky se schovávaly hory. Jak ovšem psal už Exupéry v knize „Noční let“: vystoupat nad mraky je lákavé, ale šálivé – člověk pak musí hledat cestu, jak se opět dostat dolů. Naštěstí se severozápadně od Edinburghu mraky rozestoupily a já mohl sklesat k zemi a přistát na malém klubovém letišťátku Fife, kde jsem Dynamic ukotvil a po docela svěží polévce se odebral do hotelu.

Rychlé video z letiště Fife, expedice IRSKO 2016.

Ráno (úterý) jsem jako obvykle na letiště dorazil dřív než místní, a tak jsem si zase ověřil, že přelézání plotů a bran mi pořád ještě jde. Tak jsem alespoň mohl připojit na letištní internet a udělat přípravu a poslat pár mailů. Což se hodilo, protože se mi dostalo přímého kontaktu na věž letiště Edinburgh (EGPH) a účinné rady na včasnou dohodu přeletu centra města. Centrum totiž leží v TMA edinburghského dopravního letiště a tak tu nelze letět bez svolení řídícího. 

Z Fife jsem zamířil nejdříve nad St. Andrew - tady byl stvořen golf a taky se tu seznámil princ William se svou chotí Kate, když tu chodili na stejnou školu. St. Andrew je ale v TMA nedalekého vojenského letiště, tak jsem přelet musel nejdříve vykomunikovat. Podařilo se. Pak jsem už zamířil ke splnění dávného snu, přeletu mostů a historického centra Edinburghu. To leží v CTR místního dopravního letiště, takže tam nelze letět bez povolení řídícího. Věž mě nejdřív pustila na druhou stranu řeky, jen jsem musel kvůli ostatnímu provozu nějakou dobu kroužit severně od letiště. To mi nijak nevadilo, protože jsem měl alespoň čas vyfotit i nafilmovat místní mosty.

Dráha letiště Edinburgh s B 777, které přistávalo pode mnou.

Pak se z věže ozval kýžený pokyn: až prý uvidím, že se právě přistávající B 777 dotkne dráhy, mohu vyrazit a dráhu přes střed přeletět. Přesně tak jsem to udělal a pak jsem už mohl nad centrum Edinburghu se starověkým hradem, kde jsem stihl vykroužit tři třistašedesátky, což můžete krásně vidět na on-line mapě expedice. A fotit a filmovat, samozřejmě.

Dalším mým cílem byla Hadriánova zeď či val na pomezí Skotska a Anglie. Najít ji nebylo jednoduché – jednak není příliš mohutná, také už není úplně celistvá a také místní políčka jsou oddělená kamennými zídkami, které z letadla vypadají dost podobně jako ta Hadriánova. Ale našel jsem ji! A nafotil a nafilmoval jsem ji, samozřejmě. Dovedla mě až na letiště Carslisle (EGNC), kde jsem natankoval a pokračoval na jih kolem Manchestru, přes Coventry a Oxford na jih CTR Heathrow.

Fife - Edinburgh - Biggin Hill, expedice IRSKO 2016.

Podél hranice CTR jsem pak ve výšce 1500 stop dorazil až k londýnskému letišti Biggin Hill (BQH). Tohle letiště je velmi zajímavé, za druhé světové války sloužilo jako základna RAF a bylo jedním z velitelských stanovišť Bitvy o Anglii.

Zbytky kasáren, která byla součástí Hadriánovy zdi.

Údajně bylo letouny startujícími z Biggin Hill zničeno přes 1 400 nepřátelských letadel. V současné době sem létají takřka výlučně business jety, protože jako malé letiště má podstatně jednodušší a rychlejší odbavení než například Heathrow a přitom je odsud nejlepší spojení do centra Londýna.

V Biggin Hill můj přílet způsobil drobné pozdvižení - tak malé letadlo tu prý ještě neměli. A tak jsem od personálu dostal něco jako řád pro pilota nejmenšího letadla v historii letiště ve formě čepičky a baterky. 

Blížíme se k polovině expedice, po počátečních rozmarech počasí běží už standardně a já se můžu radovat z létání, focení a filmování zase nových a nadmíru zajímavých či dokonce vzrušujících míst. Držte mi palce a leťte se mnou, byť jen virtuálně na on-line mapě na webu expedice. 

Text a foto: Jiří Pruša