19.10.2017
Flying Revue 6/2017 Rozvoj ultralehkého létání pod křídly LAA na konci minulého století přinesl nejen řadu nových a většinou velmi úspěšných průmyslově vyráběných leteckých konstrukcí, ale otevřel také zcela nové možnosti stavitelům replik historických letadel. Toto je příběh Františka Hadravy a jeho zeleného tříplošníku.
Všechno to vlastně začalo strašně dávno, tak jako u mnohých dalších leteckých nadšenců. Díváte se jako dítě na barevné obrázky na krabičkách kitů, obrázky v časopisech a najednou zjistíte, že vás letadla magicky přitahují. Když na obloze zavrčí letecký motor, zvedáte hlavu k nebi a hledáte zdroj zvuku někde v oblačných výšinách. Spousta z vás to asi zná a něco takového prožila. Líbila se mi všechna letadla, ale asi nejvíc mne upoutala silueta starého trojplošníku. Snad z obálky časopisu, obrázku na krabičce, kdo už to dneska ví. Jenže takové letadlo bylo pro dospívajícího kluka z Šumavy tak nedostupné, jak jen mohlo být. Ale létání jako takové už tak nedostupné po objevení se prvních motorových rogal a motorových padákových kluzáků nedostupné nebylo. Chtělo to jen vytrvalost a nadšení, taky podporu stejně postižených starších kamarádů.
Nejprve přišla motorová tříkolka pro padákový kluzák. Stavěná s nadšením, ale bez elementárních znalostí, jak má taková, byť jednoduchá letecká konstrukce vypadat. Neohrabaná a příliš těžká, nikdy nevzlétla. Naštěstí. Takže jinak. Starý závěsný kluzák z roku 1984, ale už s dvoupotahem, pomoc od jednoho z těch starších a moudřejších, Vlasty Zezuly, spousta práce a na světě byla motorová tříkolka s motorem Trabant. To už bylo něco. Létal jsem s ní sedm let.
Trojplošník
Někde vzadu v hlavě jsem měl pořád ten krásný trojplošník, Fokkerovu Dr. „jedničku“, která se mi líbila od dětství. Letadlo, jež se stalo pravděpodobně po celé Evropě symbolem jedné letecké epochy. Jenže jsem byl dlouho přesvědčen, že postavit takové letadlo je zkrátka neproveditelné. A pak to někdo dokázal. V Leteckém cirkusu Martina Kindernaye jeden takový létal, postavil ho tehdy pan Petr Svoboda a tohle letadlo, které částečně vzniklo v Austrálii a částečně u nás, mi dalo naději. Šel jsem si pro radu, začal shánět informace, ale čím více jsem se ptal, tím více se zdálo, že z téhle strany pomoc nepřijde.
Jenže touha mít a létat „dreideckera“ byla tak velká, že jsem se rozhodl, že se do své verze jeho ultralehké repliky pustím sám a všem dokážu, že to jde. Znáte to přece s tím čmelákem, kterému nikdo neřekl, že vlastně nemůže létat, a tak létá dál…
Text: František Hadrava
Foto: M. Jenčík, M. Beran
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »