Finská Vichřice: VL Viima II

Flying Revue 6/2019               Letiště Räyskälä (EFRY), ležící zhruba 100 kilometrů severovýchodně od finského hlavního města Helsinek, je mimo jiné i domovem jednoho z mála originálních letuschopných warbirdů finské (a dá se říci i skandinávské) výroby: cvičného a spojovacího vojenského dvouplošníku VL Viima II (No. VI-3), který dnes nese civilní registraci OH-VIG. 

Dvoumístný cvičný dvouplošník se jménem „Viima“ (neboli česky „Vichřice“) byl vyvinut Finskou státní společností pro výrobu letadel (Valtion Lentokonetehdas) založenou v roce 1928. Jednalo se o dvouplošný stroj klasické konstrukce poháněný sedmiválcovým hvězdicovým vzduchem chlazeným motorem Siemens Halske Sh14A4 o výkonu 150 hp.

Vyvinut byl pro potřeby finského vojenského letectva (Ilmavoimat), které sice původně počítalo s nákupem obdobných německých cvičných strojů FW-44J Stieglitz, ale protože tyto stroje nemohlo Německo dodávat s ohledem na expanzi vlastní Lutwaffe v potřebných počtech, Ilmavoimat se obrátil na domácí letecký průmysl.

» Co dalšího si přečtete v šestém čísle Flying Revue ročníku 2019.

V roce 1935 objednal u Valtion Lentokonetehdas sérii 24 cvičných strojů. Výsledkem práce finských konstruktérů se stal stroj Viima, jehož prototyp byl zalétán 11. listopadu roku 1936. Na základě připomínek pilotů byl prototyp upraven do podoby verze Viima II, jejíž první exemplář vzlétl 12. října následujícího roku. 

Přestože zpočátku sloužily tyto cvičné dvouplošníky skutečně jen výcvikovým účelům v rámci výcvikové perutě finského vojenského letectva (Lentosotakoula/LentoSK) na základně Kauhava v západním Finsku, po vypuknutí Zimní války byly některé z nich přiděleny operačním stíhacím jednotkám.

Zde plnily především funkci spojovacích letounů a navíc na nich řada nových pilotů absolvovala i seznamovací lety nad přidělenými úseky fronty. Vynikající manévrovatelnost a ovladatelnost při nízkých rychlostech z nich dělala také ideální průzkumné stroje, jejichž posádky vyhledávaly malé průzkumné sovětské jednotky, které se pokoušely proniknout za bojové linie. Stejně dobře pak sloužily i k předávání zpráv vlastním detašovaným oddílům působícím v sovětském týlu. 

Text: Stefan Degraef

Foto: Edwin Borremans