Eurotrip: aneb za Kanál a zase zpátky

Koho by nelákalo vidět ze vzduchu bílé útesy doverské, či dotknout se koly svého letadla dráhy v Duxfordu. Vzato kolem a kolem, tak složité to zase není.

Asi nebudu daleko od pravdy, řeknu-

• li, že letecké výlety do zahraničí

jsou pro sportovní piloty stále zahaleny jakousi rouškou tajemství, což vede k celkem pochopitelné nejistotě a bázni se k nim odhodlat, vzít letadlo a letět. Tak snadné to samozřejmě zase není, ale přesto si myslím, že létat dále a do neznáma není až zas tak složité, jak se zdá být. Zejména vezmeme- li v úvahu západní a střední „civilizovanou“ Evropu.

Jak to začalo

Přibližně před rokem tomu však náhoda pomohla a měl jsem možnost i přes svůj minimální nálet ve funkci „safety“ pilota přelétnout C172 z Letňan do Hamburku. Jednalo se o bývalou Cessnu Aeroklubu Letňany, kterou koupil nový německý provozovatel. Tím byl dvacetiletý kluk (přesto starší než já) s čerstvě dokončeným výcvikem PPL, jehož schopnosti, ale i neocenitelný respekt a láska k létání byly fantastické. Velmi rychle se z nás stali kamarádi a poté, co jsme v lednu tohoto roku úspěšně přelétli OK-JKV znovu z Hamburku do Prahy a zpět, jsme začali plánovat výrazně delší let, původně na Flying Legends v Duxfordu, to cestou zpět z plánované jarní prohlídky v Praze. Bez komplikací to ale nejde a prvním zádrhelem tohoto plánu se stalo Nekiho přijetí ke studiu na Oxford Aviation Academy v Anglii. Problém byl však, pro mne nečekaně, vyřešen jeho rozhodnutím, že mi letadlo pro celý výlet půjčí – dle svých slov – „na jak dlouho budu chtít“ a za velmi kamarádskou cenu, jen když nebude měsíce stát nevyužité v hangáru. Tato nabídka se jednoduše neodmítá a zbývalo jen sehnat další kamarády, se kterými bychom nějaký větší let mohli uskutečnit. S drobnými komplikacemi se i to podařilo a zbývalo už jen plánování. Bylo jasné, že se potřebujeme dostat z Prahy do Hamburku ideálně přes Anglii, jak, to bylo na nás.