5.11.2018
Příběhy fotek I. Od nynějška až do konce roku vám budeme v malém seriálu nabízet příběhy některých fotek z kalendáře Báječný svět létání 2019 pohledem jejich autora. Začínáme titulní fotografií nejvyšší hory Severní Ameriky Denali.
Denali, dříve Mount McKinley, je se svými 6190 metry nadmořské výšky nejvyšším vrcholem severní Ameriky. Dostat se k ní není snadné, leží totiž v hloubi Aljašky, navíc je často zahalená v mracích. Mně však nabídla svou asi nejúžasnější tvář.
Měl jsem v plánu ji přeletět a vyfotit až při návratu od Beringovy úžiny, těsně před odletem z Aljašky. Počasí směrem na Beringovu úžinu bylo ale špatné a předpověď slibovala, že to tak ještě pár dnů zůstane. Situaci jsem probíral s meteorologem – pilotem na letišti Valdez. Tam jsem čekal, protože pršelo a základna mraků tu byla opravdu nízko.
Počasí na Aljašce je špatné většinu času – mlha, mrholení i nízká oblačnost jsou tu určitě mnohem častější než sluníčko a modrá obloha. To mě tady naučilo létat trochu jinak – ne podle plánu, ale podle počasí. Meteorolog mi vysvětlil, že severně, za pohořím Chugach, je počasí dobré. Rozhodl jsem se tedy změnit trasu a pokusit o nafilmování a vyfotografování Denali.
Přeletět pohoří Chugach nebylo kvůli jeho výšce a mrakům možné, a tak jsem se na sever do vnitrozemí vydal širokým údolím Měděné řeky, které pod nízkými mraky působilo jako obří tunel. Dostal jsem se k impozantnímu ledovci Matanuska, proletěl údolí řeky Matanuska a vydal se k Denali. Ta byla sice zakrytá oblakem, ale jinak bylo počasí skutečně krásné.
Věřil jsem, že z druhé strany bych se k Denali mohl přeci jen dostat, a tak jsem ji obletěl. Mraky z druhé strany opravdu začaly řídnout, a tak jsem je prostoupal a dostal se asi do 10 000 stop. Ten pohled byl úžasný – z každé strany Denali jeden mohutný ledovec, do nebe se tyčící masa hory. Prověřil jsem, jestli běží venkovní kamery, otevřel jsem okénko, fotoaparát zavěsil na krk, oběma rukama jsem ho držel venku z okénka a zběsile jsem fotil.
Nevím, jak dlouho to vydržel, ale vím, že když jsem se stáhnul zpět do letadla, tak moje ruce byla namodralé a nemohl jsem s nimi moc hýbat. Nějak jsem totiž nevěnoval pozornost skutečnosti, že venku je minus 18 stupňů Celsia a těch 200 km/h, kterými jsem letěl, pak účinek mrazu ještě znásobilo. Zavřel jsem okno, ruce jsem trochu ohřál a za chvíli jsem fotil znovu. Snad se mnou souhlasíte, že to za to stálo.
Jiří Pruša
Kalendář Báječný svět létání na rok 2019 nabízí letecké pohledy na úchvatnou přírodu, centra měst, majáky, sopky či zajímavá světová letiště, čili na nejzajímavější místa z našich expedic po USA, Aljašce, Austrálii, Novém Zélandě či Evropě. Jeho kmotrem se stal populární televizní a rozhlasový moderátor Jan Rosák.
"My fanouškům létání nejen nasloucháme, ale také rádi plníme jejich přání," říká autor fotografií Jiří Pruša a dodává, že mu jejich přání sice přidalo pár starostí při tvorbě kalendáře, ale především radost z toho, že jeho letecké mise dopadají na úrodnou půdu. "Když vím, že moje fotografie dělají lidem radost, je to ta nejlepší motivace pro mé další létání."
Na titulní straně nástěnného kalendáře Báječný svět létání 2019 je nejvyšší hora Severní Ameriky Denali na Aljašce.
Nástěnný kalendář nabízí celkem třináct fotografií.
Kalendář Báječný svět létání 2019 vychází ve dvou podobách. Ta nástěnná zachycuje na třinácti fotografiích nejodlehlejší místa světa, členitá mořská pobřeží, štíty velehor i centra velkých měst. Těšit se můžete a Beringovu úžinu, nejvyšší horu severní Ameriky Denali, pobřeží s majáky v Austrálii, First Flight Airport čili letiště, kde poprvé vzlétl člověk na stroji těžším vzduchu, New York, Sydney, malebnou La Valettu na Maltě, Alpy a další místa.
» Kalendář Báječný svět létání 2019 si můžete objednat zde (nástěnná varianta) a zde (stolní varianta).
Stolní varianta nabízí ve dvoutýdenní podobě kromě fotografií i krátké příběhy jejich vzniku a do jednotlivých dní pak implementuje i letecké kalendárium.
Autor fotografií Jiří Pruša. Foto: Jindřich Ilem
Země z nebe je jiná než ze země a jen málo lidí ji může vidět právě z výšky, v níž létají malá letadla. Dost vysoko na to, aby vynikla ve své celistovisti a dost nízko na to, aby vynikly i detaily, které ale zdola nevidíme. "Kalendář je na světě, takže teď už nezbývá, než jen popřát všem, kdo si ho koupí, hodně radosti při celoročním setkávání se zajímavými místy naší Země, která prostřednictvím našeho kalendáře vstoupí do jejich domovů či pracovišť," dodává Jiří Pruša.
-fr-
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »