Den 6: Glenforsa – Fort William – Inverness – Wick – Lamb Holm, Orknejské ostrovy

Po klasické ranní rutině této expedice jsme s Davidem opět vyrazili pro benzin. Den předtím jsem ho prolétal asi 70 litrů, tak jsem měl opět místo na dalších 100. David mi také vybavil možnost letět na letiště ostrůvku Lamb Holm na Orknejích, které patří jeho kamarádovi. Tak jsem se alespoň vyhnul nutnosti telefonovat na letiště Kirkwall a žádal o povolení přistání (PPR). Naložil jsem věci, sedl do letadla, do databáze vložil souřadnice Lamb Holm a vyrazil směrem na Orknejské ostrovy. Letěl jsem přes Fort William, kde začíná přibližně stokilometrový Kaledonský kanál, který byl postaven na začátku 19. století pro to, aby spojil východní a západní pobřeží severního Skotska mezi Fort William a Inverness. Jeho původně plánovaná šířka 6.5 metrů byla z úsporných důvodů během stavby zmenšená na 4,6 metrů. To se ukázalo jako velmi špatné rozhodnutí, protože modernější obchodní ani vojenské lodi jej pak nemohly používat. Dnes slouží Kaledonský kanál především rekreaci, protože probíhá nejkrásnějšími částmi skotské Vysočiny a jeho součástí je také pověstné jezero Loch Ness.

Umělá část kanálu začíná ve Fort William tzv. Neptune Staircase, což je soustava osmi zdymadel, která v době své stavby byla údajně největší svého druhu vůbec. Druhá strana umělé části kanálu pak je zakončena opět soustavou zdymadel ve Fort Augustus, kde kanál využívá jezera Loch Ness. Počasí bylo zamračené, ale nepršelo a viditelnost byla celkem slušná. Problémy s focením mi ale dělaly turbulence, které byly chvílemi při letu údolími ve výšce kolem 250 metrů velmi drsné. Při průletu jezera Loch Ness jsem se spojil s řídící věží letiště Inverness, jejíž dispečeři se pak o mě starali až k městečku Wick na severním výběžku Skotska. Cesta je to lemovaná mnoha majáky, když jsem přeletěl Duncansby Head, měl jsem před sebou už jen pár kilometrů na Orkneje.

Teprve nyní jsem začal pomalu zjišťovat, jak skvěle je to letiště Lamb Holm umístěné – přesně na kraji slavné zátoky Scapa Flow a to mezi Churchilovými zátarasy číslo 1 a číslo 2, které jsem plánoval hledat
a fotit. Jedná se překážky proti německým ponorkám, které Britové postavili po té, co se v říjnu 1939 do Scapa Flow proplížila německá ponorka a potopila britskou loď Royal Oak i s většinou její posádky. Zjistil jsem, že souřadnice od Davida jsou správné, protože se přede mnou vyhoupl krásný zelený ostrůvek, jehož velká část je prostor soukromé přistávací plochy. Na další části stojí italský kostelík, který prý postavili za války italští zajatci, kteří zde byli internování. Odhlásil jsem se letištní věži v Kirkwall, zakroužil nad letištěm, abych rozhodl směr přistání i zjistil, jestli na dráze nejsou lidé, překážky nebo zvířata a přistál jsem. Davidům kamarád mě tam už čekal a tak to bylo velmi příjemné.

Za chvíli ale musel odjet a tak jsem tam uprostřed prázdného letiště zůstal sám jen s velkou dávkou hladu, protože už byly asi dvě hodiny odpoledne. Využil jsem tedy své železné zásoby, otevřel si konzervu, Dobrou vodu a k tomu zakousl trvanlivý chleba. Po obědě jsem pak odstartoval na cestu k prozkoumání Scapa Flow, opevnění z druhé světové války a všech zajímavostí, které Orkneje nabízejí.