Čtyři kontinenty a 850 letišť

Když časopis Flying Revue zahajoval v roce 2014 novou etapu své existence, vybrali jsme si k rozhovoru tehdy nového vydavatele Jiřího Prušu. Od tohoto okamžiku již uplynulo více než sedm let a i díky velkému úsilí Jiřího se podstatně rozšířilo povědomí nejen o časopisu Flying Revue, ale také naprosto zásadně se rozšířila škála produktů pro VFR piloty. Tyto produkty dnes pod touto značkou můžete nalézt. Jirka navíc během této doby uskutečnil celou řadu leteckých expedic, nasbíral mnoho zkušeností. Počet letišť a ploch, na kterých přistál, ať už se jednalo o letiště dopravní, sportovní, travnatá, asfaltová, písečná, horská, pouštní a na jaká si jen dokážete vzpomenout, překročil číslo 850. Takže podle mě nastal čas si s Jirkou opět popovídat a těch 7 let našim čtenářům přiblížit.

 
Manhattan

FR: Jirko, mohl bys sám za sebe v úvodu dnešního rozhovoru těch uplynulých 7 let shrnout? Kam Tebe všechna ta přistání a hodiny ve vzduchu strávené lety za skutečně velmi různorodých a pro řadu českých a slovenských pilotů exotických podmínek osobně posunula? Jako letce a třeba i jako člověka? Kolik letových hodin těch sedm let přineslo?

Musím přiznat, že těch posledních 7 let, které počítáš od našeho převzetí časopisu Flying Revue, patří k nejlepším rokům mého života. Létání i letecké cestování, psaní, filmování, focení nebo přednášky k tomu zásadní měrou přispívají. Pohledy na svět „ze shora“ jsou pro mě stále nové a nemohu se jich nabažit. S přibývajícími letovými hodinami moje potřeba létat sílí, a tak k létání vyhledávám i osobně vytvářím různé příležitosti. Práce pro letecký časopis a web je pro takové snahy naprosto ideální.

 
King George Falls po deštích, Západní Austrálie

Létám spíše sám, a tak nadšení z letu a pohledů na zem nesdílím přímo a hned. Vynahrazuji si to ale filmováním i focením a následným psaním a přednášením. Takto se o ty silné emoce dělím, i je znovu prožívám. Což dělám s takovým nadšením, že už sám přesně nevím, co je pro mě důležitější, zda létání nebo to sdílení. Nejspíš i díky létání jsem dneska trochu klidnější, vyrovnanější a pokornější než v předchozích fázích života.

Skalní útvary v parku Monument Valley, Arizona, USA

Množství letů nad řadou míst světa mi dalo jak schopnost mnohem rychlejší geografické orientace a představivosti, tak také lepší chápání různých historických souvislostí. K historii mám velmi blízko, ale pohled na svět z letadla mi ji ještě přibližuje. Pomáhá mi si lépe představit různé ty historické situace, které se v různých místech odvíjely.  I proto jsme například vytvořili videa, která lze zhlédnout v programu Historie z nebe na TV Seznam nebo také TV dokument Sibiřská anabáze, věnovaný čsl. legionářům.

 
Ostrov Svatého Bartoloměje, letiště a městečko Gustavia

Nalétám v průměru ročně kolem 250 hodin motorově, a tak 30 hodin na větroni. Od roku 2014 jsem odlétal přes 1 800 motorových hodin a kolem dvou set hodin na větroních. Většinu z těch motorových hodin jsem nalétal mimo ČR/SR, ale podařilo se mi zároveň přistát už také na všech letištích i SLZ plochách v obou našich zemích.

 
Ostrůvky Scilly na jihozápadním cípu Velké Británie

FR: Jaké sny a cíle se Ti během tohoto posledního období podařilo splnit, a co se naopak nepodařilo a proč?

Nerad se ukolébávám minulými úspěchy, a tak raději zmíním to, co se zatím nepodařilo nebo prostě co bych si ještě přál v oblasti létání a letectví splnit. S ohledem na pandemii jsem loni neobletěl a kolem dokola nenafilmoval zeměkouli. Zatím nedostatečně jsem prolétal východní Evropu – Bulharsko, Ukrajinu, Bělorusko nebo Moldavsko. Dál na východ pak Kazachstán nebo Sibiř a nedostal jsem se ani nikam v Jižní Americe nebo do Číny, Indie a Japonska. Taky mi ještě chybí videa z přistání na mnoha evropských letištích, i když stovky jich už nafilmované máme. Není to ale jen létání, kde vše nestíhám. Zatím jsem se také nedostal k napsání Průvodce po evropských letištích ani k napsání rádce pro VFR piloty s pracovním názvem Přežijte svůj let. Díky koronaviru jsem však alespoň zvládl dokončit a vydat publikaci Svět z nebe.

Tím hlavním důvodem, proč se mi ještě nepovedlo oblétat vše, co si přeji, je nedostatek času. Také zapůjčení letadla není všude ve vzdálenějších zemích jednoduché. Například v Jižní Americe je složité vůbec letadlo na pronájem najít. A pokud by se to podařilo, je ještě potřeba nostrifikovat pilotní průkaz, k čemuž je tam většinou potřeba složit zkoušku z místního jazyka. Kromě létání mám, jako asi každý soukromý pilot, samozřejmě ještě také jiné radosti i povinnosti.

S Jiřím Prušou si povídal: Michal Beran

Foto: Jiří Pruša

Celý rozhovor si můžete přečíst na stránkách 80-88ve Flying Revue č. 3/2021. Na stáncích bude časopis ke koupi od 29.dubna 2021. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.