Co po Gripenech?

Armáda České republiky stojí pár kroků před rozhodnutím, jaký stíhací letoun zvolit po skončení pronájmu strojů JAS-39 Gripen. Nabídka výrobců je široká, pojďme se proto podívat, jaké možnosti se nabízejí. Zabývat se budeme nejen výkony, ale i technologickým zázemím.

Řada ozbrojených sil dalších evropských zemí bude v příštím desetiletí také řešit otázku výzbroje vzdušných sil vhodným typem nadzvukového stíhacího letounu. Již samotné historické označení stíhací letoun je částečně zavádějící. Díky vysokému stupni všestrannosti tyto stroje plní celou řadu úkolů od vedení vzdušného boje, přes útoky na pozemní cíle, boj s prostředky PVO protivníka až po průzkum. Otázka výběru vhodného letounu vždy pokrývá velkou řadu oblastí, jež definují jeho vhodnost pro tu kterou zemi. Jde jednak o technické vlastnosti daného typu, jednak o otázky týkající se ekonomie provozu, přenos výroby a technologií a dosahování částečné či úplné soběstačnosti při zabezpečování životního cyklu stroje, ale též otázky geopolitické, ekologické apod. V tomto textu se budeme věnovat pouze západním typům. Na nové projekty z Ruska se podíváme v některém z příštích čísel Flying revue.

V příštím desetiletí bude nabídka na trhu s nadzvukovými bojovými letouny tvořena z velké části typy zaváděnými do výzbroje v tomto desetiletí či dříve, s tím, že u většiny typů lze předpokládat postupný evoluční vývoj a implementaci nových technologií, zejména pak avioniky a výzbroje. Vývoj bojových letounů se po konci studené války podstatně zpomalil a nových konstrukcí je relativně málo, stejně jako nižší počty objednávaných letadel neumožňují držet výrobní linky, a řada výrobců tak musí z důvodu nedostatečných domácích objednávek bojovat o přežití na trhu. Dochází k postupnému prodlužování životního cyklu letounů tak, aby mohly sloužit delší dobu (např. nové F-15E mají technický život draku stanovený na 16 000 hodin).