Jak dostat "krocana" do vzduchu a zase zpátky na zem

Chytré létání 6  Naposledy jsme si v našem průvodci světem letecké dopravy řekli, jak funguje provoz na letecké lince až do okamžiku startu. Dnes se posadíme do letadla podíváme se, jak probíhá start, let a jak se zase dostat bezpečně a spokojeně na zem tam, kam jsme chtěli letět.

Cestující jsou za letu zcela závislí na kvalitě letounu, jeho precizní údržbě a profesionality pilotů. Ilustrační foto: Travel Servise

Start!

Jsme více či méně pohodlně usazeni na místě, pushback vytlačil letadlo ze stojánky a piloti ho pak během několika minut dopravili na vyčkávací místo vzletové dráhy. Jakmile dostanou povolení ke startu, nastane to, na co se někteří těší, jiní z toho mají hrůzu. Během chvilky začnou burácet motory, letadlo - neboli "krocan", jak mu něžně říkají - někteří piloti - se tajemně zatřese a vystřelí po dráze vpřed, což cestující razantně vmáčkne do sedadel. V této chvíli cítí, že to začíná být vážné, a tak je běžné vidět hodně párů rukou, jak se spojují, a cestující věří, že když se budou svých milých držet, bude start bezpečnější. Při dosažení tzv. rychlosti V1 (nazývané „rychlost rozhodnutí“) pilot ví, že musí ve startu pokračovat za jakékoliv situace, protože vzletová dráha by byla pro zastavení již krátká.

Při dosažení vzletové rychlosti (označované Vr) přitáhne pilot ovladač výškových kormidel (berany, joystick, knipl), letadlu se zvedne nejdříve přední podvozek a pak se odlepí od země celé. Rychlost v té chvíli je u tryskových letadel kolem 250–300 km/h a u turbovrtulových kolem 150 km/h. Cestující sledují právě tu chvilku, kdy „už jsme ve vzduchu“ a vzájemně si onu radostnou novinku sdělují. Dosažení rychlosti V2 („bezpečná vzletová rychlost“) již ve fázi stoupání pak znamená, že letadlo je schopné pokračovat bezpečně v letu, i kdyby selhal jeden motor. 

Jak nejlépe koupit letenku? Jak vybrat leteckou společnost? Co je to black list? To a další praktické rady po kliknutí na obrázek. 

Ve vzduchu

Po dosažení potřebné rychlosti a výšky zasune pilot vztlakové klapky a podvozek, čímž se zmenší také odpor letadla, v té chvíli tak mírně sníží výkon motorů a letadlo dále stoupá do výšky (letové hladiny) stanovené dispečerem. Při průletu výškou kolem 3000 metrů nad zemí, kterou končí oblast tzv. kritické fáze při startu, zhasne obvykle příkaz k připoutání, cinkne zvukové znamení a palubní průvodčí se začnou pohybovat po palubě letadla.

Po dosažení stanovené letové hladiny pak pilot obvykle stáhne plyn, motory sníží počet otáček a předou si v normálním chodu. V té chvíli také vstanou první cestující, kteří se odeberou na toalety nebo začnou něco hrozně důležitě hledat v příručních zavazadlech nad svými hlavami. V uličkách proto často dochází k zablokování, protože cestující snažící se dostat na toalety se pohybují opačným směrem než palubní průvodčí se svými vozíky. Podle typu společnosti a osobních preferencí si cestující v této chvíli začínají připravovat své chuťové buňky, peníze nebo raději usnou. Zvukové znamení (obvykle jemný gong) můžeme pak slyšet ještě v případech zhoršeného počasí za letu nebo při změnách režimu letu vyžadujících například opětovné připoutání cestujících. 

Na palubě 

Zatímco se posádka věnuje tomu, aby cestující v pořádku dopravila na místo určení, palubní průvodčí na letech klasických společností rozdávají občerstvení, jehož kvalita a množství se mezi společnostmi liší podle jejich obchodní filosofie, délky letu nebo finanční situace. Také nízkonákladové společnosti nabízejí za peníze základní občerstvení.

Po uklizení nádobí a tácků zahájí palubní průvodčí obvykle prodej cigaret, alkoholu a jiných škodlivých věcí, o kterých se mluví jako o bezcelních, i když na letech po Evropské unii takové zboží clo obsahuje a ceny nejsou obvykle o nic nižší než v obchodech. Řada cestujících se přesto začíná šacovat a ti, kteří mají peníze a kreditní karty v taškách, bundách a kabátech v prostoru nad hlavou, se musí v roztodivně pokřivených polohách ke svým penězům nebo kartám dostávat. Když se jim i s ohledem na nedostatek času a drobných přece jen podaří něco koupit, až do příchodu do nejbližší samoobsluhy se radují, že nakoupili bezcelně. 

Pilot nebo řídící?  

Pilot se v určitých fázích letu neobejde bez řídícího, tedy pracovníka řízení letového provozu oblasti, ve které se letadlo zrovna nachází. Když doletí před hranice země, ze které odlétá, což v případě naší malé republiky netrvá, zvláště směrem na západ, moc dlouho, dá dispečer (čili řídící letového provozu) pilotovi pokyn, aby přeladil na rádiovou frekvenci sousedního střediska řízení letového provozu (ACC – Area Control Centre) a kontaktoval tamního dispečera. Pilot poděkuje, přeladí a spojí se s novým dispečerem. Nahlásí mu volací značku svého letu, případně další požadované informace a letadlo je od té chvíle řízeno novým dispečerem.

Základní informace o letadle získá dispečer z letového plánu podávaného přes bruselské středisko a ostatní informace (především aktuální rychlost, výška, stoupání/klesání) obdrží ze svého sekundárního radaru. Přeletu do nové letové oblasti si cestující mohou někdy všimnout podle toho, že letadlo mění výšku – klesá nebo stoupá, protože nový dispečer mu podle situace v jeho oblasti mohl přidělit jinou letovou hladinu. Podobný postup se opakuje vždy při přeletu hranic států nebo letových oblastí. Podrobnější informace můžete najít na www.rlp.cz například v sekci „ŘLP ČR se představuje“. 

Když se pak letadlo konečně dostane k letišti přistání, je předáno dispečerovi zodpovědnému za přiblížení k tomuto letišti, který letadlo navádí k přistávací dráze. Cestující jsou na tuto část letu upozorněni hlášením, ve kterém jsou požádáni, aby se připoutali, dali svá opěradla do svislé polohy, složili své stolky a vypnuli všechny své elektronické přístroje. Často také následuje drmolivé hlášení sdělující, že když něco budete potřebovat, máte si někomu na letišti říct, aby vám pomohl. Taky se obvykle dozvíte, jestli je sucho, nebo prší a kolik je v místě hodin.

Přistáváme  

Pokud je ale letiště zrovna přehlcené, musí letadlo kroužit ve vymezeném prostoru v jeho blízkosti. Takové kroužení může někdy trvat hodně dlouho, například u letiště Londýn Heathrow není hodinové kroužení ničím neobvyklým. Nové další čekající letadlo přiletí vždy do nejvyšší polohy pomyslného válce a letadla z nejnižší polohy jsou postupně naváděna na přistání. Jakmile se uvolní nižší pozice, dostane letadlo ve vyšší hladině pokyn ke sklesání.

Letadla z vyšších poloh se tak postupně propracovávají na přistání. Když si představíte, že takto například u letiště Heathrow stále krouží nějakých 5–10 letadel, je vám jasné, že letecké společnosti tím ztrácejí ohromné peníze. Průměrné náklady na jeden plný (360 stupňů) okruh letadla střední velikosti při čekání na přistání jsou odhadovány přibližně na 2 000 dolarů. Když tedy musí letadlo udělat před přistáním takové okruhy dva nebo tři, lehce se ze ziskového letu stane let ztrátový. Pro cestující, kteří se snaží stihnout přípoj, je to opravdová hra na nervy. Hra, která při krátkém plánovaném přestupovém času často skončí dlouhým čekáním na odlet dalšího letadla a doufáním, že na něm bude místo. 

Přiblížení k letišti cestující vnímají i podle jiného zvuku motorů pracujících na snížený výkon, někdy také podle vysunutí rušičů vztlaku kolmo ven z horní strany křídel. Nyní letadlo zachytí radiový paprsek letištního přistávacího zařízení ILS (Instrument Landing System), které letadlo naviguje k začátku přistávací dráhy. Při konečném přiblížení na dráhu jsou okénkem vidět plně vysunuté vztlakové klapky a obvykle zaslechnete i pocítíte hrknutí vysunovaného podvozku.

Země!

Po dosednutí na dráhu je slyšet hřmění motorů s vysunutými obraceči tahu a letadlo zpomalí tak, aby mohlo bezpečně vybočit z dráhy a pojíždět ke stojánce nebo k můstku u terminálu letiště. V této chvíli se netrpěliví cestující často vrhají po svých zavazadlech v úložném prostoru a rádi by byli první u výstupních dveří. Ve snaze zabránit jim v tomto sebevražedném počínání (letadlo pojíždí často poměrně velkou rychlostí a v kterékoliv chvíli může z různých důvodů prudce zabrzdit) dělají palubní průvodčí na takovéto cestující hrozivá gesta a snaží se je udržet v sedačkách a připoutané.

Na některých letech s méně protřelými cestujícími je po přistání také slyšet a vidět všeobecná radost ze zdárně končícího letu, která se projevuje tleskáním. Zajímavé je, že tvrdost či měkkost přistání se liší nejen podle pilotů a případně počasí, ale také podle leteckých společností a způsobu jejich výcviku. U českých pilotů je velmi často cítit jejich plachtařská minulost, přemýšlivost a radost z létání, a tak dosednutí na dráhu předchází jedno až dvouvteřinová prodleva, při které letadlo vytrácí před dosednutím poslední zbytky přebytečné rychlosti. 

Že jde většinu situací řešit s humorem, ukazuje i tento příklad hlášení těsně po přistání, kdy snahou palubní průvodčí bylo udržet cestující v jejich sedačkách: „Dámy a pánové, naši piloti lépe létají, než jezdí, tak prosím zůstaňte ve svých sedadlech, dokud s letadlem nedojedou až k výstupnímu můstku a nevypnou motory“. 

Když letadlo zastaví, zabrzdí a vypne motory, zhasne nápis „připoutejte se“ a v letadle nastává chaos, kterého se účastní většina cestujících na palubě. Všichni totiž potřebují své věci ihned a všichni obvykle potřebují vystoupit co nejrychleji. Palubní průvodčí otevřou dveře, postaví se před pilotní kabinu, s cestujícími se při jejich odchodu dle své nátury vřele či mechanicky loučí a děkují jim za to, že s nimi letěli. 

Při pojíždění letadla ještě obvykle palubní průvodčí upozorňují cestující, aby si nezapomněli vzít vše své s sebou. Jedno ze zajímavých hlášení na toto téma vypadalo takto: „Dámy a pánové, při vystupování z letadla si nezapomeňte s sebou vzít všechny věci. Cokoliv zapomenete na palubě letadla, si posádka mezi sebe spravedlivě rozdělí. Zvláště proto dbejte, abyste nezapomněli na své děti a manžele a manželky.“

Koncert pro údržbu

Cestující začínají vystupovat a na letadlo se v překrásné harmonii (alespoň na profesionálně organizovaných letištích) vrhají technika a lidé, aby jej připojili k vnějšímu zdroji elektrické energie pro klimatizaci i osvětlení, aby vyložili zavazadla i případné zboží, vyčerpali obsah toalet, odvezli kontejnery se špinavým nádobím a zbytky jídla, vyčistili letadlo, doplnili palivo, naložili zavazadla, naložili zboží, naložili občerstvení a připravili letadlo k dalšímu letu….a to vše za 35-60 minut, což je obvyklá přestávka mezi příletem a odletem. Rychleji by to už nešlo ani s ohledem na to, že musí vychladnout brzdy letadla zahřáté brzděním při přistání na vysokou teplotu.

-fr-