Jak přichází na svět nová letecká linka? Je to docela složité

Chytré létání 4. Co kdo a kde musí dělat, aby vás letadlo té či oné aerolinie dopravilo úspěšně z bodu A do bodu B? Jak vzniká nová linka?

Kdo leteckou dopravu vlastně zajišťuje

Nebudeme se s tím moc zdržovat a jen si krátce řekneme, že leteckou dopravu zajišťují tři hlavní skupiny podniků – letecké společnosti, letiště a podniky řízení letového provozu. Letecké společnosti provozují podle svých schopností co nejefektivněji letadla a jsou spolu ve stavu konkurence, letiště jim k tomu poskytují dráhy pro pojíždění, přistání a vzlet letadel, stojánky pro jejich zaparkování, terminály pro nástup a výstup cestujících nebo nakládání zboží.

Podniky řízení letového provozu zajišťují, aby se letadla nesrazila a doletěla včas a bezpečně do míst, kam to svým cestujícím letecké společnosti slíbily. Piloti jsou tedy zaměstnanci leteckých společností, technici udržující letadla jsou někdy zaměstnáni svými leteckými společnostmi a v jiných případech organizacemi nebo společnostmi, které smluvně udržují letadla i pro další letecké společnosti. Dispečeři jsou pak zaměstnanci podniků řízení letového provozu.

Na území jednoho státu může být jenom jeden podnik řízení letového provozu, protože jinak by se nad daným územím vytvořil nebezpečný chaos. Podniky i dispečeři řízení letového provozu jednotlivých zemí mezi sebou musí velmi úzce spolupracovat. Většina letů v rámci EU je mezinárodních, a tak by to jinak ani nešlo. Bylo nutné harmonizovat všechny postupy, dohodnout způsoby předávání letadel za letu mezi jednotlivými zeměmi, zajistit dostatečnou kapacitu nebo optimalizovat délku letových tras. V rámci Evropy se tyto problémy řeší především prostřednictvím organizace Eurocontrol, která má sídlo v Bruselu.

Vzhledem k ohromným investicím a nedostatku vhodného prostoru je počet velkých letišť i jejich kapacita omezená. Pro dobré pochopení činností i úzkou provázanost všech tří hráčů v systému letecké dopravy je dobré si popsat přípravu a realizaci pravidelného letu.  

Dopravce: Chceme novou linku

Na začátku je rozhodnutí dopravce provozovat tu či onu linku. Letecká společnost se podle stupně své profesionality rozhodne provozovat linku z jednoho města do druhého na základě marketingového průzkumu, nápadu někoho z vedení, politického tlaku nebo z jiných racionálních či iracionálních důvodů. Takovéto rozhodnutí se v závislosti na vnitřních postupech společnosti dělá s předstihem několika měsíců a u dálkových linek až jednoho nebo dvou let. Zahájení nové linky je totiž zásadní investice a zahajovat linky jen tak na zkoušku by se proto nemělo, zejména pokud společnost nemá dobrodušného sponzora, jakým může být třeba daňový poplatník. 

Je potřeba se dohodnout s oběma letišti, která linka bude spojovat, zkoordinovat s nimi časy příletů a odletů a získat od letiště „sloty“ neboli časy, kdy bude pro letadlo na tom kterém letišti kapacita pro přílet, odlet a pozemní obsluhu. Tento proces může být na některých letištích velmi složitý.

Sloty a letištní služby

Například získání slotů pro třetí denní let na letiště Heathrow trvalo ČSA několik let, protože prostě nebyla volná kapacita. O přidělování slotů v případech přetížených letišť obvykle rozhoduje pokud možno nezávislá organizace složená mj. i z představitelů leteckých společností a případně někoho ze státní správy. Celý proces je velmi bedlivě sledován, protože konkurenční boj mezi společnostmi je velmi ostrý a přidělování slotů jej může zásadně ovlivnit. K zachování maximální míry neutrality je snaha o používání neměnných principů pro přidělování slotů. Boj o tyto principy připomíná diskuze politických stran v našem parlamentu. 

Následně se musí také dohodnout potřebné letištní služby, dodávky paliva, technická údržba, obsluha letadel, odbavení cestujících, zásobování občerstvením a také samozřejmě ceny za tyto služby. Takto připravený letový řád předloží letecká společnost svému podniku řízení letového provozu, aby se podobně zajistil potřebný časový prostor v systému řízení letů.

Ve středisku řízení toků letadel nad Evropou (CFMU - Central Flow Management Unit) umístěném v Bruselu se všechny takové požadavky dostanou do jedné databáze a z ní se pak dispečeři dozvídají, jaká letadla budou v kterou chvíli v určitý den prolétávat jimi řízeným prostorem. Pro danou linku se také vytvoří kapacita v letadlovém parku společnosti, jednotlivé lety se vloží do rezervačního systému společnosti a místa na nich se začnou prodávat. V té době také obvykle začíná propagace linky, o nové lince se začneme dozvídat z tisku, billboardů a jinými způsoby.

Nasazení letadel

Lidé odpovědní za koordinaci letů v dané letecké společnosti přiřadí jednotlivá letadla ve flotile na každou linku tak, aby jejich využití bylo co nejvyšší, možnost zpoždění minimální a aby byly zajištěny potřebné časové mezery pro technickou údržbu i pro případné provozní problémy.

Je třeba, aby letadla létala co nejvíce času denně, a tím pro leteckou společnost vydělávala. Známá je totiž poučka, že letadlo vydělává jen, když je ve vzduchu. Dobré společnosti mají svoje letadla na střední tratě v provozu průměrně kolem 10 hodin a dálková letadla v průměru 18 hodin denně. Ty ještě lepší pak více času a horší méně. Rozhodování o letovém řádu letecké společnosti a tím také přidělování letadel a projednávání slotů se dělá v každé společnosti obvykle dvakrát ročně – na letní období (duben – říjen) a na zimní období (listopad – březen). V Evropě je v zimním období z pochopitelných důvodů nabízeno méně leteckých spojů než v letním.

Teprve nyní přichází chvíle, kdy si první cestující mohou na danou linku zakoupit letenku. Ale o tom až příště. 

-fr- 

foto: Letiště Praha, a.s.