Český pilot při sólo obletu Aljašky proletěl Beringovu úžinu

Z ostrůvku Little Diomede na Ajlašce byste na jeho většího souputníka Grand Diomede doletěli za necelou minutu. Tedy pokud by mezi těmito dvěma skalami v Beringově moři nevedla hranice USA a Ruska. Čech Jiří Pruša proslulou Beringovu úžinu před několika dny proletěl malým letadlem.

Nad tímhle fascinujícím místem, které všichni známe ze zeměpisu, ale takřka nikdo tu nebyl, proletěl pilot, cestovatel a publicista Jiří Pruša malým letadlem Cessna 172 při své právě probíhající letecké expedici, při níž chce sólo letem obletět Aljašku. Vítejte v Beringově průlivu, hranici dvou světů, jednom z absolutních míst Země.

Pokud byste v té chvíli seděli v Cessně s Jiřím Prušou, dělily by vás jen vteřiny od linie, kde se svět dělí na Asii a Ameriku a také od linie, kde zítra znamená včera - tentokrát takřka doslova. Zatímco na Malém (americkém) Diomedu svítí v kalendáři jeho 180 obyvatelům dnešní datum, tři kilometry odsud přes vodu, na Velkém (ruském) Diomedu, mají o 24 hodin více, tedy už zítřek.

Mezi Ratmanovovým ostrovem, což je ruské jméno ostrova Grand Diomede, a Malým Diomedem totiž vede datová hranice. Právě tady se čas dělí na dnešek a zítřek. A také tu vede hranice mezi USA a Ruskem a let poblíž ní je trochu hra s ohněm. "Musíte respektovat, že tu je vojenské pásmo a dát si pozor, abyste hranici nepřeletěli. Když jste ale v kontaktu s řízením letového provozu, nemusíte se ničeho bát," vysvětluje Pruša. 

Přesto je let Beringovou úžinou adrenalinovým zážitkem. Dost k tomu pomáhá velmi drsné větrné počasí, které divoce žene mraky kolem vás. Slunečné počasí se během minuty mění na vánici a zase zpět. To vše je umocněno pohledem na ledové kry na hladině Beringova moře nehluboko pod vámi. „Tuhle ledovou vodu bych zblízka opravdu poznat nechtěl,“ řekl Pruša po Skypu autorovi článku z městečka Unalakleet, kde beringovskou misi na severozápadě Aljašky ten den zakončil. „Ale podařilo se - bez ztráty desítky. Mám tohle magické místo nafocené a nafilmované a určitě si ho moje paměť uloží hluboko a natrvalo.“

Vpravdě absolutní místo. 

Unalakleet začal měřit druhou polovinu letecké expedice Aljaška 2017, po obletu Austrálie na přelomu zima a jara letošní druhou expedici českého pilota, kterou letí pod hlavičkou leteckého magazínu Flying Revue. Pohled po Unalakleetu není zrovna povzbudivý – městečko či spíše vesnice nápadně připomíná neutěšené sibiřské vesnice. Rozbahněné cesty kolem nahodile poházených domků lemují staré rezavé stroje a harampádí všeho druhu. Necelá tisícovka obyvatel severského vzezření má sice k dispozici letiště, ale jinak je občanská vybavenost slabá. Kupodivu tu mají internet, videa ani fotky do on-line speciálu expedice ale poslat nedokázal.

A je tu, ostatně jako na celé Aljašce, znatelně dráž než v samotných Spojených státech. Benzín, ubytování, potraviny. Jižnější části Aljašky jsou podstatně bližší naší představě o civilizaci, nicméně lidé se tu hodně živí sami – často lovem a rybolovem, takže je tu všude k mání hodně čerstvých ryb.

Letiště je v Unalakleetu - jako i v jiných částech Aljašky - vcelku nezbytné. „Podél pobřeží Aljašky, alespoň tam, co já jsem letěl (ze Seattlu přes Juneau do Unalakleetu, k Beringově úžině a zpět, pozn. red.), jsou takřka všude hory, které blokují spojení s ostatním světem – stavět přes ně silnice se buď nevyplatí, nebo by to bylo moc nákladné,“ říká Pruša. Zbývá tedy lodní nebo letecká doprava.

„Když jsme u těch hor – je jich tu opravdu hodně a vidět je z letadla je těžko popsatelná krása, byť pilotování v horách je poměrně náročné,“ poznamenává pilot. Nejvíc si cení obletu nejvyššího vrcholu severní Ameriky – hory Denali v Aljašském pohoří. „To je opravdu nádhera. I když my jsme se tedy ve škole učili, že nejvyšší hora severní Ameriky se jmenuje Mt. McKinley, ale časy se mění, zdá se,“ směje se.

Pravda je oboje – název Mt. Mc Kinley (prezident USA v letech 1897-1901) se zdál neuctivý indiánským aktivistům, protože byl údajně poplatný koloniálnímu smýšlení, a tak docílili před dvěma lety celostátně platného přejmenování 6 190 m vysoké hory i přilehlého národního parku na Denali, což v místním jazyce znamená „Vysoká“. Mimochodem, v době ruské kolonizace Aljašky se hora jmenovala podobně: Balšaja Gora (Большая Гора).

Denali je opravdu neuvěřitelně sexy – nad okolím totiž ční pět a půl tisíce metrů (Mt. Everest jen zhruba 3,5 kilometru), dva vrcholy se ve slunci zářivě modravě lesknou, kolem úbočí stéká do údolí pět ledovců. Pohled z letadla na Denali je zkrátka úchvatný.

Podobně impozantně vypadá z letadla i aktivní sopka Redoubt Volcano v relativně nedalekém pohoří Chigmit Mountains (asi 200 km od Denali) naproti poloostrovu Kenai. 3 108 m vysoká hora prodělala erupci naposledy v roce 2009, při Prušově obletu před několika dny ale vypadala krotce a velmi přitažlivě.

Poloostrov Kenai také nelze při letecké expedici minout. „Letět ve slunečném počasí nad Kenai je jako vznášet se v pohádce – fjordy, ledovce, zasněžené vrcholky, roztodivné ostrovy, plovoucí kry, modré moře, modrá obloha, ohromný prostor, to všechno vás doslova uchvátí,“ líčí zážitek Jiří Pruša. 

Aljašské pobřeží, to jsou především hory, lesy, řeky, zálivy a ostrovy. A také tundra. Desítky kilometrů rovin bez jakéhokoli jiného porostu než jen travin a keřů. Ostrov Kodiak u jižního pobřeží Aljašky je rájem pro turisty lačné medvědů - právě a jedině tady žije mohutný medvěd Kodiak, na jehož jméno se odvolává nové SUV Škoda Kodiaq.

Ostrov není velký (160 km dlouhý a mezi 20 a 100 km široký), přitom na něm žije kolem 3,5 tisíce těchto třímetrových zvířat. Pro představu - ostrov Kodiak se zhruba vejde do do jihočeského kraje; pokud by stejné množství medvědů žilo právě tady, nejspíš byste jich při dovolenkových projížďkách na místních oblíbených cyklotrasách potkali neblaze mnoho neblaze často. "Já měl na medvědy ale smůlu. Buď je zahnal hluk letadla, nebo prostě byli někde schovaní. Musím se tak spokojit s medvědem, kterého jsem vyfotil na břehu Pacifiku při letu z Juneau do Yakutatu. Ale i tak si ho cením - je to můj první medvěd ve volné přírodě, kterého jsem viděl," uzavírá český letec.  

O Aljašce by se dalo psát ještě dlouho, víc však mluví fotky a videa. Expedici můžete až do 4. června sledovat on-line v tomto speciálu, kde se také dočtete další podrobnosti v deníku Den po dni, shlédnout desítky fotek a řadu dalších videí z celé expedice. 

Jan Dvořák