Capt. Alena Zíková

Létala pro American Airlines a patří mezi ty ženy, jež pomohly zbořily mýtus o nedosažitelnosti profese pilota dopravních letadel pro ženy. Jmenuje se Alena Zíková.  

Mezi veřejností převládá názor, že povolání pilota je téměř výhradně doménou mužů. Za poslední dvě nebo tři dekády se však tato představa postupně rozpustila – čím dál více dívek a žen nastupuje do výcviku dopravních pilotů a záhy také dokazuje, že i v této náročné profesi má ženský element své místo. 

Capt. Alena Zíková žila mnoho let ve Spojených státech, létala mimo jiné pro American Airlines. Jsme rádi, že nás prostřednictvím rozhovoru nechala nahlédnout do svého světa pilotování velkých letadel, sportovních úspěchů i rodinného života, ačkoliv její zkušenosti a zážitky by patrně vydaly na samostatnou knihu.

Pamatuješ si, kdy jsi poprvé letěla letadlem? 

Ano. Pilot, do kterého jsem se v New Yorku zamilovala, mi zaplatil hodinu výcviku na Piper Cherokee 140. Bylo mi 24 let. Na ranveji (White Plains, NY) jsem si při vzletu říkala: „No to jsem blbá, že jsem se do toho nechala nalákat. Už abych byla zase na zemi!“ 

Jak tě to poznamenalo? Věděla jsi už tehdy, že se chceš stát pilotkou? Nebo kdy to vlastně začalo a co nebo kdo na to měl zásadní vliv? 

Hned první let na mě úžasně pozitivně zapůsobil. Cítila jsem se jak v nebesích, volná jako pták, nabitá dobrodružstvím. A co víc, našla jsem svůj nový druh sportu. K profesionální kariéře jsem ale nijak netíhla, nikam jsem nespěchala. Časem jsem si řekla, že zkusím létat pro potěšení, a když se mi bude dařit, tak půjdu dál. Nekladla jsem si žádné cíle, neměla jsem ambice. Chtěla jsem prožít dobrodružství a sportovní výkon, to byl pro mne ten správný adrenalin. 

Alena Zíková coby pilotka v USA neodolala pořídit si fotografii ve vstupu do motoru svého stroje.

Kde jsi absolvovala výcvik dopravního pilota? Kolik bylo v té době ve výcviku dívek a žen? 

Vzhledem k jiným životním okolnostem jsem během pár měsíců od první pilotní hodiny zabalila svůj jediný kufr, naložila ho do svého jediného majetku – auta – a přejela jsem celé Spojené státy, z New Yorku do Arizony.

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 70-74 ve Flying Revue č. 1/2018. Na stáncích časopis koupíte od 21. prosince 2017.

Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Jak se stát členem Klubu Flying Revue?

V malém městečku Goodyear (kde byla založena firma na výrobu stejnojmenných pneumatik) dodnes existuje výborná, světově proslulá letecká škola Lufthansy.

Tam jsem strávila rok létáním jako tzv. student-pilot. Můj první cross-country let byl přes Grand Canyon, přistála jsem na letišti v Las Vegas. Byl to nádherný zážitek! V té škole tehdy byli začínající piloti různých aerolinek: Lufthansa, Air France, Iberia, ANA nebo EVA. Přibližně z 200 studentů jsme byly tři dívky. 

Létala jsem na malých letadlech značky Beech (Bonanza, Baron, Travel Air), vyzkoušela jsem si Britten Norman Islander, taky turboprop Jetstream 41, minimální. Později jsem si pronajala dvoumotorový Beech Travel Air a za 14 dní jsem přeletěla Ameriku křížem krážem. Po cestě jsem měla vážnou poruchu jednoho motoru… no, mám z toho spoustu dalších napí- navých zážitků.

Na velkých letadlech jsem létala hlavně z  newyorského letiště JFK do Evropy a do Karibiku. Řídila jsem krásný L1011, nalétáno mám na Boeingu 767, 757, 727 a  na  Airbusu A300.

Text: Petra Biache

Foto: Naděžda Murmaková, archiv Aleny Zíkové