Boeing CH-47 Chinook

V letošním roce slaví půl století od vzletu prototypu ikona amerických transportních vrtulníků, typ CH-47 Chinook. Kdo by čekal, že se tento typ padesát let po svém vzniku blíží vyřazení, je na omylu. Chinooky tvoří páteř transportního letectva mnoha zemí a dlouhá kariéra je ještě čeká.

Jak to začalo

Transportní UH-1 předznamenaly revoluci v oblasti vrtulníků. Výkonný typ poháněný jednoduchým turbohřídelovým motorem ohromně zvýšil mobilitu vojsk. O UH-1 se mnohdy mluví jako o první helikoptéře, která byla využita skutečně na sto procent. Výměna pístové pohonné jednotky za proudovou proto čekala i na další typy včetně tandemových vrtulníků z dílen firmy Piasecki (později ji koupila společnost Vertol). Armádní špičky se v té době přely, jestli má nový vrtulník pouze nahradit stávající pístové CH-37 Mojave a H-21 Workhorse, nebo má být výrazně výkonnější a větší, aby mohl převážet rakety MGM-31 Pershing. Nakonec vznikly oba typy. Lehčí s označením Model 107 se ale nedostal do služby u US Army, nýbrž u pěchoty a námořnictva. Vedení armády jej totiž považovalo za příliš velký na útočné operace a zároveň příliš malý na transportní úkoly. Proto armáda raději objednala Boeing Vertol Model 114, který později vešel ve známost pod označením CH-47 Chinook (Cargo Helicopter – Transportní vrtulník). Chinook zvítězil nad konkurenčními projekty firem Bell, Kaman, McDonnel a Sikorsky. První prototyp s názvem YCH-1B vzlétl 21. září 1961. O rok později jej armáda zařadila do zkušebního provozu pod názvem CH-47A. Samotný vývoj Chinooku probíhal několik let. Konstruktéři museli vyřešit množství oblastí, s nimiž se dosud nepotýkali. Armáda například požadovala vrtulník, který by dokázal bez problémů přistávat i v prašném prostředí, aniž by hrozilo zadření nebo poškození motorů. Vzhledem k tomu, že jakýkoliv filtr tehdy výrazně snižoval výkon motorů, umístili konstruktéři motory v zadní části co nejvýše nad zem. Velké potíže přinesl i design listů rotorů, které se rozlepovaly. Jejich konstrukci se podařilo uspokojivě vyřešit až v průběhu sériové výroby.

Již po třech měsících armádních zkoušek bylo jasné, že nový typ je velmi povedený. Vojáci s ním zkoušeli přepravu výsadků i techniky a jeho kapacita umožňovala ještě více zefektivnit přepravu vojsk. Spolu s příchodem Chinooku se armáda pustila do tvorby nové strategie přepravy vojsk. Hlavní roli v ní hrály nedávno modernizované UH-1 a CH-47. Skutečným křtem ohněm Chinook prošel až při nasazení ve Vietnamu, k němuž pokusně došlo v roce 1963, tedy krátce po zahájení sériové výroby. K vyslání řadových CH-47A se armáda rozhodla o dva roky později. Kritický nedostatek transportní kapacity ve Vietnamu dokonce přiměl armádu uzavřít s konsorciem Boeing Vertol smlouvu na ztrojnásobení výrobního tempa. Jen během prvních 18 měsíců pravidelného nasazení nalétaly Chinooky ve Vietnamu neuvěřitelných 14 000 hodin.