Boeing dnes slaví 100 let aneb od prvního hydroplánu po B747 a ještě dál

Boeing patří na nebe kolem Země pomalu stejně jistě jako ptáci. Pro člověka je dokonce často mnohem viditelnější součástí nebe nad hlavou, než jeho právoplatní původní obyvatelé. Ikonický výrobce letadel slaví dnes, 15. července 2016, sto let své existence. 

Otcem zakladatelem je letecký průkopník William Edward Boeing. V Seattlu, kde ostatně firma sídlí i dnes, založil Pacific Aero Products Co., o rok později se v názvu firmy objevilo jeho jméno - společnost od té doby nesla název Boeing Airplane Company. 

Boeing vystudoval Yaleskou unverzitu a zbohatl v dřevařském průmyslu. Vynikající znalost dřevěných konstrukcí mu usnadnila konstruování jeho letadel. Jedním z důvodů, proč společnost umístil do Seattlu, byla i tamní vysoká produkce jedlového dřeva. 

Prvním letadlem, které vyšlo z Boeingovy dílny, byl hydroplán s názvem Model 1, známý též jako B&W Seaplane, který poháněl motor Hall-Scott A-5 s výkonem 125HP. 

B&W Seaplane v loděnicích v Seattlu, kam Boeing umístil v počátcích firmy výrobu.

Po vstupu USA do první světové války v roce 1917 koupilo námořnictvo 51 z 56 do té doby postavených hydroplánů, čímž Boeing dosáhl jednak prvního výrazného finančního úspěchu, jednak tímto kontraktem vzniklo dlouholeté partnerství s americkou armádou.

V březnu 1919 William Boeing společně s pilotem Eddie Hubbardem uskutečnili hydroplánem C-700 první mezinárodní poštovní let z kanadského Vancouveru do amerického Seattlu.

27. července 1928 vzlétl první Boeingův letoun určený výhradně pro osobní dopravu, Boeing 80. Dvouplošník pro 12 cestujících měl tři hvězdicové motory Pratt & Whitney, modernizovaná verze 80A z roku 1929 už uvezla cestujících 18.  

V roce 1938 Boeing dokončil práci na svém modelu 307 Stratoliner, prvním letounu na světě s přetlakovou kabinou. Díky ní mohl stroj letět ve výšce 20.000 stop (6100 m), čímž výrazně eliminoval vliv většiny negativních povětrnostních podmínek během letu. To vše už pod novým vedením firmy. William Boeing svůj podíl v roce 1934 prodal a společnost poté vedl jeho nástupce Claire Egtvedt, který úspěšně razil filozofii velkých dopravních letadel. 

V roce 1939 Boeing vyvinul letoun 314 Clipper, který byl největším civilním letadlem své doby - kapacita byla 74 cestujících pro denní a 36 osob pro noční lety. Část prostoru pro cestující byla rozdělena na jakési kajuty, ve kterých se dalo spát. B 314 Clipper byl prvním letadlem, které Boeing vyvinul de facto na zakázku letecké společnosti Pan Am. Nejslavnější kapitolu této spolupráce pak přinesl o třicet let později Boeing 747. 

B 314 Clipper, hydroplán schopný překonat Atlantik.

Druhá světová válka přinesla Boeingu další armádní zakázky. Jeho bombardovací letouny B-17 a B-29 potom významně ovlivnily vývoj války. Konec války přinesl zrušení objednávek na bombardovací letouny, o práci v Boeingu přišlo na 70 tisíc lidí. Vedení firmy se snažilo rychle zachránit situaci vývojem čtyřmotorového dopravního letounu B 377 Stratocruiser, jehož konstrukce využívá řadu prvků z B-29. Prodeje však nebyly takové, jak společnost očekávala. Stratocruiser se tak dočkal i armádních verzí jako C-97 pro dopravu vojáků nebo KC-97 pro tankování za letu. Legendárním se stal rovněž osmimotorový bombardovací letoun B-52 Stratofortess, který slouží v americkém letectvu dodnes, tedy již přes 60 let! 

Na pořadu dne byly nyní transatlantické lety. Atlantik byl schopen překonat už hydroplán B 314 Clipper, pomalé vrtulové letouny ale v téhle disciplíně neměly budoucnost. Ani konkurence nespala a na nebi se objevily první dopravní letouny s tryskovými motory - britský De Havilland Comet, francouzský Sud Aviation Caravelle a sovětský Tupolev Tu-104. S výjimkou Cometu, který se ve svých posledních verzích po návratu do provozu (v důsledku série nehod byl jeho provoz, zahájený roku 1951,  v letech 1954-1958 přerušen) ještě stihl stát prvním tryskovým letounem na transatlantických linkách, však šlo o letouny schopné zvládnout jen krátké a středně dlouhé tratě.

Boeing viděl potenciál nového typu pohonu především v dálkové přepravě.  Výsledkem byl jeho přelomový model 707 – čtyřmotorový letoun (s motory Pratt and Whitney JT3C-6 s tahem po 57,8 kN na pylonech pod náběžnou hranou křídla) pro 156 cestujících. B707 byl zalétán 20. prosince 1957, do provozu se dostal o necelý rok později na lince New York - Paříž v barvách (jak jinak) společnosti Pan Am. Za dvacet let se vyrobilo 1010 těchto letounů, které do značné míry nastavily rychlost, pohodlí a dolet téměř do dnešní úrovně a tím navždy změnily leteckou dopravu a vlastně i svět. 

Protože byl B707 komerčně velmi úspěšný, začalo vedení Pan Am tlačit na Boeing, aby vyrobil letadlo s výrazně vyšší kapacitou. Začal se rodit B747. Právě kvůli němu zahájil Boeing v roce 1966 výstavbu továrny v Everettu nedaleko Seattlu. Navzdory tomu, že šlo o největší stavbu svého druhu v historii, dokázali inženýři a dělníci postavit Everett Factory za pouhých 16 měsíců. Po právu se jim potom dostalo lichotivé přezdívky "The Incredibles".

Everett Factory se tak stala domovem prvního širokotrupého proudového letounu - Boeingu 747. Ikona světového letectví, stroj obdivovaný statisíci leteckými fandy, přinesla do dopravního letectví zlom. Na palubu se vešel více než dvojnásobek cestujících než do B 707. Přes řadu problémů (například s motory Pratt & Whitney), z nichž některé v kombinaci s dalšími faktory ohrožovaly nejen dokončení vývoje a výrobu B747, ale i firmu jako celek, se letadlo podařilo dokončit a uvést do provozu. Poprvé vzletělo v únoru 1969, od ledna 1970 pak začalo létat ve službách Pan Am. B747 létá po celém světě dodnes, i když jeho nejnovější prodloužená verze B747-8, která má přepracovaný profil křídla a je osazena úspornějšími motory, se již potýká s menším zájmem leteckých společností.

První verze Boeingu 747 ve službách společnosti Pan Am.

Charakteristické vyboulení trupu B747 za pilotní kabinou a dvoupatrové uspořádání kabiny cestujících vzniklo vlastně jako „vedlejší produkt“ - konstruktér letadla Joe Sutter tak elegantně vyřešil přípravu pro předpokládanou budoucí přestavbu letadel na nákladní verzi (na sklonku 60. let minulého století totiž experti viděli budoucnost dopravního letectví spíše v nadzvukových než velkokapacitních letadlech). Pilotní kabina umístěná v „hrbu“ nad přední částí trupu totiž umožňuje využít celou hlavní palubu pro náklad a díky instalaci předních nákladových vrat ve formě nahoru odklápěcí přídě vzniká dokonce v kombinaci s druhými vraty na boku zádě trupu plně průchozí prostor pro usnadnění manipulace i s velmi rozměrnými náklady. 

Až do uvedení Airbusu A380 do provozu v roce 2007 držel B747 primát největšího dopravního letadla světa, nejúspěšnějším letadlem Boeingu co se prodejů týče je ale letadlo pro krátké a střední tratě B737. Všech jeho verzí se prodalo do května 2016 již 9048 kusů. 

Sedmdesátá léta na jednu stranu přinesla Boeingu úspěch v podobě B747, na stranu druhou se projevila recese způsobená ropnou krizí - letecké společnosti přestaly objednávat letadla. Téměř zrušen byl kosmický program Apollo, na němž se i firma Boeing začnou měrou podílela, ranou do vazu pak bylo, když Kongres zastavil financování supersonického letounu Boeing 2707. Podobně jako po druhé světové válce, musela  společnost propustit desítky tisíc zaměstnanců (skoro polovinu z 80ti tisíc). 

Díky za konkurenci. Činí nás všechny lepšími, vzkazuje Boeingu k jeho stým narozeninám jeho největší rival, evropský Airbus, a dodává: Congratulations!

Na lepší časy se pak začalo v továrnách v Rentonu a Everettu blýskat až v osmdesátých a zejména devadesátých letech minulého století. Boeing získal možnost podílet se jak na projektu raketoplánu, tak na projektu vesmírné stanice ISS. Posléze společně s firmou Lockheed získal od US Air Force zakázku pro vývoj a výrobu dvoumotorového stíhače F-22 Raptor. 

V dopravním letectví přišel Boeing v letech 1981/2 s dvoumotorovými typy B767 a B757. Ty kromě tehdy revolučního digitálního kokpitu a širokého uplatnění kompozitů v civilním letectví znamenaly spolu s typy Airbus A310 či posledními verzemi A300 evropského rivala Boeingu vstup dvoumotorových typů na transatlantické linky. V roce 1994 pak Boeing přišel s komerčně velmi úspěšným strojem B777, tzv. "triple seven", který je dodnes největším dvoumotorovým letounem světa.

V roce 1997 pak Boeing uskutečnil zatím největší fúzi v historii letectví, kdy za více než 13 miliard dolarů koupil dávného konkurenta, společnost McDonnell Douglas Corporation.

Nové tisíciletí bylo předznamenáno vývojem nového letadla pro dálkové tratě B787 Dreamliner. Letadlo je lehčí a úspornější než většina letadel vyrobených z hliníkových slitin, protože téměř polovina trupu a křídel letadla byla vyrobena z uhlíkových vláken a kompozitních materiálů. Hlavním úkolem letounu byla náhrada menších B767 a především díky rozdílu generace překonání konkurenčního, srovnatelně velkého Airbusu A330. Původně měl být nasazen do provozu již v roce 2008, vlivem zpoždění ve vývoji celé řady inovativních technických řešení však byly první stroje dodány japonské společnosti All Nippon Airways až v roce 2011. Počátek roku 2016 byl pak ve znamení prvního vzletu zcela nové verze nejúspěšnějšího produktu Boeingu - B737MAX. Ve vývoji je nyní například i výrazně modernizovaná verze B777 a celá řada dalších projektů. 

Není samozřejmě možné v jednom článku pokrýt celou stoletou historii nebo výrobní program Boeingu, téměř jsme tedy pominuli vojenskou část produkce a nedostalo se ani na řadu dopravních typů, aniž bychom jim tím chtěli ubírat na významu. Určitě ale stojí za zmínku, že Boeing se jako dodavatel prezidentského speciálu Air Force One stal symbolem USA. Až po prezidenta George Bushe staršího létal jako první stroj USA Boeing 707, v roce 1990 ho nahradil stroj odvozený z B747-200B, který slouží dodnes. Od roku 2018 by ho měl po úpravě nastoupit prezidentskou službu nejnovější typ na bázi B747-8.

Během své historie toho Boeing prošel dost. Velké úspěchy se střídaly s tancem na okraji propasti. Boeing musel celou dobu čelit tvrdé konkurenci. Ale stoletá historie i současný stav ukazují, že společnost dokáže bojovat a nacházet cesty ze slepých uliček i zotavovat se z těžkých ran. Společně s konkurenčním Airbusem můžeme Boeingu popřát, aby jeho stroje i nadále brázdily světové nebe. 

Jan Dvořák

Zdroj: Boeing.com, Wikipedia.org, Aerotime.aero

Foto & video: Boeing.com, Airbus.com