20.9.2017
Alpy
Měl jsem letní přelet Alp v plánu už dva roky. Chtěl jsem vidět rozdíl oproti zimním Alpám, které jsme letěli před dvěma roky. Taky jsem chtěl vidět jak se zmenšují ledovce díky oteplování. Na pár fotkách jsem viděl srovnání, ale na vlastní oči je to ještě o něco působivější.
Bylo to celkem 54 hodin času, z toho asi 15 hodin letových. Odlétali jsme v pondělí v 10 hodin a vrátili jsme se ve středu v půl druhé odpoledne.
Cíl bylo přeletět a vyfotit:
Všechno se nám podařilo. Zásadní bylo, že nám přálo počasí. Kromě oblasti severně od Salcburku, kde jsme se motali v bouřkových mracích, bylo naprosto skvělé.
Určitě musí umět komunikovat v angličtině jak se službou Information tak s řízenými letišti. Salcburk je poměrně frekventované dopravní letiště, stejně jako Lugano nebo Fridrichshaven. Také Versoud, Anemasse nebo Aosta, vyžadují pozornost. Hlavně ve Versoud a Anemasse je dost provozu malých letadel a tak je potřeba se mít stále na pozoru.
Viz výše. Perfektní kromě asi hodiny letu severně od Salcburku. To nám taky zabránilo vyfotit Berchtesgaden zblízka – sedal tam mrak.
Dostali jsme za uši na našem posledním letišti Schleissheim u Mnichova (EDNX), kde je potřeba PPR – předběžné povolení k přistání. My jsme se rozhodli tam sednout během letu a tak jsme žádné povolení neměli. Správce se chvíli mračil, ale pak nakonec pod vlivem našeho šarmu roztál.
Pilotně náročnější byla oblast se špatným počasím u Salcburku. Museli jsme do 11500 stop, letadlo už moc nestoupalo a udržet se ve VMC (VFR počasí) nebylo chvílemi jednoduché. Ohodnocuji si to koeficienty – jak dlouhá se zdá jedna minuta v takovém počasí? Tentokrát to těch asi 15 – 20 minut bylo na dvojku (minuta se zdá jako dvě minuty). Nejdrsněji jsem si ocenil před dvěma roky přelet Taurusu v Turecku – to byla čtyřka. Naopak, když je hezky, tak je koeficient nějakých 0,5 (to znamená, že čas utíká rychleji než chci). Většina této cesty byla někde kolem 0,5. Bylo krásně, krásné výhledy, letadlo nedělalo problémy a my jsme se většinu času prostě hlavně kochali.
Ano, to se děje nejvíce při letu na západ při západu slunce. Měl jsem takový problém dvakrát – jednou v Paříži a jednou v Sionu. Obě ta letiště mají dráhy 27, tzn. přímo na západ. Kolem šesté večer svítí sluníčko přímo do očí a v oparu pak není nic vidět. V Paříži jsem to ustál, v Sionu jsem prostě dráhu neviděl a přeletěli jsme ji. Musel jsem opakovat. Na téhle cestě jsem měl trochu problém v Luganu. Jednak slunce a jednak to, že dráha je schovaná za kopcem a pokud to tam člověk nezná, tak ji prostě do poslední chvíle nevidí. To je trochu znejišťující.
Prostý součet: 7 letišť kromě Příbrami
Hodně zajímavá byla situace v Aostě při odletu. Řídící mě informoval, že je tam aktivovaný vojenský prostor. Problém ale byl, že ten prostor začíná pár set metrů za koncem dráhy a rozprostírá se na celou šířku údolí. Pokud bych se mu opravdu chtěl vyhnout, tak skončíme v úbočí kopců ohraničujících to údolí. Řídícímu jsem to řekl a tak on mi jen doporučil „leťte rychle“. Mohl nás samozřejmě pustit na obrácenou dráhu, ale to se mu z nějakých důvodů nechtělo.
Překvapivě všechno dobře fungovalo, jen v Aostě nebylo možné letadlo poutat. Schovali jsme ho tedy za hangár, aby na něj nefoukalo. Jinak vše bez problémů.
Je to zajímavé, ale všechna letiště na této trase byla velmi příjemná – rozumné ceny, dostupný benzin, parkování bez problému, rozumná administrativa, dostupný benzín. Velmi se mi líbilo letiště Schleissheim u Mnichova. Je to odtamtud kousek do středu města. Střed města je taky překvapivě možné bez problému přelétávat, protože tam nezasahuje CTR dopravního letiště Mnichov.
Ano, vždycky se snažím sedat na co nejvíce pro mě nových letištích. Tentokrát byla 4 – Salcburk, Lugano, Anemmasse, Schleissheim.
Nechtěl jsem to pokoušet. Altiporty přeci jen potřebují nejen licenci, ale trochu přípravy. Nesedali jsme na žádném, jen jsme si je vyfotili a nafilmovali z malé výšky při přeletu.
Chvíli asi 13500 stop při obletu Mont Blanc. Vítr nebyl nikde nijak dramatický, takže rychlostní rekordy nemáme.
Samozřejmě při větším větru jsou v Alpách turbulence drsné jako ve všech horách. Tentokrát jsme ale měli štěstí a moc jsme jich nezažili. Spíše jenom termické turbulence při letu v termickém počasí během dne.
Kolem Mont Blancu jsem letěl po třetí. Dvakrát při minulé zimní cestě a nyní poprvé v létě. Bylo to jako vždy velmi působivé. Problém ale je, že letadlo je tam na hranici svého dostupu a tak musí být člověk opatrný, aby se tam nezamotal mezi skalami. Útěk by mohl být složitý. V té výšce a sníženém výkonu motoru je letadlo taky méně stabilní, řízení je „měkčí“, což v kombinaci s občasným poryvovým větrem dává chvílemi nepříjemný pocit. Masif Mt Blanc jsme přeletěli, ale zbytečně dlouho jsme se tam nezdržovali.
Běžel spolehlivě.
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »