27.10.2017
Flying Revue 6/2017 Do dvacátých let dvacátého století žilo ve vnitrozemí Aljašky a na pobřeží Severního ledového oceánu vlastně jen pár Eskymáků. Trochu více lidí žilo tam, kde se našlo zlato nebo kvetl obchod s kožešinami. Problémem Aljašky je kromě drsného počasí taky omezená silniční a železniční síť. Že je dnes Aljaška plně integrovaná do globální ekonomiky, to je z velké části díky letecké dopravě.
Po první světové válce začali na Aljašku přicházet nadšení piloti, kteří zde cítili velkou příležitost. Délka cesty ze vzdálenějších komunit se při využití psích spřežení měřila v týdnech. Díky letectví se zkracovala na dny a hodiny. To následně umožnilo jak podstatně pravidelnější a lepší zásobování, tak také odbornou zdravotní péči i další civilizační vymoženosti. Aljaška se díky letectví také postupně otevřela vnějšímu světu.
Už v roce 1939 přepravovala řada malých leteckých společností po Aljašce 20x více cestujících, a dokonce 1000x větší objem zboží v přepočtu na počet obyvatel, než kolik činila srovnatelná čísla v kontinentálních USA. Dnes největší letecká společnost Aljašky, Alaska Airlines, provozuje svoje lety po celých USA a je tu se svými asi 160 letadly a celkem 42 miliony přepravených cestujících ročně pátou největší leteckou společností.
Tak zásadní rozvoj letectví byl umožněn velkou odvahou hrstky pilotů, kteří nasazovali své zdraví i životy. Kromě pilotního umění museli ovládat i schopnost přežít v nekonečných sněhových pláních, když tam přistáli ať už kvůli počasí, technickým problémům nebo nedostatku benzínu.
Rozvoj letectví na Aljašce ve dvacátých a třicátých letech vedl ke stavbě sítě letišť, z nichž mnohá pak sloužila za druhé světové války jak při obraně proti japonským útokům, tak při dodávkách amerických bombardérů a letadel Sovětskému svazu.
Z letiště Nome na severu Aljašky odlétaly během druhé světové války denně formace amerických bombardérů dodávaných Rudé armádě. Celkem jich prý bylo Sovětskému svazu touto cestou dodáno neuvěřitelných 7 000 kusů.
Aljaška je dnes posetá množstvím letišť i nezpevněných soukromých přistávací drah. Na mnoha jezerech a vodních plochách jsou často vidět zakotvené hydroplány. Mezinárodní letiště v Anchorage má na sousedním jezeře prostor pro parkování pro asi 200 hydroplánů. To z něj činí údajně největší letiště pro hydroplány na světě. Zatímco řada jiných pilotů dvacátých let včetně Charlese Lindbergha získala trvalou světovou slávu, jména aljašských pilotů nejsou dnes příliš známá. Jejich příběhy i odvaha ale určitě stojí za vzpomínku.
Text: Jiří Pruša
Foto: J. Pruša, AAHM
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »