Dvouplošník Albatros D.III, znovuvzkříšená krása pro modré nebe

Albatros D.III OEFFAG je mistrovská replika úspěšného rakousko-uherského stíhacího dvouplošníku, který za první světové války létal ve službách Kőniglich und Kaiserlich Luftfahrtruppen, K.u.K., tedy vzdušných sil Rakousko-Uherska. K novému životu ho vzkřísil rakouský stavitel letadel Koloman Mayrhofer.

Koloman Mayrhofer říká, že láska k dřevu a starým letadlům ho provázela snad už odnepaměti. Všichni v jeho okolí se shodují, že k práci se dřevem jako by se narodil a obrázky letadel na stránkách knih a časopisů ho přitahovaly odmala. Svůj první model postavil v roce 1966 a světe div se, byl to dvaasedmdesátinový kit Albatrosu D.III, letadla, které mu později učarovalo svými na svou dobu překvapivě aerodynamickými tvary natolik, že se rozhodl vrátit tento vyhynulý druh zpátky do jeho přirozeného prostředí, tedy do vzduchu. 

Jak Koloman Mayrhofer stavěl repliku Albatrosu D.III

Láska a cit pro práci s dřevem, ke které měl nepochybný talent, zavedla Kolomana Mayrhofera jednak uměleckým směrem, když se stal sochařem a skulpturistou, jednak ke zřízení úspěšné truhlářské firmy, nejprve v Halstattu a poté i ve Vídni. Jeho zájem o rakousko-uherské Albatrosy však nezmizel, naopak myšlenka postavit jednou tento nádherný dřevěný stroj sílila. Koloman se začal pídit po stavebních podkladech, ale brzy narazil na zásadní problém. Nebyly totiž k mání a bylo zřejmé, že pokud bude chtít jednou stroj postavit, bude zřejmě muset nejprve zhotovit vlastní výkresovou dokumentaci.

V roce 1991 začal s doslova mravenčí detektivní prací, jejímž cílem bylo shromáždit maximum zbývající dokumentace k rakousko-uherským Albatrosům. Přestože zájem o druhoválečné warbirdy byl již tehdy dlouho v plném proudu, s jejich staršími sourozenci z Velké války to bylo jinak. Sir Peter Jackson o nich ještě jen snil, několik vzácných originálů létalo v Salisově sbírce a v Shuttleworthu a tvůrci přesných replik by se dali spočítat na prstech rukou. 

Albatros D.III v letuPátrání v archivech ale přece jen přinášelo ovoce, přičemž klíčovým pozitivním impulzem se stalo objevení dobových kusovníků na křídla Albatrosu D.III s okótovanými rozměry jejich dřevěných žeber, nosníků i obou křídel jako celku ve vídeňském Kriegsarchivu. Stále však většina výkresové dokumentace chyběla. Z původních 350 výkresových archů, které byly potřeba k postavení Albatrosu v roce 1918, se jich zachovalo pouze sedmdesát, a tak bylo třeba hledat jiné cesty. Například hlavní rozměry trupu byly získány z dobového stavebního popisu stroje, další detaily se postupně scházely zkoumáním dalších archivů a za pomoci mnoha jednotlivců, kteří se o Kolomanově snažení doslechli.

Po dvou letech skutečně detektivní práce v archivech došel v roce 1993 Koloman k názoru, že postavit znovu Albatrose už nemusí být pouhou utopií, ale že je naprosto reálné. A tak ve své dílně v Halstattu začal s výrobou prvních dřevěných součástek. Současně s tím však dále pátral po dalších výkresech, původních dílech a přístrojích, které se občas až zázračně objevovaly v soukromých sbírkách.

S pokračujícím postupem při stavbě draku se čím dál tím palčivější stala otázka pohonné jednotky. Pokud je známo, originálních šestiválců Austro-Daimler se zachovalo pouhých sedm kusů. Nakonec se podařilo vyjednat alespoň zápůjčku kompletního motoru z muzea ve Wiener Neustadtu. A to za dvou podmínek: motor nebude nikdy spuštěn, protože je součástí rakouského národního dědictví, a za druhé, po dokončení Albatrosu bude stroj s motorem na dva roky vystaven ve speciálně připravené exhibici v muzeu ve Wiener Neustadtu. 

Text: Michal Beran

Foto: Koloman Mayrhofer, Craftlab, Ulrike Chalupa

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 66 až 75 ve Flying Revue č.4/2016. Na stáncích je ke koupi od 23. června 2016. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.