27.6.2016
Víte že, Airbus A300 je nejen prvním letounem zkonstruovaným a vyráběným evropským konsorciem Airbus Industrie, ale především prvním dvoumotorovým velkokapacitním širokotrupým dopravním letounem na světě? O letadlech více v databázi letadel Flying Revue.
Koncept, kterého se drží všechna dnes vyráběná velká dopravní letadla s výjimkou největších B747 nebo A380, byl v roce 1972 revoluční a první následovníci se objevili až po 9 letech!
Tabulky Další info Víte, že...?
Počet motorů | Typ pohonu | Šířka trupu | Primární určení |
1 | Pístový | Úzký trup | Privátní |
2 | Turbovrtulový | Standardní | Regionální |
3 | Proudový tryskový | Širokotrupé | Pro střední tratě |
4 | Jiný | Dvoupatrové | Dálkové |
Výrobce letadla: | Airbus | |
Země: | Evropa, finální montáž v Toulouse (Francie) | |
Výrobce a typ motorů: | 2x | Pratt&Whitney JT-9D-59A či PW4158, nebo General Electric CF6-50C2 či CF6-80C2, tah 222-276 kN |
Datum prvního letu: | 28.10.1972 | |
Počet vyrobených letadel: | 567 | Vyráběn do roku 2007 |
IATA kód (hlavní, alternativní): | AB3 | AB4, AB6 |
Rozpětí křídel: | (m) | 44,85 | Verze s winglety |
Délka letadla: | (m) | 54,08 | (původně až do verze A300B4 53,62m) |
Výška (na zemi): | (m) | 16,62 | |
Hmotnost prázdného letounu: | (kg) | 90 900 | |
Maximální vzletová hmotnost: | (kg) | 171 700 |
Maximální počet cestujících: | 361 | Konfigurace s jedinou přepravní třídou, typicky mezi 220 a 266 ve 2-3 třídách | |
Nejvyšší praktický dolet: | (km) | 7 540 | V nejvýkonnější verzi A300-600R |
Cestovní rychlost: | (km/h) | 876 |
Největší provozovatelé (stav k 9.2.2016, v závorce počty letadel všech verzí A300): |
FedEx (68), UPS (52), EAT Leipzig=DHL (21), Mahan Air (14), Iran Air (13), Air Hong Kong (10), Uni-Top Airlines (7), MNG Airlines (6) |
Příklady provozovatelů létajících s tímto typem do/z České nebo Slovenské republiky či okolních zemí: |
Iran Air, Mahan Air, FedEx, UPS, DHL, Egyptair, dříve např. Lufthansa, Air France, Alitalia, American Airlines |
Další informace:
Airbus znamená v překladu "vzdušný autobus". A přesně to požadovali francouzští, němečtí a zpočátku britští konstruktéři (Velká Británie od projektu v roce 1969 odstoupila) od svého prvního společného díla, konstruovaného od 60. let minulého století. Filozofie "vzdušného autobusu", tedy letounu schopného přepravit co nejvíce lidí s co nejmenšími náklady mezi dvěma nepříliš vzdálenými body, nakonec dala jméno i konsorciu, které mělo nový letoun vyrábět a které se po postupném zapojení dalších evropských zemí (samozřejmě včetně zmíněné Velké Británie) vypracovalo do pozice jednoho ze dvou hlavních výrobců dopravních letadel na světě.
Západoevropští konstruktéři vsadili na to, že pokud
bude požadovaná kapacita letounu na úrovni zhruba 2/3 prvního
připravovaného velkokapcitního letounu světa Boeing 747 a pokud
bude od letounu požadován dolet pouze na úrovni traskontinentálních
tratí, tak by výsledný letoun mohl být natolik lehký, že by k jeho
pohonu při splnění všech bezpečnostních požadavků měly stačit jen
dva motory stejné kategorie, jaké pohání zmíněný čtyřmotorový B747.
Stejně zpočátku uvažovali i jejich američtí kolegové ve firmách
McDonnell Douglas a Lockheed, takže i jejich první velkokapacitní
letadla byla původně uvažována jako dvoumotorová; s ohledem na
předpoklad jejich budoucího uplatnění i v dálkové přepravě však
nakonec finální modely DC-10 i L-1011 TriStar měly motory tři.
Airbus tak zůstal jediným, kdo myšlenku dvoumotorového
velkokapacitního letadla dotáhl do konce již v první generaci
těchto vzdušných kolosů. Přes na první pohled zjevnou výhodu A300 v
provozních nákladech v poměru k nabízené kapacitě jak vůči svým
americkým velkokapacitním protějškům, tak vůči menším letadlům se
však letoun prosazoval na trhu kromě "povinných"
objednávek od Air France a Lufthansy poměrně těžko - trh na
krátkých a středních tratích ještě nebyl připraven pro tak velký
letoun. Zlom nastal až s příchodem verze A300B4 s prodlouženým
doletem a především s finální verzí A300-600 (původně označené
A300B4-600), dodávané od roku 1983, která převzala řadu
konstrukčních prvků včetně digitálního kokpitu pro pouze
dvoučlennou posádku od novějšího letounu Airbus A310 a která byla
podobně jako on již schopna i transoceánských letů. Právě A300-600
se spolu s A310 staly prvními Airbusy, které ve větší míře pronikly
i na americký trh.
A300 ve verzi pro přepravu cestujících jsou dnes již velmi vzácné, v Praze však byly díky nutnosti doplňování paliva na letech z Evropy v důsledku hospodářských sankcí EU vůči Íránu donedávna častým hostem tyto letouny v barvách společnosti Iran Air.
Již A300 nastavil standard trupu kruhového průřezu s trypicky 8 sedadly ekonomické třídy v řadě na hlavní palubě a prostorem pro jeden standardní kontejner LD-6 nebo dvojici polovičních LD-3 v podpalubí, kterého se Airbus držel u svých velkokapacitních letounů až do modelů A330/A340. I proto se A300 uplatnil i v přepravě zboží - ať už jde o letouny vyrobené jako nákladní, nebo o přestavby z původních strojů pro přepravu cestujících. Většina dnes provozovaných A300 je právě nákladních.
Díky rozměrnému trupu jsou dnes starší A300 populární především po přestavbě jako nákladní letadla.
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »