100 let - 100 letišť: Po víkendové slovenské etapě máme stovku na dosah

15.10.2018

Společná fotografie se slovenskými kolegy v Ražňanech.

OK-LEX na letišti v Ražňanech, v pozadí Viper.

Letiště Ražňany při letu po okruhu.

Předání pamětních listů předsedovi aeroklubu Prešov panu Beluškovi a panu Košíkovi.

Řídící věž a odbavovací hala letiště Košice.

100 let - 100 letišť Už jen dvě letiště nám chybí do dovršení přistání na stovce těch, která chceme navštívit expedičním Dynamicem OK-LEX na oslavu sta let česko-slovenského letectví. K číslu 98 dosažených letišť nás dovedly dvě sdružené víkendové etapy po slovenských letištích.

Druhý termín 22. a 23. etapy naší expedice 100 let - 100 letišť plánovaný pro pátek 12. a sobotu 13.10. nám tentokráte bezchybně vyšel (první termín jsme kůli nepřízni počasí museli zrušit). Let prvního dne na trati LKPM - LZPY ( Ražňava) - LZPW (Prešov) - LZKZ (Košice) - LZLU ( Lučenec) byl letem skutečně za odměnu a umožnil nám vychutnat si celou řadu nádherných pohledů na Nízké i Vysoké Tatry a celou řadu jiných přírodních úkazů a pozoruhodností slovenské krajiny.

Etapa 22, pátek 12. října 2018: Ražňany, Prešov, Košice, Lučenec

Ražňany (LZRY) a Prešov (LZPW)

Po dvou a půl hodinovém letu z Příbrami a odhlášení se z TMA TATRY, výstupní bod Spišský hrad, jsme přistáli na travnaté dráze 16 v Ražňanech, kde právě na okruhu zalétávali ultralehké letadlo Skyper, vyráběné firmou Tomark. Otec a syn Tomkové, majitelé této firmy nás zde společně s předsedou místního Aeroklubu panem Lipjancem vřele uvítali a po předání pamětních listů ČsL a FR s námi i ochotně zapózovali před fotoaparátem. Abychom celému aktu dodali “mezinárodní “ punc, zvěčnili jsme se ve společnosti slovenské a české vlajky, kde bohužel českou vlajku držím nějak opačně. S výrobky firmy Tomark vás brzy seznámíme podrobněji na stránkách rozšířeného časopisu Flying Revue.

Protože jsme pro tento den nedostali povolení pro přistání na letišti v Prešově, kde společně s aeroklubem sídlí i vojenské vrtulníky, udělalo nám velikou radost, že za námi do Ražňan přijeli i pánové Běluško a Kašík, čili předseda Aeroklubu Prešov a místní pamětník a aktivní modelář. Předali jsme jim proto pamětní listy v Ražňanech a doufáme, že příště to již vyjde. Čas velmi rychle uběhl a asi po dvou hodinách povídání jsme bohužel museli letět dále.

Košice (LZKZ)

Do Košic je to z Ražňan cca 20 minut rychlého stoupání a opět rychlého klesání. To stoupání je opravdu důležité, protože jinak slyšíte Košice approach až na poslední chvíli. Po malém vyčkávání ve třetí levého dráhy 01, kde nasáváte čerstvý ozón Košických strojíren, a vzletu Vipera z dráhy protější, tedy 19, jsme rychle dosedli a zarolovali na stání GA. Ti, co by zde chtěli navštívit místní aeroklub, musí to říci předem a potom jsou navedeni na stranu protější.

Po odbavení a zaplacení přistávacího poplatku a technické podpory ve výši 40 Eur, nás zde vyzvedl ředitel místního leteckého muzea a zavezl nás do jeho království, vzdáleného necelých 500 metrů.

A skutečně bylo na co koukat! V muzeu můžete vidět opravdu několik skutečných rarit, jako například jediné na světě dochované čínské letadlo typu Nanchang Q-5D Fantan, které vychází z typu MIG-19 a bylo sem darované prezidentem ČLR v roce 2004, restaurovavou Avii B-33 atd. V příštím roce se budeme tomuto muzeu, respektive jeho exponátům, věnovat trochu více. Po předání pamětních listů místnímu Aeroklubu a zpětnému odbavení jsme vzlétli z dráhy 19 a s laskavým svolením ŘLP natočili nad letištěm, co bylo potřeba, a zamířili směr Lučenec.

Lučenec (LZLU)

Projekt 100 let - 100 letišť chce přispět k oslavám 100 let čs. letectví.
Kdy: Duben - říjen 2018. Cíl: Během roku 2018 přistát na stovce českých a slovenských letišť a propojit je tak pomyslným leteckým mostem.
Letadlo: Dynamic WT-9 reg. OK-LEX
Posádky: Jiří Pruša - Miloš Dermišek, Jiří Pruša - Jožo Skácal, Jiří Pruša - Jindřich Ilem, Jiří Pruša - Jan Dvořák
Partneři: Český svaz letectví, server Aktuálně.cz, Český rozhlas Dvojka, agentura Czech Tourism.
Web: 100-let-100-letist.flying-revue.cz.

Se zapadajícím sluncem a s tím spojeným letem západním směrem se nám sice trochu snížila letová dohlednost, nicméně během cca čtyřiceti minutoveho letu jsme mohli i nadále obdivovat slovenskou krajinu a na levoboku již krajinu maďarskou. Po přistání na LZLU - dráha 31 nás zde přivítal pan Sluk, který je současně také prezidentem SFUL, obdoby naši LAA, která má na tomto letišti své sídlo. Předali jsme mu naše pamětní listy a následně se i seznámili s několika zástupci UL létání z Evropy, kteří sem přilétali na roční zasedání evropské komise, již tento rok pořádal právě SFUL. Mezi nimi byl i pan Lengál, jeden z českých zástupců, přilétnuvší po nás ze Slaného.

Etapa 23, sobota 13. 10. 2018: Očová, Šurany, Nové Zámky, Trnava

Očová (LZOC)

Návštěva letiště Očová začala vlastně již v Lučenci, protože pánové Kubiczek a Storoška, znalí problematiky ranních mlh v tomto regionu, přiletěli svým Cruisem OM-SCA do Lučence již den předem tak, abychom měli ráno trochu více času si promluvit a počkat na rozplynutí mlhy na letišti v Očové, které je svými mlhami známé. Při příletu do Očové je nutné nejdříve komunikovat s vojenským letištěm Sliač, protože Očová leží v jeho TMA. Náš přelet do Očové jsme využili pro fotografování Air to Air, které prováděl hlavně pan Storoška, majitel webových stránek aerowings.sk a Skywings.sk, kde můžete vidět výsledky jeho práce. Současně nás pánové seznámili s hlavními přírodními zajímavosti místního kraje, které v podzimním slunci opravdu vynikaly.

Přečtěte si rozhovor Jiřího Pruši pro největší slovenský letecký web Gonzo Aviation.

Na letišti nás přivítal místostarosta Očové pan Storoška, otec našeho fotografa, a vzájemně jsme si předali pár dárků a naše pamětní listy. Atmosféra setkání byla opravdu velmi srdečná a redaktor webu Gonzo Aviation Ďuro Uhliar dokonce stihl udělat s Jirkou malý rozhovor - přečtěte si ho zde. Nicméně po doplnění paliva (ještě jednou děkujeme!) jsme museli pokračovat dále, protože ranní mlhy nám trochu narušily letový harmonogram. Z tohoto důvodu jsme museli jemně poupravit náš plán a místo do Nových Zámků jsme nejdříve letěli na letiště Šurany - Kopec, kde jsme měli pevný termín a nechtěli jsme místní nechat čekat.

Šurany (LZSY)

Po letu v trvání cca 40 minut jsme přistáli na dráhu 15 letiště Šurany, kde nás za místní klub přivítal Jozef Vydra, se nímž jsme naši návštěvu vlastně celou připravovali. Společně s ním nás zde čekala většina pilotů místního klubu. mezi nimi i známý letecký konstruktér pan Barus, který je mimo jiné i mezi 100 nejvýznamnějšími leteckými osobnostmi za 100 let existence česko-slovenského letectví a který se osobně účastní i vyhlášení výsledků této ankety v muzeu v Mladé Boleslavi dne 2. 11. 2018.

Společně s ním tam byl také pan Fero Štefánik, který převážnou většinu jeho konstrukcí zalétával. Škoda, že nebylo více času si s některými jeho zajímavými letadly zde i zalétat. Jeho první konstrukci Don Quijote jsme viděli den předem i jako exponát v Košickém leteckém muzeu. V rámci plánovaného rozšíření našeho časopisu jistě přineseme o jeho konstrukcích další informace. Po vzájemné výměně dárků a předání našich pamětních listů jsme příjemnou společnost opustili a krátkým letem pokračovali směr Nové Zámky.

Nové Zámky (LZNZ)

Po dosednutí na dráze 16 v Nových Zámcích nás přivítal VLP pan Ivan Hrčka a několik zde přítomných členů místního aeroklubu, kteří se právě chystali vlekat Orlíka. Jako vlečná zde slouží Zlín Z-226, který nedávno získal v Trnavě, na sletu Československých letadel, ocenění jako nejkrásnější Zlín. Myslíme si, že plně oprávněně, protože jeho současný stav po, jak nám říkali, větší opravě, je opravdu vynikající. Nafotili jsme si co bylo potřeba, předali pamětní listy a rychle pokračovali k cíli našeho posledního letiště tohoto dne.

Trnava Boleráz (LZTR)

Při přiblížení k letišti a pokusu o navázání spojení jsme byli z Vyškova právě přilétajícím letadlem, upozorněni na to, že nemáme letiště oslovovat Trnava Prevadzka, ale správně Boleráz Prevádzka. Tak předáváme tuto informaci dále. Na letišti probíhala právě místní Drakiáda a tak jsme s opatrností přistáli na samé levé straně dráhy 14. Letiště je dostatečně dlouhé a v nedávné historii sloužilo například i jako záložní letiště pro Mošnov.

Zajímavostí je, že na tomto letišti jsou těsně vedle sebe dva aerokluby a to místní aeroklub Trnava, za který nás přivítal pan předseda Mikula, a dále sem se přistěhovavší aeroklub z Bratislavy Vajnor (po zrušení jejich letiště). Jak nám, trochu s nadsázkou, řekl pan Mikula, nikdy nebylo z Trnavy tak blízko do Bratislavy.

Na letišti vládl čilý letecký ruch a to nejenom díky Drakiádě. V aeroklubu Bratislava jsme dokonce viděli i první prototyp zajímavého slovenského vírníku, viz foto, který zde absolvuje letové testy. Po vyčerpání našeho programu zde a nastoupání příslušné výšky, nutné pro přelet Bielych Karpat, jsme zamířili směr k domovu, kde jsme po hodině a půl letu v pořádku přistáli.

K dokončení expedice nám tedy chybí přistání už jen na dvou letištích - na domovském příbramském letišti Dlouhá Lhota a na letišti Bratislava.

Miloš Dermišek