Legendární Lockheed L-1011 Tristar

Legendární Lockheed L-1011 Tristar

Akční záběr Tristaru společnosti ATA

Ačkoliv nepatřil nikdy k masově vyráběným typům dopravních letadel, Lockheedův Tristar přesto sloužil u mnoha leteckých společností. Ve své době navíc patřil i k typům, které navštěvovaly pražské letiště v Ruzyni. Létala s ním rovněž řada pilotů původem z naší země a tak se pojďme podívat na jeho zajímavou historii.
Lockheed Tristar společnosti ATA v Praze

Ve druhé polovině ledna 1966 začala firma Lockheed dlouhé rozhovory se zástupci leteckých společností (převážně amerických), jaké typy letounů budou pro různé linky ve výhledu potřebovat. Nejčastěji se objevoval požadavek na letoun se dvojicí moderních proudových motorů.  Avšak během dubna stejného roku letecká společnost American Airlines poptala letoun s velmi prostorným trupem s dvojicí motorů. Poměrně brzy poté svůj požadavek upřesnila na tři motory, protože ty budou třeba pro bezproblémový vzlet s plně obsazeným letadlem včetně nákladu. Jako typickou linku společnost uváděla Chicago – Los Angeles, tedy klasicky napříč USA. Navíc v případě závady na jednom motoru letoun může na opravu v pohodě přelétnout na zbývající dva.  Již od počátku měl budoucí Tristar firmy Lockheed silnou konkurenci ve firmě Douglas, v jejich třímotorovém DC-10. A jak se dalo předpokládat, konkurenti se rvali o zákazníky po celém světě.
Pacific Southwest Airlines L-1011 N1079

Příď Tristaru Delty ve Frankfurtu nad Mohanem

Smutný konec jednoho Tristaru německé LTU

Motory jádrem sporu

Klíčovým momentem v projektu Tristar se staly motory. Lockheed dal přednost britské firmě Rolls-Royce a jejich modelu RB.211-22B s tahem 187 kN. Na tehdejší dobu to byly moderní dvouproudové motory se zvýšeným tahem a vyšší životností mezi opravami. Pro Lockheed to mimo jiné znamenalo oproti DC-10 velkou výhodu na anglickém trhu s dopravními letouny. Některé aerolinie sice prosazovaly spíše domácí motory General Electric CF6 nebo Pratt & Whitney JT9D, avšak výrobce byl jiného názoru. Už začátkem června 1968 se začalo pracovat na konstrukci Tristaru, v polovině března 1969 začala stavba prvního prototypu letounu. Během září 1970 byl stroj hotov a vcelku bez problémů prošel všemi pozemními testy.  První vzlet se uskutečnil 16. listopadu 1970. Zkušební posádka ve složení  kapitán H. B. Dees, druhý pilot R. C. Cokeley,  palubní inženýr G. E. Fisher a zkušební technik R. C. Bray bezpečně vzlétla  a první let potvrdil velmi dobrou ovladatelnost letounu v různých režimech letu. 

Tristar British Airways v tradičních barvách

Tristar jménem Stargazer s raketou Pegasus XL

Lockheed si již od samého začátku vzal skutečně velké „sousto“ a neustále řešil spíše než techniku financování vývoje nového letadla, které jej v určité fázi nakonec bezmála zruinovalo. 
Tristary létaly léta i v Portugalsku u TAP Air Portugal

Text: Lubor Obendrauf

Foto: archiv autora a Lockheed Martin

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 38-43 ve Flying Revue č. 4/2020. Na stáncích bude časopis ke koupi od 25. června 2020. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.