Jak si můžete vaši cestu letadlem z(ne)příjemnit II.

28.12.2017

Chytré létání 18 Jak si můžete vaši cestu letadlem znepříjemnit - dokončení.

Zajímavý případ se stal 29. dubna 2009, kdy britská umělkyně ruského původu Galina Rusanova na cestě z Los Angeles do Londýna vypila větší množství alkoholu, dala si nějaké uklidňující prášky, a pak to vše ještě zapila celou lahvičkou tekutého mýdla na toaletě letadla. Když pak zkopala a pokousala stevardky, musela být několika členy posádky spoutána, letadlo okamžitě přistálo na nejbližším letišti a nebohou umělkyni odvezla policie.

Ach ty celebrity

Výsledkem bylo 22 dní vězení a velký účet. Nepomohlo jí ani tvrzení, že se prý opila, protože jí nevyšla návštěva u jejího internetového přítele v Los Angeles. Jiné podnapilé ženě se nelíbilo, že stevardka chtěla, aby si její dcera sedla na své místo a připoutala se, a tak prostě stevardku pobodala nožem. A v lednu 2010 se muž, který pil přes míru na letadle United Airlines z Washingtonu do Los Angeles, snažil otevřít dveře a vyskočit. Posádka ho přemohla a letadlo přistálo v Denveru, kde byl předán policii…

Mnozí si také jistě pamatují příhodu z prosince 2006, kdy na letišti v Praze Ruzyni muselo nouzově přistát letadlo ruské společnosti Aeroflot na lince z Moskvy do Ženevy. Jeden cestující, který s sebou měl dokonce početnou rodinu, se opil a začal agresivně vyžadovat odklonění letu do Káhiry v Egyptě. Po přistání v Praze byl zneškodněn policií a byly mu mimo trestní stíhání vyúčtovány náklady za přistání letadla, občerstvení cestujících, palivo a další.

Až neuvěřitelně pak zní informace z 26. prosince 2009, že dokonce i naše proslulá světoobčanka Ivana Trumpová se rozčílila v letadle na nějaké plakající děti do té míry, že musela být zklidňována palubním personálem. To ji však prý nadzdvihlo natolik, že na stevardky začala křičet obscénnosti. Na Floridě ji proto z letadla vyvedla policie. Možná že na paní Trumpovou zapůsobily problémy s jejím čtvrtým manželem a z toho plynoucí další rozvodové řízení natolik, že prostě musela svou frustraci ventilovat.

Kniha profesora Andrew Thomase s názvem „Air Rage: Crisis in the Skies“ dokonce dokazuje, že mezi celebritami je agresivní chování na palubách letadel procentuálně mnohem vyšší než u ostatních cestujících. Celkový počet hlášených případů agrese na palubách amerických letadel se pohybuje kolem 10 000 ročně, tzn. přibližně 30 denně, jak zmiňuje profesor Thomas.

Incidentů, ve kterých hrají hlavní roli různé celebrity, je poměrně velké množství. Jen pro pobavení jich chci zmínit ještě pár – Rebecca Broussard, ex-manželka Jacka Nicholsona, chtěla přes svůj již podnapilý stav více alkoholu, a tak se s obscénními výkřiky vrhla na stevardku, která jí jej již odmítla nalít. Ian Brown, zpěvák skupiny Stone Roses, vyhrožoval useknutím rukou letušce, která mu nabízela bezcelní zboží, a poté během přistávacího manévru nad Manchestrem mlátil a kopal do dveří pilotní kabiny a sprostě nadával kapitánovi i pilotovi.

S pitím alkoholu opatrně

Pan Timmy Murphy, žokej s mnoha prestižními světovými trofejemi, zase v podnapilém stavu na letu z Tokia do Londýna obtěžoval stevardku a pak, aby své city k ní potvrdil, se vymočil na stěnu letadla. Za odměnu směl pak spát 6 měsíců o samotě v přidělené cele. Rocková hvězda Courtney Love byla za své chování – obtěžování a vyhrožování – na letu do Londýna zadržena britskou policií a podmínečně propuštěna až po vystřízlivění. Herečka Lara Flynn Boyle (Muži v černém 2 a nějaké další filmy) se zase na letu British Airways z Los Angeles do Londýna svlékla donaha a s jasným jediným cílem se vrhla na neznámého spolucestujícího. Ten ji společně s letuškami žertovně zklidňoval, ale ona byla tak rozvášněná, že musela alespoň všem cestujícím ukazovat svoje ňadra. V tomto výčtu situací různých celebrit bychom mohli pokračovat, a tak tyto příběhy uzavřu jen doporučením – za letu opravdu raději moc nepijte! Některé společnosti totiž mají také svůj seznam lidí, kteří na jejich paluby i z důvodů nadměrného pití doživotně nesmí.

Vůči vlivu alkoholu nejsou imunní ani muži zákona. Zajímavý je proto případ policejního inspektora, který letěl z Detroitu do Atlanty na letu s mezipřistáním v Indianopolis. Na první části letu se ale opil a choval tak, že jej kapitán v Indianopolis vysadil. Během letu z Indianopolis do Atlanty pak kapitán dostal z řídící věže informaci, že inspektor převážel do Atlanty vězně, a následoval dotaz, zda se vězeň nachází stále v letadle. Kapitán potvrdil, že ano, a vězně přesadil do první třídy, aby si chvilku svobody alespoň užil. V Atlantě už na něj pak čekala policie a převzala si jej. Zda byl poté policejní inspektor povýšen, nebo penzionován, jsem nezjistil.

Muži podléhají nutkání chovat se agresivně asi častěji, ale jak je vidět, ve velkém počtu jsou zastoupeny i ženy. To je zřejmě výsledek skutečnosti, že ženy k alkoholu ještě často požívají uklidňující léky a možná i jejich metabolismus pracuje jinak než u mužů. Stav jejich mysli a agrese tak mohou zřejmě nabýt netušených rozměrů. Dokonce ani sexuální obtěžování podnapilými za letu nezůstává pouze výsadou mužů.

Začátkem dubna 2009 byla po příletu letadla indické společnosti Kingfisher na letiště Heathrow zadržena britskou policií trojice – dvě ženy a muž. Problémem bylo, že se všichni tři opili a jedna z nich pak usnula. Když se probudila, zjistila, že druhá žena se sexuálně věnuje jejímu snoubenci, který byl také podroušený a nijak se nebránil.

Vrhla se proto na původně svou kamarádku a zbytek byl jasný – pouta, přistání, policie, obvinění z opilosti a agrese pro útočnici a z obscénního chování na veřejnosti pro ty dva, soud, vězení, účet. Útočnice byla mladá britská aristokratka, ale to nikterak nepomohlo.

Velmi nebezpečný pak byl případ, kdy opilý muž prokopl za letu z Tenerife do Berlína dveře kabiny, zkopal kapitána na zem a podařilo se mu vypnout automatického pilota. Letadlo se propadlo o tisíc metrů, naštěstí se nepřevrátilo a druhému pilotovi se podařilo let stabilizovat. Muž také skončil v rukách policie. Vnímavý čtenář asi chápe, proč nelze požívání alkoholu na palubách letadel doporučit.

Jídlo

V den odletu není dobré jíst těžká jídla nebo pít už zmíněný alkohol. Občerstvení za letu pak je jedna z oblastí, kde se klasické společnosti bohužel velmi rychle přibližují standardu společností nízkonákladových. Dostat dnes rozumné občerstvení v ekonomické třídě na evropských letech klasických společností je již rychle mizející možností. Na letech uvnitř USA možnost dostat opravdové občerstvení už prakticky neexistuje. Řada cestujících si tedy přináší své vlastní jídlo. Na delším letu v USA je lepší si něco koupit napřed, protože jen čichat směs vůní z kuřat KFC, hamburgerů McDonald´s a dalších fast food značek konzumovaných vašimi sousedy ve vás může vzbudit agresivní hlad. Když vám pak ještě paní napravo vylije do klína velkou coca colu z kelímku, snáší se to s prázdným žaludkem mnohem hůře, než když jste příjemně nasyceni.

Můžete se také před cestou najíst ještě doma nebo někde před příjezdem na letiště. Na letištích v Evropě musíte očekávat, že ceny jsou obvykle vysoké a neodpovídají ani množství, ani kvalitě jídla. V řadě případů (například při několikahodinové cestě na letiště nebo při přestupech) musíte však přeci jen něco sníst. Bezpečnostní kontroly vám pustí sendviče, řízky a případně další potraviny neobsahující tekutiny nebo rosol. Nápoje ale neprojdou, je třeba počítat s tím, že si na letišti při čekání musíte nápoje koupit, pokud nechcete pít vodu na toaletě. Pitná voda na klasických společnostech je dosud zdarma a tak, když vydržíte až na palubu letadla, bude o vás po této stránce postaráno. U nízkonákladových dopravců tomu tak často není, připravte se na to, že si nápoje na palubě budete muset zaplatit.

Zábava a práce za letu

Na letech v trvání do tří hodin se každý asi rozptýlí sám – četba, občerstvení, práce na počítači, dřímání nebo mluvení jsou nejčastějšími činnostmi, kterým se cestující na kratších letech věnují. Některé společnosti pak k rozšíření výběru instalují i do svých menších letadel obrazovky, na nichž se obvykle promítají cestovní informace a také více či méně inteligentní krátké zábavné šoty.

Jiná situace však nastává u delších letů, kdy přivítáte každou možnost rozptýlení a zpříjemnění času na palubě. Nabízeny jsou filmy, hudba, interaktivní hry a někde dokonce možnosti sázek či seznamování s jinými cestujícími. Protože je nás ještě zatím málo a čeština tak není mezinárodně obvyklým jazykem pro titulky nebo dabing filmů, je potřeba znát nějaký jiný světový jazyk, abyste mohli nabídku palubní zábavy plně vychutnat.

Osobně si ale myslím, že pokud filmy za letu nesledujete, o nic nepřicházíte. Na palubách letadel se totiž obvykle promítají filmy, které musí splňovat různá zvláštní kritéria výběru (především politická, náboženská a morální nezávadnost) a ještě k tomu mohou být z těchto či dalších důvodů prostříhané. Výhoda takové podívané ale je, že při ní nevadí, když úplně nerozumíte, a ani se nemusíte moc soustředit. Také skutečnost, že se chvílemi věnujete jídlu, čtení, rodině nebo někomu jinému nijak nenaruší vaši schopnost děj takových filmů stále chápat nebo jich sledovat i několik najednou.

Velmi zajímavá je pohyblivá mapa, která průběžně ukazuje aktuální polohu letadla a případně záběry kamery umístěné pod letadlem. Dnes už je vnějšími kamerami i pohyblivou mapou vybavena naprostá většina dálkových letadel i řada letadel používaných na středních tratích. Na delší cesty je však nejlepší se vybavit vlastní zábavou – především to bude asi čtení, hry, počítač. Po nějakých pěti hodinách letu vás už ale pomalu vše přestane zajímat a vaším hlavním přáním bude, abyste usnuli.

Pro ty, kteří nemohou přestat pracovat ani za letu, již řada společností začíná do letadel umísťovat síťové zástrčky, aby jim jejich laptopy vydržely pracovat stále, a některé letecké společnosti již postupně začínají zavádět internet. Je asi trochu škoda, že už nebude možné se radovat z odříznutí od komunikace ani deset kilometrů nad středem některého z oceánů, ale je to zřejmě realita, které neuniknete.

Tělesná pohoda

Čím dříve a na delší dobu se vám podaří usnout, tím lépe se budete na konci cesty cítit. Není ale lehké najít ke spánku na sedačkách ekonomické třídy dobrou polohu. Je řada zajímavých rad, jak usnout v letadle. Patří mezi ně například: vyndat si kontaktní čočky, myslet na hezké věci nebo si popovídat se spolucestujícími, a snížit tak svůj stres, hrát si známou hudbu, při které jste již někdy usnuli, dát si drink, vzít si trochu svého jídla, aby nebylo třeba se budit při nabídce palubního občerstvení, nezapomenout na ucpávky do uší nebo sluchátka s potlačením hluku, velmi doporučované jsou také stínící klapky na oči a nafukovací polštářek kolem krku.

Zda si vzít tabletky na spaní, nebo ne, už je pak spíše věc osobního nebo lékařského rozhodnutí. Špatné ale je si je vzít tak, aby nejvíce působily ve chvíli, kdy přistanete, musíte vystupovat a hned se začít orientovat na cizím letišti. Pokud pak ještě hned po takovém příletu plánujete řídit auto, může to být nebezpečné. Některé půjčovny aut na západě USA dokonce auta nepůjčují cestujícím, kteří přiletěli ten den z Evropy a mají tak za sebou více než 12 hodin letu a časový rozdíl kolem 9 hodin.

I pro letecké společnosti jsou spící cestující vlastně nejlepším nákladem. Nic nechtějí, nikde se nepletou, neperou se, nemluví, nehádají se a neobtěžují palubní personál. Kromě nabídky možností prospat se v byznys nebo první třídě, za což musíte zaplatit 3 – 10x více, než je základní cena, se již proto objevují možnosti spát pohodlně i ve třídě ekonomické. Průkopníkem je letecká společnost Air New Zealand, která od dubna 2010 přišla s nabídkou pro páry cestujících koupit si za 50 procent ceny třetí sedačku. Zároveň společnost instalovala nové řady sedaček, které umožňují rozložení na zem a dostatek prostoru na spánek pro dva lidi vedle sebe. Osobně si myslím, že na dálkových letech to bude velmi vyhledávaná možnost a zřejmě se postupně dostane i do nabídky jiných leteckých společností.

Jet-leg

Na krátkých letech je tělesná nečinnost docela příjemná a nepředstavuje problém. Když ale letíte mnoho hodin, nedělá nečinnost vašemu tělu rozhodně dobře. V případě, že navíc máte nějaké cévní nemoci, byste měli během letu trochu cvičit nebo se alespoň chvílemi protáhnout a procházet. Doufejme jen, že bezpečnostní protiteroristické předpisy neomezí postupně i svobodu cestujících se volně pohybovat po palubě letadla nebo jít bez dozoru na toaletu! Během dálkového letu jezte jen střídmě a lehká jídla, pijte co nejméně alkoholu, ale zato hodně vody nebo běžných nápojů.

Při dálkových cestách je vaše pohoda dána nejen tím, jak zvládnete let, ale také tím, jak se vám podaří adaptovat na místní čas – překonat tzv. jet-lag. To, jak moc na vás jet-lag bude působit, závisí na mnoha faktorech – délce časového rozdílu mezi místem odletu a příletu, na vaší kondici, směru cesty (východ nebo západ), zdravotním stavu, věku, množství spánku na palubě nebo zvyku překonávat časové rozdíly.

Říká se, že při cestě na východ v průměru potřebujete na úplné vstřebání jet-lagu asi tolik dní, jaký je časový posun v hodinách. Při rozdílu 6 hodin tedy potřebujete v průměru 6 dní, abyste začali normálně spát a fungovat. Při cestách na západ je to lepší, protože v tomto případě je prý průměrně potřeba jeden den na 1,5 hodiny rozdílu. Jet-lag se projevuje bolestmi hlavy, problémy s trávením, problémy se spánkem, špatnou náladou a mrzutostí, mírnou depresí, podrážděností nebo nespavostí. Je samozřejmě řada rad, jak jet-lag překonat co nejrychleji. Sám se vždy snažím přizpůsobit maximálně rychle místnímu času. Je lépe vydržet a nejít spát a chovat se, jako by vše bylo normální a prostě se zapojit do místního časového rozvrhu (vstávání, jídla, spánek).

Co dělat po přistání

Rozhodně nevstávejte hned, jak se letadlo dotkne země – pohybujete se stále rychlostí kolem 200 km/h a jakákoliv nečekaná změna směru nebo rychlosti letadla by se vám mohla stát osudnou! Mám sice ve svém archivu fotografie kabiny letadla jedné ruské společnosti, kde cestující stojí a drží se jako v autobuse, ale to je spíše řešení ke zvýšení příjmů letecké společnosti, které je vhodné jen pro „nerozbitné“ cestující!

Vstávat podle běžných pravidel nesmíte až do chvíle, kdy letadlo úplně zastaví a vypne motory. Jestliže se rozhodnete toto pravidlo porušit, některý bdělý člen palubního personálu vás určitě pokárá a donutí si opět sednout. Když se po zastavení vrhnete k úložnému prostoru nad vaší hlavou, abyste se co nejdříve dostali ke svému příručnímu zavazadlu, buďte opatrní, aby nic nevypadlo. I když nikoho třeba náhodou nezraníte, je nepříjemné se hned muset omlouvat a cítit se hloupě za nedostatek předvídavosti.

Po výstupu z letadla můžete hledat šipky, kam máte jít, nebo se také můžete blaženě nechat vést davem spolucestujících a doufat, že všichni ostatní vědí, kam jít, a že potřebují dojít do stejného místa jako vy. Pokud se jedná o vaše koncové letiště, měli byste směřovat k pasové kontrole. Když jí úspěšně projdete, tak v případě, že máte odbavené zavazadlo, si pro něj zajděte k výdeji zavazadel. Odtud pak přes celnici k východu.

Jestliže na letišti přesedáte, nespoléhejte se na informaci o čísle nástupního východu, kterou máte vyznačenou na palubní vstupence pro navazující let vystavené již na prvním letišti. Situace se totiž během prvního letu mohla změnit a navazující let může odlétat z jiného východu, než jaký je na vaší palubní vstupence vyznačen. Okamžitě po vstupu do terminálu proto pátrejte po obrazovce nebo displeji, na kterém si číslo aktuálního východu prověříte. Pak už se jen snažte se do něj co nejdříve dostat. Nezapomeňte, že na některých letištích je přemístění mezi jednotlivými terminály možné jen buď prostřednictvím autobusu, nebo vláčku (např. Frankfurt, Londýn Heathrow, Paříž – Charles de Gaulle, Atlanta nebo Chicago). Jakmile svůj gate najdete, překontrolujte si ještě, že je na něm opravdu vyznačený odlet, na který čekáte, a usaďte se někde blízko odbavovací přepážky.

Jak si z(ne)příjemnit let v kostce

Rezervujte si své oblíbené místo v letadle hned, jakmile je to možné.

Na dlouhých letech se, pokud nespíte, co nejvíce pohybujte a dodržujte pitný režim.

Při všem, co na palubě letadla děláte, myslete i na své spolucestující.

Na většině letišť se připravte na hodně přemrštěné ceny za jídlo a nápoje.

Jakmile budete moci, tak své tělo co nejvíce rozhýbejte. Chůze, lehké cvičení – cokoliv je dobré pro rozproudění vašeho krevního oběhu. Pokud pak při sezení někde v restauraci, hotelu, doma nebo v kanceláři máte možnost dát nohy výše než na zem, udělejte to.

Pokud na letišti musíte strávit noc, pak se již při nákupu letenky informujte, zda budete mít přenocování zajištěno a zaplaceno v některém letištním hotelu. Pokud vás komfort hotelu nečeká, můžete se podívat na www.sleepinairports.net, kde najdete zkušenosti cestovatelů se spaním na různých letištích. Pro opravdu praktické cestovatele může být zajímavá také možnost koupit si speciální letištní stan, který vám i na letišti nebo v čekárnách pomůže vytvořit pocit soukromí. Tuto nabídku naleznete na www.minimotel.net.

Jak a čím se dostat z letiště

V případě, že se už nacházíte na cílovém letišti, se obvykle potřebujete dostat ještě někam jinam. Různá letiště nabízejí různé možnosti návazné pozemní přepravy. Nejběžnější jsou:

Vlak z letiště do centra města nebo též do jiných míst – je to asi nejpříjemnější, nejspolehlivější a nejcivilizovanější varianta. Nabízí ji například letiště Frankfurt, Curych, Ženeva, Paříž Charles de Gaulle, Londýn Heathrow nebo Brusel.
Také cesta metrem do města je výbornou variantou, pokud ji letiště nabízí – dobrým příkladem jsou Madrid, Londýn Heathrow, i když cesta metrem z Heathrow je ve špičce obvykle dost nepříjemný zážitek.
Speciální letištní autobus z letiště do centra je také dost často nabízená možnost, ale logicky už není vzhledem k možným zácpám tak jisté, kdy na letiště nebo vaše místo určení dorazíte. Tyto autobusy jsou někdy poměrně drahé, ale jsou luxusnější než městská doprava a nabízejí možnost prvního vizuálního kontaktu s cílovým městem.
Městský autobus – například v Praze je autobus v současné době bohužel vlastně jediná možnost veřejné dopravy a je k dispozici i na většině jiných letišť. Problémem bývá, že není jednoduché najít stanici, a nevíte jak a kde koupit lístek. Autobusy jsou, podobně jako i ostatní silniční vozidla, závislé na prostupnosti trasy vedoucí k letišti. Když je na Evropské ulici v Praze 6 jakýkoliv problém, je vysoce pravděpodobné, že zmeškáte svůj odlet. Raději s tím tedy počítejte a směrem na letiště jeďte s dostatečným předstihem. Směrem z letiště si schůzky domlouvejte nebo návaznou cestu zajišťujte na trochu později.
Taxík – asi nejpohodlnější varianta, při které však riskujete, že zaplatíte podstatně víc, než čekáte a samozřejmě můžete uváznout v dopravní zácpě. Nově přilétávající turisté jsou často nejlepší kořistí nepoctivých taxikářů. Nemusí to samozřejmě platit všude a vždycky. Je také dobré se napřed zeptat na přibližnou cenu nebo si domluvit pevnou cenu, kterou můžete akceptovat. V každém případě si ale vždy dejte dobrý pozor, aby váš taxík byl legální a nebyl to pouze někdo, kdo si na vás načerno přivydělává. V takových případech nemáte totiž žádnou možnost jakékoliv reklamace či odvolání a můžete se dostat do nepříjemných situací. Jednu popisuji v krátké povídce ze života na konci knížky.
Limuzína – na mnoha letištích si můžete objednat limuzínu, o kterou se buď dělíte s někým dalším, nebo ji máte sami pro sebe. Takovýto způsob přepravy z letiště do města je obvyklý zejména v USA. Může být velmi luxusní a ne drahý. Z letiště JFK v New Yorku do města stojí limuzína až pro 3 cestující kolem 50 dolarů nebo pro jednoho cestujícího obvykle 25 dolarů. Veřejná doprava je tam složitější, pomalejší a není o moc levnější.
Další možností používanou zejména v USA je pronajmutí auta. Pronájem není obvykle složitý ani závratně drahý. Je to často ta nejlepší alternativa. Pokud se budete však zdržovat jen v centru velkého města, určitě narazíte na problém parkování auta, který může být řešitelný jen velmi složitě nebo velmi draho.

Pokud budete na letišti někým netrpělivě očekáváni, pak je rozhodně důležité, abyste se domluvili přesně, kde se setkáte. Nestačí obvykle říct, že se sejdete před terminálem, protože před většinou terminálů je z bezpečnostních a provozních důvodů pro osobní auta zákaz vjezdu i parkování. Obvykle se můžete setkat na krátkodobých parkovištích Kiss and Fly či podobně označených. V každém případě si ale vzájemně poznamenejte svá mobilní čísla, abyste se opravdu našli. Provoz kolem letišť bývá hustý a nepřehledný.

Doprava z letiště do města v místech, kde jste poprvé, může být poměrně stresující. Určitě doporučuji si před takovou cestou prostudovat webové stránky vašeho koncového letiště, kde jsou obvykle uvedeny informace pro dopravu z letiště do města. Ušetříte si tak hodně nervů, času a pravděpodobně i peněz.

-fr-

Originální ilustrace pro knihu Chytré létání namaloval Vladimír Jiránek.