2.9.2016
Pilotní legendy - Václav Vašek I. Měl být vrcholem výzbroje československé armády, místo toho psal první roky armády postsocialistické, aby krátce nato z českého letectva zmizel docela. O pohnuté historii bojového stíhacího letounu MiG-29 jsme hovořili s legendárním pilotem plk.v.v. Václavem Vaškem na místě nejpříznačnějším – v kokpitu MiGu-29, stroje, v němž nalétal stovky hodin.
„Tohle letadlo bylo úžasné, dalo si líbit v podstatě cokoli. Poprvé jsem v něm seděl v únoru 1989 při zaškolování v Kazachstánu, naposledy taky v únoru o pět let později, když jsem v roce 1994 odcházel z armády,“ řekl nám, když vystoupal do poměrně vysoko umístěné pilotní kabiny a usedl za řízení. Chvíli tiše klouzal očima po přístrojové desce a pak se dal do vzpomínání.
Plk.v.v. Václav Vašek vzpomíná na svoje léta s Mig-29. Autor: Flying Revue
„Něco jsem s tím érem zažil. Sem tam něco negativního, ale většinou to byly zážitky pozitivní. Když v tom teď sedím po více než dvaceti letech, jsou to pro starého chlapa zajímavé pocity, řeknu vám. Až se mi chvěje hlas,“ začal v kokpitu stroje, který můžete nyní vidět v kbelském leteckém muzeu, vzpomínat na svoje roky s MiGem-29.
Listopad ´89: ze 114 letadel zbylo deset
V době, kdy bylo rozhodnuto, že MiG-29, tehdy nejmodernější stíhací letoun východního bloku, bude zařazen do výzbroje československé armády, normalizační režim ještě splachoval své odpůrce z Václavského náměstí hasičskými stříkačkami. Dva roky na to se zhroutil a to byl zároveň začátek konce MiGu-29 jako typu v naší armádě.
Původně dohodnutých 108 jednomístných letounů a šest tzv. spárek (letouny s dvojím řízením určené pro výcvik a kontrolní lety pilotů) pro letecké základny v Žatci, Bechyni a Pardubicích se smrsklo na pouhých dvacet. Václav Vašek byl devětadvacítkám souzen - jako zástupce velitele 3. divize protivzdušné obrany státu pro stíhací letectvo v Žatci dostal počátkem roku 1989 na starost jejich zavedení do výzbroje armády. Po rozpadu republiky pak byl i u dělení dodané dvacítky strojů mezi Česko a Slovensko.
Na zaškolení je odvezli v lednu 1989 do tehdejšího Sovětského svazu. Patnáct pilotů (jen tolik z pětačtyřiceti uchazečů jich prošlo zdravotními testy) na základnu Lugovaja do Kazachstánu, 45 příslušníků technického personálu do kirgizského Frunze (dnešní Piškek). Za tři měsíce byli zpátky v Československu, za nimi začala chodit letadla.
„První spárka přišla v dubnu, druhá v červnu, následně prvních 10 bojových letadel,“ říká Vašek. To ještě nevěděli, že devětadvacítce už zní labutí píseň - listopad ´89 vystavil půl roku po první dodávce stopku všemu, co pocházelo z východu. „Stihlo přijít už jen posledních osm bojových letounů. Pak byl kontigent zastaven."
Dodaná letadla ale byla v provozu, a to dost úspěšně. S otevřením hranic o ně začal být zájem v západní Evropě, na vlastní oči chtěli vidět stroje, ze kterých měli nefalšovaný strach. Václav Vašek, Petr tichý a Josef Hlava začali MiG-29 s úspěchem předvádět na leteckých dnech v Česku i v zahraničí a začínali se seznamovat s piloty a letadly "nepřítele".
Václav Vašek komentoval pro Českou televizi poslední letovou ukázku MiGu-29 v českých barvách v roce 1992 na Airshov v Českých Budějovicích. Pilotoval Petr Tichý. Autor: Česká televize, zdroj: YouTube.
"Když jsem v jedenadevadesátém přiletěl do Albionu s prvním bojeschopným letadlem východní provenience od 2. světové války, byli jsme pro ně rudí ďáblové," konstatuje. Kromě něj tam tehdy byli ještě Josef Miler s MiG-23ML a Bohumil Trojan s L-39ZA. V západní Evropě s piloty donedávna ještě nepřátelských armád začali nacházet společnou řeč. „Nejlíp se dozvíte, jak se věci mají doopravdy, večer na baru. A tam jsme zjistili, že jsou to normální kluci jako my. Měli z nás luft, stejně jako my z nich.“
Mig-29A imatrikulace 8003 v Leteckém muzeu Kbely.
Souvrat se stíhačkou? To jsem ještě neviděl
MiGy-29 se staly oblíbeným zpestřením leteckých dnů a sklízely obdiv. „Tohle letadlo se dalo uvést do pádu a ten pak vědomě vybrat, jako u sportovních letadel,“ chválí letadlo Vašek. Na rozdíl od předchozích typů MiG-23, 21, 19, Su-7 nebo Su-22. "Ty když spadly, tak to bylo jednou a naposled," konstatuje lakonicky.
A přidává k dobrému neobvyklý kousek na MiG-29 z Air Show v Roudnici v roce 1991. „Na prvním ročníku Memorial Air Show v Roudnici jsem s devětadvacítkou udělal souvrat. Můj tehdejší kolega na typu Jiří Janíček říkal, že nic takového na stíhačce provést ještě neviděl,“ směje se.
Přitom, když se piloti vrátili z výcviku v Kazachstánu, měli na typu nalétáno pouhých patnáct hodin, Václav Vašek jako instruktor sedmnáct. „Učili jsme se metodou pokus-omyl, protože s námi nepřišel žádný jejich instruktor, jak tomu bylo zvykem v předchozích případech, ale jen dva mechanici - servismani. Všechno jsem tedy měl na hrbu já.“ To samé se týkalo i už zmíněného vědomého uvedení do pádu a jeho vybrání.
„To bylo v tehdejší době něco nepředstavitelného. Nikoho ani
nenapadlo, že by nějaké letadlo mělo být uvedeno do pádu a ten
vybírat. Takže jsem měl tehdy s mnoha funkcionáři dost ostré
konflikty, protože prý je to proti zásadám bezpečnosti. Ale je to
naopak! To letadlo to umělo a bylo žádoucí, aby každý věděl, jak
zareagovat, když se do té situace dostane. Takže to je velká
přednost tohohle typu,“ popisuje pilot.
Václav Vašek v kokpitu Mig-29A v kbelském leteckém muzeu.
Pohřeb zaživa přineslo MiGu-29 moratorium na náhradní díly z východu a rozdělení republiky.
Navzdory skvělým letovým vlastnostem a vysoké bojové hodnotě byl v Česku Mig-29 jako typ tou dobou už jednou nohou v hrobě. Ve vzduchu viselo rozdělení státu, nebylo jak dělat údržbu. „Vyšlo moratorium na náhradní díly - nesměli jsme od výrobce koupit ani šroubek, to by se málem rovnalo vlastizradě. Bylo jasné, že tenhle typ brzy skončí.“
Po rozpadu země nastalo rozdělování majetku, armádního obzvlášť. Veškerá výzbroj se dělila v poměru 1:2. „Nedovedl jsem si představit, že by se letadla dělila na třetiny. Měřící zařízení, simulátory, to všechno bylo dodáno v jednom obložení. Proto jsem začal prosazovat, ať si Slováci vezmou všechny MiGy-29, nebo ať všechno nechají tady,“ říká Vašek. Tím si zařídil, že ho z rozdělovací komise vykázali. Nakonec se typ rozdělil napůl - deset devětadvacítek zůstalo v Česku, deset jich odletělo na Slovensko. Kromě toho si Česko nechalo všechny MiGy-23, Slováci si vzali všechny MiGy-21. Ostatní typy letadel byly rozděleny v poměru 2:1.
MiG 29A v bravách slovenské armády. Foto: VHÚ Praha
Přelet letadel, která byla přidělena Slovensku, na Sliač, ta česká dorazil definitivně. „To je další smůla tohohle typu. Letadla musela odletět na Slovensko manifestačně s tím, že je musí přeletět jen slovenští piloti. Ale těch bylo vycvičeno jen šest. Takže jsme museli narychlo za měsíc a půl vycvičit další čtyři,“ vzpomíná Václav Vašek.
Hlavní problém ale byly právě náhradní díly – žádné nebyly. Aby letadla mohla odletět do Sliače manifestačně a tedy najednou, musely se porouchané díly některých strojů vzít z jiných letadel. „Jinak řečeno nám hned po rozdělení republiky zůstalo jedno letadlo nevzletuschopné a tak to pokračovalo.“ Když se v roce 1993 rušila základna v Žatci, přelétávalo se nadvakrát. „Přeletěla letuschopná letadla, z nich se vybraly náhradní díly a vmontovaly se do těch, co zůstaly v Žatci, aby mohly přeletět do Budějovic.“ Stejně se pak přelétávalo natřikrát z Budějovic do Polska. "Tomu se v letecké hantýrce říká kanibalismus," hodnotí tehdejší situaci Vašek.
Úspěšná, leč velmi krátká kariéra letounu MiG-29 ve službách československé a české armády dospěla k hořkému konci.
Velice pěkné detailní záběry MiG-29. Letoun imatrikulace 6425 ve službách Ozbrojených sil SR v roce 2014. České MiGy na takto kvalitních záběrech nejsou k dispozici. Autor: Richard Mrázek, YouTube
Bylo správné si MiGy nenechat. Chyba ale byla nepořídit letadla jiná
Přesto si Václav Vašek myslí, že rozhodnutí si MiGy-29 nakonec neponechat (v polovině 90. let byly vyměněny do Polska za vrtulníky Sokol), bylo správné. „Nemělo smysl si je nechávat. První verze devětadvacítky, která je i tady v Kbelích, je verze Mig-29A, se nedá kvalitativně srovnávat se současným MiGem-29SMT. Letadlo bylo neúsporné, mělo staré motory, starou avioniku, nevyhovovalo standardům NATO, kam jsme následně vstoupili, tudíž by se musely vynaložit značné prostředky na přestavbu, což třeba Slovensko pocítilo dost silně. Takže to byla cesta správná, zbavit se jich," říká.
Jiná věc je, že bylo podle Vaška MiGy – v době, kdy na to byly peníze – třeba nahradit. "Jenže peníze, které se nám podařilo v roce 1993 při tvorbě návrhu restrukturalizace letectva počátkem devadesátých let ušetřit, předal tehdejší ministr obrany Baudyš ministru financí Kočárníkovi a dal od toho ruce pryč. Peníze zmizely v propadlišti dějin a my jsme si místo koupě nových letadel, výcviku personálu a výstavby určených letišť, následně v roce 2005 pronajali všeho všudy 14 letadel typu JAS-39 Gripen. Tak jsem z pozice zástupce velitele letectva požádal Baudyše o audienci a chtěl jsem po něm, aby to oznámil letectvu s tím, že když to do týdne neudělá, oznámím to já. A tak to taky dopadlo. Došlo kvůli tomu mezi námi k ostrému konfliktu a mě to přimělo z armády odejít.“
Malá a velká devětadvacítka
Číslo 29 tak kariéru Václava Vaška u vojenského letectva začínalo i končilo. "Říkám tomu malá a velká devětadvacítka," usmívá se. Tou malou myslí L-29 Delfín, na němž se učil létat na proudových letadlech, tou velkou pak MiG-29. S jeho koncem v české armádě pak přišel i konec vojenské kariéry Václava Vaška. O tom, jak se mu s bojovými letouny létalo, co s nimi zažil nebo jaký byl přechod vojenského stíhače do civilu dopravního letectví, si přečtěte v rozhovoru, který vyjde na webu Flying Revue už brzy.
Text: Jan Dvořák s přispěním Andreje Halady
Video: Jan Dvořák
Foto: Miloš Dermišek, není-li uvedeno jinak.
Poděkování: Děkujeme Leteckému muzeu Kbely za ochotnou spolupráci, díky níž jsme mohli natáčet a fotit Václava Vaška přímo v kokpitu MiG-29A.
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »